Loučky nad Odrou - Jedinečnou technickou památku ze šestnáctého století vlastní soukromí majitelé. Ještě před deseti lety byl mlýn v havarijním stavu. Rozlehlý komplex budov se zachovanou mlýnskou technologií i náhonem už má nové mlýnské kolo.
Věra Králová tady prožila dětství i dospívání. Pak odešla do Opavy. Teď po svém rodném domě provází turisty.
Rod Wesselských, po kterém je mlýn pojmenován, v něm mlel mouku dvě stě let.
Mlynář s rodinou spali v jednom pokoji. Za stěnou byla mlýnice. Když byla sezóna, mlelo se ve dne i v noci.
Wesselké po válce z republiky odsunuli. Mlýn předali svému vzdálenému příbuznému, otci Věry Králové. Když před lety umřel, jeho dcera se vrátila domů.
Bývalá učitelka a její muž tiskař, začali vypisovat žádosti o granty, jednat s památkáři i historiky. Odtáhli tuny harampádí, teplem ničili hmyz ve dřevě, zachránili staré mlýnské zařízení.
„Někdy se mi nechce, protože ráno vstávám tak, že z pyžama jdu rovnou do montérek,“ komentoval své snažení Jaroslav Král.
Technickou památku už dávno vzali za svou i místní obyvatelé. Do mlýna nosí historické poklady. Nejnověji například tuhle dětskou postýlku. Nejmladším příznivcům mlýna je šest let. Jsou z místní školky.
Počet turistů, kteří do mlýna zamíří, se rok od roku zvyšuje. Práce na památce jsou sotva ve své polovině. Letos je třeba ještě dodělat střechu. Plánů je na několik let dopředu.
Minulý týden obdrželi majitelé stavební povolení na rybník.
Kdo hraje ve starém mlýně o půlnoci mariáš, budou moci návštěvníci zjistit na konci května. V rámci muzejní noci nebude problém ve mlýně v noci přespat a zjistit to na vlastní kůži.
