Praha - Komunisté po svém únorovém vítězství v roce 1948 přistoupili k budování totalitního politického systému. Vedle pronásledování a poprav svých otevřených odpůrců (Heliodor Píka, Milada Horáková a další) začali za přispění sovětských poradců hledat třídního nepřítele také uvnitř komunistické strany. Prvními oběťmi se stali "španěláci", komunisté, kteří bojovali ve španělské občanské válce ve 30. letech, příslušníci jugoslávských partyzánských oddílů a ti, kteří strávili válku na Západě. Radikální čistky uvnitř nejvyšších struktur KSČ začátkem 50. let měly po vykonstruovaných procesech pro nepohodlné členy strany za následek nejen ztrátu funkce a stranické příslušnosti, ale mnohdy také několikaleté věznění a v některých případech i smrt. Popravení a odsouzení komunisté z procesů 50. let byli pak postupně do roku 1968 "zproštěni obžaloby" či rehabilitováni.
Jedním z nejznámějších procesů kromě případu Slánský bylo „protistátní spiknutí“, na němž se mimo jiné měli podílet Vladimír Clementis a Gustáv Husák. Veřejnost se o něm poprvé dozvěděla 25. února 1951.
Oznámení rozhlasu předcházela plenární schůze ÚV KSČ, kde komunisté projednali zprávu o obvinění Clementise a dalších soudruhů ze zločinné skupiny buržoazních nacionalistů. Clementis, Husák, Ladislav Novomeský a další obvinění byli vyloučeni z KSČ a zbaveni stranických funkcí. Ve vykonstruovaném procesu, který se konal 21. až 24. dubna 1954, se pak komunisté na Slovensku vypořádali se skupinou tzv. buržoazních nacionalistů kolem někdejšího prominenta Gustáva Husáka.
Husák skončil ve vězení, Clementis byl popraven
Politické procesy 50. let představují zvláště tragickou stránku nejen československých dějin a přesvědčivě ukazují také zrůdnost komunistického systému, který dokázal nekompromisně likvidovat i své nejvěrnější přívržence. Právě k takovým akcím patří proces s Husákem a dalšími slovenskými stranickými špičkami. Měl být nejvýznamnějším procesem na Slovensku, ale začátek se oddaloval více než tři roky a nakonec pro organizátory ztratil veřejný proces význam a soudní jednání bylo tajné.
Během vyšetřování a změn v přípravách monstrprocesů byl Clementis nakonec od „buržoazních nacionalistů“ přeřazen do procesu s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“. Odsouzen byl k trestu smrti a v prosinci 1952 popraven. Husák strávil v nejtěžším žaláři bez soudu přes tři roky a i přes brutální vyšetřovatelské metody svůj postoj nezměnil (přiznal chyby, ale trestnou činnost odmítal). Vězněn pak byl až do roku 1960, kdy jej na základě amnestie propustili (spolu se stovkami dalších).
Husáka odsoudil soud v Bratislavě 24. dubna 1954 na doživotí, Novomeský dostal 10 let, další tři obvinění (Ivan Horváth, Daniel Okáli a Ladislav Holdoš) pak 22, 18 a 13 let vězení. Život jim pravděpodobně zachránila Husákova neústupnost se doznat (ostatní vinu přiznali).
