Praha - Už skoro každé desáté pivo, které se v těchto dnech v Česku vypije, je s příchutí ovoce. Tuzemští pivaři totiž letos naplno podlehli pivním mixům. Jako první uspěl na trhu Bernard se švestkovým pivem. Loni v květnu se ve velkém přidal Staropramen s nízkoalkoholickým radlerem a další značky reagovaly rychle. Letos už si zákazníci vybírají z padesáti chutí a velikostí. Radlery jsou ale ve srovnání s klasickým pivem sezonním zbožím a restaurace proto očekávají, že s podzimem ovocná mánie zmírní. Trh by se měl podle odhadů ustálit asi na dvou procentech celkové spotřeby.
„Zájem je hodně velký. Dejme tomu, že za dva dny vytočíme i sedmdesát, osmdesát litrů,“ říká výčepní v restauraci Na Kopečku. Ochucená piva si tak v pivním Česku získávají řadu příznivců. Oblíbila si je jak mladší generace, sportovci, ale i dříve zatvrzelí pivaři. V pivovarech tak pomalu nestačí v horkých dnech nakládat palety. Spotřeba oproti loňsku stoupla více než trojnásobně.
Přesný postup výroby si pivovary hlídají. Jisté ale je, že přírodní šťáva v ochucených pivních mixech tak přírodní, jak výrobci prezentují, kolikrát není. Na druhou stranu pivovarníci používají jen státem schválené přísady. Navíc postupují stejně jako jinde v Evropě. Pro zajímavost udělala Česká televize test složení jednoho z rakouských radlerů a obsah přidaných látek byl podobný. Sladidla sladší než cukr, zahušťovadla a barviva používají i výrobci nejběžnějších limonád.
Trocha české historie…
Jedním z průkopníků ovocných piv v Česku je pivovarský technolog Jan Šuráň. Ten před patnácti lety českým pivařům uvařil višňové, banánové a kávové pivo. Inspiraci si přivezl z Belgie. Rychle ale zjistil, že v Čechách se pivo s příchutí bude muset vyrábět úplně jinak. Belgická piva totiž kvasí odlišně, takže jim neublíží ani čerstvé ovoce. Jinde je musí nahradit extrakty.
Jan Šuráň, pivovarský technolog
„Kdybychom do českého ležáku, který má ph někde kolem dvou, čtyř, tří, přidali ultrakyselé višně, jako se to dělá v Belgii, tak se nám tam vysráží spousta látek a to pivo se prostě zkazí.“
I Jan Šuráň musí proto k výrobě používat ovoce už v koncentrované, tekuté formě. Ty ale sládci většinou sami nevyrábí a míchat je může jen certifikovaná továrna. Když je namícháno, mohou se piva vydat na cestu k zákazníkovi. Ne všechny příchutě se však povedou napoprvé a u některých se dokonce ukáže, že si s českým ležákem vůbec nerozumí. To je případ třeba ořechů nebo čokolády.
Jan Šuráň, pivovarský technolog
„Ta sladkost čokolády je příliš plná a v kombinaci s tou hořkostí se to pralo. Prostě nebylo to dobré pivo. Ořechy zase obsahují hodně tuků, a tak pivo odpěňují. Takže i když to pivo chutná krásně, tak vám nepění a je s tím problém.“
Míchaná piva a radlery velkých pivovarů, které teď v Česku zažívají boom, podle Jana Šuráně sázejí zatím hlavně na jistotu - citron, pomeranč nebo grep totiž chutnají téměř všem. On sám se ale snaží učit Čechy stále nové chutě - zákazníci si u něj kromě oblíbené višně objednávají i půllitr kopřivového. A na Vánoce plánuje dokonce ležák s příchutí vanilky.
Prototyp zákazníka
Zažitá představa, že ovocná piva si dávají ženy, je mýtus. Vůbec první průzkumy trhu, které jsou k dispozici, ukazují, že pivní směsi v plechu i jiném balení kupují obě pohlaví skoro stejně. Další sonda pak naznačuje, že ovocná piva pijí lidé jen párkrát do měsíce a v menším množství na rozdíl od ležáků. Nejoblíbenější je nádech citrusových plodů.
