Nenechme se okrádat (o čas) (1. díl)

Cizí ruka v naší kapse nemá co dělat. Pokud bychom přistihli spolujezdce v dopravním prostředku, jak si odnáší peněženku, ve které máme nejen peníze, ale také doklady, stěží bychom jej nechali odejít s pořízenou. A co teprve záhadně zmenšující se bankovní konto, nechalo by nás chladnými? Zlodějny mohou mít mnoho podob, na různé z nich jsme již zvyklí reagovat, před většinou z nich se bráníme, nebo alespoň hledáme pomoc. Je překvapivé, že o tak vzácnou investici, jakou představuje čas, se však necháváme často zcela pasivně okrádat…

Pokud nás někdo obere o určitou sumu peněz, dokážeme poměrně přesně odhadnout, kdy onu částku znovu naspoříme, respektive kolik práce k tomu bude potřeba vynaložit. Co když ale každým dnem do svého života necháme vstupovat tzv. zloděje času? Můžeme sice naplánovat, kdy práci ušlou v promarněném čase vykonáme, ale naspořit uloupené minuty či hodiny zpět již není možné. Čas plyne a nedá se nijak spořit, nedá se ani řídit (byť pojem time-management jako by tvrdil něco jiného). S časem můžeme pouze nakládat – využívat jej. Každý máme stejný příděl, pokud se bavíme o konkrétní hodině (jde o 60 minut), o dni (jde o 24 hodin), o týdnu (jde o 7 dnů)… Neznáme ale celkový příděl, to, jak dlouho budeme žít. A přesto… přesto dovolujeme někomu, aby nás okrádal. Je jedno, zda o minuty nebo hodiny. V této (neznámo jak dlouhé) větě má každé slovo zásadní význam. Nechat si vzít písmenka či slova je vlastně horší, než nechat zloděje s peněženkou vyběhnout z autobusu.

Ve škole nás nikdo neučil, jak se takovému okrádání ubránit. Dokonce nás ani nevedli k tomu, abychom my sami nebyli zloději. V dnešku se tak trochu ztrácíme – elektronická pošta se zadírá pod kůži, telefon máme i při polštáři, lidé kolem počítají s naší okamžitou odezvou, na nic se nečeká, tep stoupá k prahu bolesti. Ačkoliv nyní úmyslně dramatizuji, pravda není příliš daleko. Jak z toho bludného kruhu ven?

Stejně jako se hned nenaučíme umění sebeobrany, osvojení efektivního využití času je potřeba také věnovat trpělivost. Pro začátek, dříve než si začneme odkrývat různé tipy a triky (chmaty), stojí za to se na chvíli zastavit a zamyslet. Nad tím, co a kdo jsou pro nás zloději času. Rozepíšeme si je do dvou hlavních kategorií – na vnitřní (za které si můžeme vlastně sami) a na vnější. Bude dobré dát průchod myšlenkám, neomezovat se a dávat na papír opravdu vše, o čem si myslíme, že nás v životě zbytečně brzdí, okrádá o chvíle nebo je vlastně nedůležité, a přesto tomu svůj čas věnujeme.

Jakmile budeme hotoví a neopustí nás touha po pečlivém pojmenování zlodějů času, připišme si ke každému z nich číslici. Bude označovat (na poli 1 až 10), o jak moc vážného a vtíravého okrádače jde. Těm nejproblematičtějším bychom se měli v následujícím měsíci věnovat, a to prostřednictvím vybudování návyků. Napomůžou nám nejen k obraně, ale přímo i k preventivním opatřením, díky nimž ke kontaktu se zloději ani nemusí dojít.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...