Evropský sen afrických imigrantů stále v nedohlednu

Praha – Evropa a Afrika udělaly na prosincovém summitu v Lisabonu další krok v dlouhém boji proti ilegální migraci. Oba kontinenty se dohodly, že na řešení problémů afrických imigrantů budou spolupracovat více než kdy dřív. Tisíce utečenců z Afriky totiž každoročně nepřežijí převoz do Evropy přes Středozemní moře, za který převaděčům zaplatily i několik tisíc dolarů. Vyhráno nemají ani ti, kteří přistanou u břehů starého kontinentů. Získat povolení k pobytu a práci je pro ně téměř nemožné.

V několika afrických televizích už běžel spot, který varoval před mylnou vizí o zlatém dole, který nabízí zaměstnání v Evropě. Ukazuje realitu – život v městských ghettech, žebrání, beznaděj. „Spot má informovat o tom, že Evropa není ráj. Že to, co Afričané slyší od mafií a od převaděčů, není pravda. Že není možné jen tak přijít a legalizovat svůj pobyt, najít si práci, posílat domů peníze a pak se třeba vrátit,“ vysvětluje Jan Schroth z Mezinárodní organizace pro migraci.

Dokud nebude umožněna legální forma migrace, budou podle Schrotha platit stále více peněz za převoz, budou používat stále nebezpečnější cesty – a bude jich také i více umírat. Je ale otázkou, zda by se pomalu vymírající Evropa neměla africké pracovní síle přece jen otevřít. Představa, že by imigranti z černého kontinentu evropskou ekonomiku zruinovali, totiž není úplně pravdivá.

V Evropě žije pouze necelých šest milionů afrických přistěhovalců – představují pouhou osminu procenta evropské populace. „Do Evropy legálně přichází několik milionů cizinců za rok. Nelegálních imigrantů z Afriky jsou maximálně desetitisíce,“ říká Schroth.

Dříve či později se Evropa bude muset vypořádat i s druhou generací afrických přistěhovalců, která je početná hlavně v tradičních destinacích ilegálních imigrantů – ve Francii, Španělsku, Itálii nebo Portugalsku. Děti přistěhovalců si stěžují, že se nikdo nestará o jejich osud. Například v Portugalsku má vysokoškolské vzdělání každý pátý imigrant, zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci získá jen jeden z dvaceti šesti. Nedávno jejich nespokojenost a frustrace opět přerostly do násilných výtržností v ulicích francouzských měst.

  • Africké děti autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/23/2259.jpg
  • Migrační trasy z Afriky do Evropy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/23/2258.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...