Johannesburg - Symbol boje proti apartheidu v Jihoafrické republice Nelson Mandela byl uvězněn 5. srpna 1962. Bylo mu tehdy 44 let, za mřížemi strávil celkem 27 let, šest měsíců a šest dní. Po svém propuštění v únoru 1990 přitom nemyslel na pomstu a nabídl usmíření. V roce 1993 získal Nobelovu cenu za mír, v letech 1994-1999 se stal prvním černošským prezidentem JAR. Mandela zemřel 5. prosince 2013 ve věku 95 let.
Jeho dlouhé věznění vzbudilo protestní akce v celém světě. Podle dostupných údajů patří Mandela ke smutným rekordmanům mezi politickými vězni. „Kosovský Mandela“, spisovatel a politik Adem Demaçi, strávil v komunistickém žaláři 28 let a „saharský Mandela“, obhájce lidských práv ze Západní Sahary Sídí Muhammad Daddač, byl vězněn 24 let.
Vzdělaný a úspěšný johannesburský advokát Mandela, narozený nedaleko Umtata, se stal vůdčím členem především černošského Afrického národního kongresu (ANC) v polovině 40. let. V roce 1952 byl zvolen jeho místopředsedou a za spoluúčast na jedné z prvních protirežimních akcí kongresu, kampani občanské neposlušnosti, byl v roce 1952 poprvé uvězněn.
Po masakru ve Sharpeville v březnu 1960, kdy policie zabila 69 lidí, byl Mandela jedním z hlavních organizátorů kampaně odporu. Po zákazu ANC v roce 1961 se však podílel na založení Umkhonto we Sizwe, Kopí národa, bojové složky ANC. V roce 1961 odešel do ilegality a posléze odjel ze země, odkud řídil bojové akce. Při návratu z několikaměsíčního pobytu v zahraničí byl ale v srpnu 1962 zatčen a v říjnu 1962 odsouzen na pět let za podněcování ke stávce a ilegální odchod ze země.
Z vězení byl poté převezen jako hlavní obžalovaný k novému procesu, tzv. procesu Rivonia (název johannesburského předměstí, kde sídlila farma, odkud ANC řídil bojové akce), který trval od listopadu 1963 do června 1964. Mandela byl 12. června 1964 spolu s dalšími pěti významnými členy vedení ANC odsouzen na doživotí za údajnou velezradu a 193 akcí sabotáže.
Mandelova obhajoba v procesu Rivonia:
„Zasvětil jsem svůj život boji pro lid Afriky. Bojoval jsem proti bílé nadvládě, ale bojoval jsem i proti černé nadvládě. Střežil jsem ideály demokratické a svobodné společnosti, ve které všichni žijí pospolu v souladu a mají stejné možnosti. Je to ideál, pro který, doufám, budu žít a kterého dosáhnu. Když to však bude nutné, je to ideál, pro který jsem připraven zemřít.“
Prvních 18 let byl Mandela vězněn na ostrově Robben u Kapského Města, který dříve sloužil k internaci malomocných. Byl zde v malé cele bez postele a jeho druhá žena Winnie, se kterou se oženil v roce 1958 a s níž měl dvě malé dcerky, jej mohla navštěvovat jen jednou za půl roku. Mandela zde byl fyzicky napadán, ve svých pamětech uvedl, že se jej v roce 1969 pokusily jihoafrické tajné služby zabít. Jeho dlouhé věznění vzbudilo protestní akce v celém světě zejména poté, co Oliver Tambo spustil v roce 1980 celosvětovou kampaň Osvoboďte Nelsona Mandelu. V dubnu 1982 byl převezen do lepší věznice Pollsmoor u Kapského Města a v prosinci 1988 do luxusnější věznice Victor Verster.
Po nástupu Frederika de Klerka do funkce prezidenta v roce 1989 (mimo jiné byl odvolán zákaz činnosti ANC) byl Mandela 11. února 1990, ve svých 72 letech, propuštěn na svobodu. V červenci 1991 stanul v čele ANC, který poté přeměnil z bojové organizace v silnou politickou stranu a veřejně se zřekl ozbrojeného boje. V květnu 1994 byl zvolen prvním černošským prezidentem JAR.
