Paříž zažila krvavou Bartolomějskou noc

Paříž - Události Bartolomějské noci z 23. na 24. srpna 1572 patří mezi nejkrvavější okamžiky v náboženských dějinách i v dějinách Francie. V rámci mocenského boje pod náboženskou záminkou zemře ve francouzském hlavním městě rukama katolíků tři tisíce hugenotů. Masové vraždy iniciované královskou regentkou Kateřinou Medicejskou jejím synům nakonec stejně nepomohou. Zemi rozvrátí ještě více a na trůn nakonec stejně nastoupí nenáviděný hugenot Jindřich IV. Navarrský.

Druhá polovina 16. století se ve francouzském království nese ve znamení šíření náboženské reformace. Do katolické země stále více proniká vliv protestantských kalvinistů (též hugenotů), na jejichž víru přestoupí i vedlejší větev vládnoucího královského rodu z Valois - Bourboni z Navarrského království v jižní Francii a pyrenejské oblasti. Až do roku 1598, kdy jsou katolicismus a kalvinismus zrovnoprávněny, probíhají v celé zemi náboženské války.

Na francouzské hugenoty a především mocné a tudíž nepohodlné osobnosti z jejich řad začal útočit i španělský, ortodoxně katolický král Filip II. Kateřina Medicejská, francouzská královna matka a regentka svých královských synů, v obavě před dalšími španělskými útoky na francouzská území nakonec rozhodla o svatbě své dcery Markéty, známé později díky románu Alexandra Dumase jako královna Margot, a bourbonského Jindřicha Navarrského. Sňatek měl upevnit sílu království a jejích obyvatel před jižním sousedem.

Svatba mladého páru se konala v Paříži 18. srpna 1572 a do katolické metropole se na ni sjely stovky protestantských šlechticů. Francouzský dvůr je však vlákal do pasti. V noci z 23. na 24. srpna 1572, na den svatého Bartoloměje, proběhlo kruté vyvražďování všech hugenotů ve městě. Za oběť padl i admirál Coligny, celkem zemřely tři tisíce lidí. Dalších 20 000 hugenotů bylo zavražděno v celé Francii v následujících dnech. Masakr iniciovala sama královna, když k němu přemluvila svého syna, krále Karla IX. Vražedné nájezdy organizoval katolický rod Guisů.

Jindřich Navarrský byl uvězněn v Louvru a později utekl do Navarry, svou choť zanechal v Paříži, ale později se k němu připojila. Synové Kateřiny (Karel IX. A Jindřich III.) však shodou nešťastných událostí umírají krátce po sobě. Navarra nakonec konvertoval ke katolicismu, aby si zajistil nárok na francouzský trůn, o který usilovali i Guisové. V roce 1593 po bojích s guisovskou katolickou ligou nastupuje jako Jindřich IV. Navarrský na francouzský trůn. Se smrtí královny Margot vymírá rod z Valois. Francii budou nadále až do Velké francouzské revoluce v roce 1789 vládnout Ludvíci z rodu Bourbonů.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...