Praha - Dva a půl měsíce po svých 76. narozeninách zemřel 17. dubna 2004 populární herec, režisér, hudebník a dramatik Jiří Císler. Poslední léta prožil tento někdejší mistr sarkasmu a legendární bavič v ústraní, sužován Alzheimerovou chorobou. Herce a režiséra malé postavy a typického chraplavě-pisklavého hlasu Jiřího Císlera si většina diváků nejspíše vybaví jako ochotnického režiséra Čermáčka z Kleinova filmu Jak svět přichází o básníky nebo z role komického krále-mlsouna v pohádce Za humny je drak. Generace dnešních dvacátníků a třicátníků si pak určitě vzpomene na Harryho Šoumena z nedělního Studia Kamarád, kterého Císler namlouval.
Jíří Císler byl všestranně nadaným umělcem
Císler ale nebyl jen hercem, věnoval se totiž široké škále uměleckých profesí. Režíroval a byl autorem řady divadelních představení, filmových a televizních pořadů a uplatnil se i v rozhlase. Odmala ho bavila hudba a byl muzikantským všeumělem - hrál na housle, skládal, ve své kariéře zpíval v opeře i operetě.
Svoji uměleckou kariéru zahájil na konci 40. let v rodných Českých Budějovicích jako houslista v divadelním orchestru. Tam si ho také všiml režisér Miroslav Macháček, který ho „vytáhl“ z orchestřiště na jeviště a naučil ho hrát a režírovat. Císler působil zpočátku v operetě a opeře, až nakonec zakotvil v činohře. Zahrál si také v desítkách filmů a televizních inscenací a často spolupracoval s rozhlasem.
Na začátku 60. let se Císler přesunul do operetní nuselské Fidlovačky a pak následovaly oblastní štace v Pardubicích a ústeckém Kladivadle; hostoval i v Mladé Boleslavi. Do Prahy se vrátil jako člen Semaforu (1971-74), kde režíroval například nesmírně populární variaci na Erbenovu Kytici s Josefem Dvořákem v hlavní roli.
Legendární je jeho spolupráce s komikem Luďkem Nekudou
Poté, co byl z této scény vypuzen, hrál v divadélku Ateliér a od roku 1978 v Činoherním klubu. V divadle zaujal například v roli Egona Bondyho v Hrabalově Něžném barbarovi, do všeobecné známosti se ale dostal spíše díky filmu a televizi. Před kamerou se objevil už v Kachyňově Uchu (1970), více vidět byl právě v Básnících, v roli odrodilce Belányiiho v Jakubiskově Tisícročné včele.
Už koncem 70. let mu televize nabídla roli „českého človíčka“ inženýra Voženílka v Dietlově seriálu Inženýrská odysea. Popularita, kterou v téhle podle dobového tisku esenci „současného oportunisty a vrtichvosta“ Jiří Císler získal, mu v 80. letech vedle filmových nabídek pomohla i k častému obsazování do televizních inscenací. Tehdy se zrodila také velmi podařená a dnes už legendární Císlerova spolupráce s komikem Luďkem Nekudou v jeho pořadu Sešlost, kterou ukončila až Nekudova tragická smrt v roce 1988.
Poslední léta trávil českobudějovický rodák a otec dvou dospělých dcer z prvního manželství po boku své druhé ženy Magdaleny v Praze nebo v milovaných jižních Čechách. Kvůli nemoci se ale už prakticky neobjevoval na veřejnosti.
