Zlínsko - Ještě nedávno čekaly průmyslové podniky na Zlínsku hlavně konkurzy a propouštění, teď se některým z nich začíná opět dařit. Třeba obuvníci v Dolním Němčí připravují zdvojnásobení výroby. Uspěla i letadla z Kunovic, která míří do nejvyššího pohoří světa. Nepálská letecká společnost koupila dva letouny L-410.
Letadlo L-410 je chloubou kunovického výrobce. Svoji kvalitu teď obhájila i před zájemci z Nepálu, kde letouny čeká nelehká služba: budou létat s horolezeckými výpravami rovnou pod Mount Everest. A přistávat budou na nejnebezpečnějším letišti světa v nepálské Lukle.
Nejnebezpečnější letiště světa
Letiště Tenzinga a Hillaryho, známé také jako letiště Lukla, je považováno za nejnebezpečnější na světě. Leží u nepálského města Lukla v nadmořské výšce 2 860 metrů. Jeho přistávací dráha měří pouhých 460 metrů a končí skálou, v případě vzletového manévru pak ranvej míří do prázdna, na jejím konci je hluboký sráz. Jako nejnebezpečnější letiště na světě ho v roce 2010 označil pořad kanálu History Channel.
Letiště bylo v roce 2008 přejmenováno na počest Sira Edmunda Hillaryho a šerpy Tenzinga Norgaye, kteří v roce 1953 jako první na světě dobyli vrchol Mount Everestu. Právě díky Everestu je letiště hojně využívané, Lukla je místo odkud většina lidí zahajuje výstup do základního tábora před výstupem na samotný Everest. Mezi nepálskou metropolí Káthmándú a Luklou denně létají letadla.
Zdroj: Wikipedie
Nepálští piloti teď procházejí pečlivým zaškolováním na letišti v Kunovicích. Ang Dorje Sherpa cestoval osm tisíc kilometrů, aby se s novým strojem naučil pořádně létat, než ho bude pilotovat v obtížných vysokohorských podmínkách domovského Nepálu. „Lukla je nejnebezpečnější letiště na světě, na kterém můžete přistávat. Však se o tom přesvědčili i lidé z kunovické továrny na zkušebním letu,“ potvrdil pilot Sherpa.
Nepálci zatím létali s malými letadly. Nový a výkonnější letoun L-410 bude mít základnu v samém srdci Himálaje. Letiště v Lukle si letadlo z Kunovic vyzkoušelo poprvé před měsícem. Letoun i piloti z Kunovic obstáli a zákazník z Nepálu koupí dvě letadla. Další budou létat v Nové Kaledonii a v Rusku, kam míří většina ze 17 letounů, které letos v kunovické fabrice vyrobí. Díky zakázkám má jistou práci tisícovka tamních zaměstnanců.
„Chtěli jsme pro tento rok přijmout 60 zaměstnanců, nakonec jsme jich přijali 20,“ potvrdil obchodní ředitel Aircraft Industries Miroslav Kožíšek. Kvalitních klempířů a leteckých konstruktérů je podle něj v regionu zkrátka málo a firma už hledá i jinde než na Východní Moravě. Nabízí perspektivu a odolnost - jako jediná z tuzemských firem se dokázala vzpamatovat už ze dvou konkurzů.
Daří se i dalším odvětvím
Žebříček dalších úspěšných tradičních podniků na východě Moravy vedou výrobci pneumatik, kteří tržby počítají v desítkách miliard. V Otrokovicích koncem roku otevřeli novou továrnu na pneumatiky pro zemědělské stroje, za další 4 miliardy rozšiřují výrobu nákladních a autobusových plášťů. Pro tuto fabriku přijmou 300 nových zaměstnanců.
Výrobci pneumatik: tržby 65 miliard korun, 5000 zaměstnanců
Daří se taky uherskobrodským zbrojařům, kteří dodávají zbraně například českým vojákům do Afghánistánu. Firma s miliardovými tržbami přibírá zaměstnance, aktuálně jich má asi 1600. Velké objednávky má i výrobce obuvi v Dolním Němčí, který plánuje zdvojnásobit produkci.
Výrobce zbraní: tržby 2,5 miliardy korun, 1600 zaměstnanců
Naopak v posledních letech postupně snižují počty zaměstnanců někteří výrobci nábytku. A poslední z původních pěti set zaměstnanců vloni propustila továrna na solární panely ve Valašském Meziříčí.
Baťovská éra byla zlatou dobou průmyslu
Symbolem tradičního průmyslu přímo ve Zlíně je už bezmála 80 let areál přímo v centru města. Boty tam vyráběla firma Baťa, po jejím znárodnění nesly značku Svit. Obuvnický podnik, založený sourozenci Baťovými 21. září 1894, ovlivnil rozvoj celého Zlína. Starobylé město řemeslníků a obchodníků se přetvořilo do podoby důležitého průmyslového střediska.
Novou obuvnickou firmu, vedenou Tomášem Baťou (1876-1932), následovali na přelomu století další místní podnikatelé. Ve Zlíně vzniklo do roku 1910 ještě pět jiných továren na boty. Za první světové války zlínské továrny dodávaly miliony párů bot rakousko-uherské armádě, roku 1918 pracovalo jen v Baťově továrně čtyři tisíce zaměstnanců.
Poválečnou krizi ale přežila jen firma Baťa. A to i díky odvážnému podnikatelskému tahu, když Tomáš Baťa v září 1922 snížil cenu svých bot na polovinu, levnými výrobky rázem získal tisíce zákazníků, ovládl trh a stal se československým králem obuvi.
Rozvoj firmy znamenal i prosperitu pro město, které začalo získávat svůj funkcionalistický ráz. V letech 1923-1938 vyrostl na okraji města rozsáhlý tovární areál s desítkami moderních budov.
Po smrti Tomáše Bati převzal rodinný podnik Jan Antonín Baťa. Přibývaly pobočky nejen v Československu, ale po celém světě. Baťovy závody zaměstnávaly na sklonku předválečné éry 65 tisíc lidí, z toho 23 tisíc v zahraničí. Zlín byl sídlem Baťovy světové obuvnické říše, městem, do kterého se sbíhaly nitky obchodních a výrobních kontaktů z takřka celého světa.
Obuvnický gigant v roce 2000 zkrachoval a Zlín od té doby hledá cestu, jak s architektonicky oceňovaným areálem naložit. Nedávno například přitáhla pozornost demolice tří budov, které má nahradit kritizované i obhajované obchodně-administrativní centrum.
V areálu je víc než stovka průmyslových budov, celý Svit zabírá 65 hektarů v centru Zlína. Průmysl už v některých budovách vystřídaly úřady, pošta nebo policie. Místo ale získává i tvář příznivou návštěvníkům: v bývalých průmyslových halách je muzeum, palačinkárna, vegetariánská restaurace nebo kavárny. Ti všichni nahradili ševce a obuvníky, kterých v areálu ještě v roce 1997 pracovalo víc než 10 tisíc obuvníků. Teď je jich ve čtyřech firmách sotva 300.
