Brno - Jednu z nejvýraznějších klauniád Boleslava Polívky nazvanou Trosečník připomenou zcela novou inscenací v brněnském Divadle Husa na provázku. Mimořádnou inscenaci zde připravil slavný mim v roce 1977, nynější autorská verze nese název Trosečník III. a je dílem letošního absolventa režie na divadelní fakultě brněnské JAMU Jána H. Mikuše.
„Bolek Polívka je stále osobností, kterou zná a vzpomíná současná světová klaunská špička. Jeho Trosečník je pro mne jeho nejvýraznější klauniáda a nejsilnější osobní výpověď. Nechtěl v ní totiž jenom bavit, je to vlastně filosofující Polívka,“ přiznal Mikuš, který chápe svoji inscenaci jako poctu slavnému herci. Polívkovi před lety stačila obyčejná železná vojenská postel, aby na ní rozehrál témata jako je osamění, smutek, ztroskotání, ale aby také promluvil o velikosti a síle lidského ducha.
Nová inscenace mladého režiséra, který se sám sedm let profesionálně věnoval autorské pantomimě, se v jednotlivostech inspiruje Polívkovým herectvím i jeho životem. Jejím vlastním námětem je však situace ztroskotání a samoty trosečníka. „Chceme nejenom bavit, ale také vážně uvažovat o těchto věcech,“ dodává Mikuš.
Jeho pětasedmdesátiminutová inscenace, jejíž premiéra se uskuteční 1. listopadu na sklepní scéně divadla, sestává ze tří částí. Úvodní je klasickou čistou pantomimou zcela beze slov. V dalších dvou už se bude i mluvit, druhý oddíl má podle Mikuše snovou atmosféru, tématem závěrečné části je návrat domů ze světa do rodné vísky. A podle autora a režiséra může jít třeba o Polívkovy rodné Vizovice. Ostatně Mikuš ve svém Trosečníkovi III. využil třeba autentický dialog malého Bolka s maminkou právě ve zmíněných Vizovicích. Ze záznamu zazní také hlas celoživotního Polívkova druha Jiřího Pechy, kterému připadla úloha Božího hlasu. Na malém podzemním jevišti se v hlavní roli Trosečníka objeví Jiří Hajdyla. Mladý herec pantomimu dosud nikdy nehrál, na scénu přijde jako slepice a teprve později se z něj stane opuštěný ztroskotanec. Režisér Mikuš mu do scénáře přidal dokonce i partnerku v podání Anežky Kubátové: „Bude jeho partnerka ale třeba i maminka nebo taková věčná Eva z rajské zahrady.“ Polívka byl prý odjakživa Mikušovým vzorem. Sám režisér je, ale zároveň i osobitým autorem a hercem. Za klauniádu Werther-Werther na festivalu Příští vlna/Nextwave mu udělili ocenění Objev roku, v Ceně Konstantina Trepleva o nejlepší nový dramatický text získal počátkem letošního roku druhé místo. Jeho inscenace se objevily na festivalech v Moskvě a Londýně.
Samotné téma trosečníka sahá až ke kořenům divadla Husa na provázku. Libreto Trosečníci v manéži patří mezi šest scénářů Jiřího Mahena otištěných v knize nazvané Husa na provázku. Právě tento svazek dal proslulému brněnskému divadlu jméno. Mahenovými Trosečníky v manéži se v roce 1977 inspiroval Polívka při tvorbě vlastní klauniády Trosečník, podle odborníků jednoho z nejlepších pantomimických představení v českém divadle vůbec.
