Vidnava/Javorník – Česká republika musí vrátit 368 hektarů území, o které Polsko přišlo v roce 1958 při vytýčení vzájemné hranice. Mezi oběma diplomaciemi nyní probíhá intenzivní vyjednávání, severní soused ovšem opakovaně odmítá veškeré finanční kompenzace. Ministerským úředníkům se již podařilo vytipovat polovinu pozemků, jež stát může postrádat, desítky dotčených obcí jsou však pevně rozhodnuty o druhou polovinu bojovat. Hraniční spory totiž často zásadně zasahují do jejich života.
Spory o Těšínsko negativně ovlivňovaly vzájemné česko-polské vztahy zejména v dobách první republiky, v roce 1919 dokonce přerostly v krátkou vojenskou roztržku. S důsledky více než devadesát let staré hádky o strategické území se však musí vypořádat ještě součastníci.
Polsko a tehdejší Československo se v roce 1958 dohodly na administrativním narovnání hranice. Ta se sice zkrátila o 80 kilometrů, ale vznikly paradoxní situace, kdy české pozemky jsou v Polsku a obráceně. Poláci navíc přišli o 368 hektarů, které chtějí zpět. Vláda nabídla před pěti lety finanční vyrovnání, Poláci to ale odmítli s tím, že požadují pouze navrácení pozemků.
Příhraničním obcím vydání pozemků komplikuje život
Pro obce na česko-polském pohraničí je toto řešení noční můra. Na mnoha vytipovaných pozemcích, které zasahují do obecních katastrů, totiž vedou technické sítě, elektřina, plynovody či kanalizace. Jinde zase budoucí polské území leží v těsném sousedství s místy, které jsou pro život obce neméně důležité. Příkladem je nově postavené koupaliště ve vesničce Javorník. „Jezdí sem maminky s malými dětmi, já si nedokážu představit, že bychom zrovna tady měli cizí stát, respektive třeba v budoucnu nějakou halu nebo výrobnu,“ obává se budoucnosti starostka Irena Karešová.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg kategoricky odmítá, že by se měly vracet pozemky, s jejichž vydáním obce nesouhlasí: "Myslím, že by to byla velká chyba. Poněvadž zrovna v pohraničí by se měl člověk těchto věcí vyvarovat. Vytvořilo by to nedobré sousedské vztahy."
Obce ale netrápí jen vracení pozemků, desítky let nevyřešená situace ztrpčuje i běžný život jejich obyvatel. A to především ve Vidnavě, kde pětina městečka včetně zástavby leží dodnes sice v České republice, ale na polském území. Lidé nemohou stavět nebo prodávat domy. Na pozemky v zemi nikoho totiž nedostanou ani stavební povolení, katastrální úřad nepřepíše pozemek na jiného majitele. Problémy se týkají jak rodinných domů, do kterých jejich majitelé investovali své životní úspory, tak zdejšího školního hřiště. Vidnavská základka jiné parcely k dispozici nemá, v případě vyrovnání tedy školáci o své hřiště přijdou.
Ministerstvo vnitra (MV), do jehož kompetence záležitosti státních hranic spadají, ale obyvatele pohraničí uklidňuje. Při výběru pozemků vhodných pro odevzdání Polsku se řídí přesnými kritérii. Musí se jednat výlučně o pozemky ve vlastnictví státu a nesmí na nich být zástavba a žít na nich čeští občané. Dále by se nemělo jednat o pozemky, na kterých by třeba byl zdroj pitné vody pro obci nebo například komunikace.
„Postup vypadá jako diktát z těch nejvyšších postů. Najednou nám přijde dopis, že chtějí vrátit nějaký pozemek. Zároveň se ale neptají, zda nemáme jiný pozemek, který v základním rozvoji města nepotřebujeme a nebudeme ho chtít používat do dalších let.“
Ostatní návrhy polské strany údajně nebude Česko akceptovat. „Oni navrhnou určité pozemky, které si myslí, že by byly vhodné, nikde ale není kategorický požadavek, že pokud to polská strana nedostane, tak to bude znamenat komplikace,“ tvrdí Václav Henych, ředitel všeobecné správy MV. Starostové dotčených obcí ale mají se způsobem vyjednávání vnitra odlišné zkušenosti, úředníci s nimi své návrhy příliš nekonzultují. Ministerstvo sice přiznává, že občané v těchto otázkách poslední slovo nemají, k jejich názorům je prý ale „v mnoha případech silně přihlíženo.“
Menší území znamená menší rozpočet
V česko-polském sporu ovšem nejde pouze o to, jakého území se budou muset Češi vzdát, jako vždy totiž hrají důležitou roli peníze. Tím, že si obce dobrovolně zmenšily výměru katastru, přišly v některých případech až o deseti tisíce korun ročně v rozpočtu. To pro vesničky, kde počty obyvatel čítají stovky až tisíce, znamená citelný zásah, po státu proto žádají kompenzace za ušlé dotace.
Podle návrhu obcí by náhrady měly být v takové výši, aby rozpočty mohly zůstat stejné jako před zmenšením katastru. Jejich požadavky podporuje i krajský úřad v Olomouci, i pro něj úbytek hektarů v pohraničí znamená zmenšení výměry kraje. „Určitě by se to projevilo v tom, že bychom byli ještě chudší kraj, než jsme teď,“ dodává náměstek olomouckého hejtmana Pavel Horák. Podle vyjádření MV se však obce ani kraj státních kompenzací nedočkají.
