Dokument Všechny moje děti odhaluje i to, co očím zůstává skryté

O ocenění Silver Eye pro nejlepší východoevropský dokumentární film se tento víkend na festivalu v Jihlavě uchází snímek Všechny moje děti režiséra Ladislava Kaboše. Česko-slovenský koprodukční dokument se sociální tematikou vznikl ve spolupráci s brněnským studiem České televize, tvůrčí producentskou skupinou náboženské tvorby Patricka Diviše. Tvůrci natáčeli v několika chudých romských osadách na východním Slovensku. „Mnohokrát jsme se báli, že natáčení neskončí dobře,“ prozradil režisér.

Dokumentární snímek Všechny moje děti vznikl v prostředí společností vyloučených romských lokalit. Zachycuje proměnu uvnitř etnické komunity díky úsilí charismatického faráře Mariana Kuffy. „Už sedmadvacet let se stará o bezdomovce, narkomany, prostitutky a další lidi na okraji společnosti, snaží se je připravit na návrat do běžného života. Celou komunitu dnes tvoří asi 250 lidí. Před třemi lety se navíc vydal na - v uvozovkách - romskou misii,“ uvedl Ladislav Kaboš.

Podnět mu k tomu dala jedna z obyvatelek velmi chudých osad, matka šesti dětí. Na jeho faru přišla prosit o pomoc, když jednu z jejích dcer pokousali potkani. „Pozvala ho do osady, aby se podíval, jak tam lidé žijí. Když to viděl, prohlásil, že i jeho pes má lepší přístřešek,“ řekl režisér. Za tři roky svého tamního působení Kuffa například učil Romy stavět domky a navzájem si při tom pomáhat.

Štáb filmařů zachytil náročný projekt od samotného začátku. „Maroš má neuvěřitelnou energii. Byli jsme dost smutní, když jsme viděli, že domky, které jim pomohl postavit, jsou už po dvou letech dost zdevastované. Mnozí se ptají, jestli jeho úsilí má vůbec nějaký smysl. Na to on říká, že ne všechno je vidět pouhým okem. Co se mění v nitru lidí, zůstává zvenčí skryté,“ řekl režisér Kaboš.

Marián Kuffa (uprostřed) nosí častěji monterky než kněžský oděv
Zdroj: ČT24/ČT Brno

„Jeho cílem nebylo postavit jim tam domy. Cílem je, aby Romové vyburcovali svoje vlastní síly a naučili se pomáhat jeden druhému a sami v sobě hledali schopnosti, které by jim mohly pomoci dostat se z neutěšené situace,“ vysvětlil.

Štáb čelil i fyzickému násilí

Filmaři se při natáčení v osadách často pohybovali na velmi tenkém ledě. „Před tímto natáčením jsem pracoval na jednom filmu v Libyi. Když jsem se odtud vracel, myslel jsem si, že to nejhorší už mám za sebou. Byl jsme rád, že jsem vůbec živý. Romové mě ovšem rychle vyvedli z omylu,“ svěřil se režisér. Při prvním natáčení například několik osadníků napadlo kameramana.

„Maroše tam napadli už několikrát, jednou na něj zaútočili dokonce sekerou. Obdivuju ho, že i po takových zkušenostech má stále odvahu tam jít a dál těm lidem pomáhat. Člověk by si myslel, že když on jim tam pomáhá, že to bude naprosto bezpečné prostředí, ale není tomu tak. Na druhou stranu bychom se bez něj k Romům tak blízko určitě nedostali,“ podotkl Ladislav Kaboš.

Všechny moje děti
Zdroj: ČT24/ČT Brno

I filmaři ale přes počáteční obavy a skepsi po čase pocítili knězův pozitivní vliv. „Chodili jsme tam tři roky a všimli jsme si, že lidé pomalu začali měnit svoje smýšlení. Na začátku chtěli jen brát. Přišli na faru nebo někam na úřad a jen natahovali ruce. Díky Marošovi začali přemýšlet i nad tím, jak by se mu za pomoc mohli odvděčit,“ dodal režisér.

Je to svatý člověk, říká o knězi režisér

Ladislav Kaboš už dříve s Marianem Kuffou natočil tři filmy. „Je těžké o něm něco říct jen v pár větách,“ tvrdí režisér. Těm, kdo by se rádi dozvěděli více o Kuffově životním příběhu, doporučuje sáhnout po titulu Kde končí naděje, začíná peklo, jenž vznikl pro Českou televizi. „V nejnovějším filmu jsme se soustředili především na jeho romskou misii a jeho prehistorii tam převyprávěli pouze velmi krátce, aby to něco řeklo každému divákovi,“ dodal.

Dokument má délku 90 minut, kratší televizní verze, kterou tvůrci připravují pro vysílání České televize, bude mít 52 minut. Tvůrci z ní vypustili drobné příběhy osadníků a více se zaměřují na působení kněze v osadě.

Všechny moje děti (All my children)

Marian Kuffa s „jeho dětmi“ - bývalými vězni, bezdomovci a narkomany - zakládá novou misii v cikánských slumech na východním Slovensku. Příběh skutečné odvahy a síly lidskosti. Během posledních 20 let postavil s „jeho dětmi“ ve vesnici Zakovce nový domov pro zdravotně postižené seniory, osamělé matky, týrané děti a bývalé prostitutky. Všichni si prošli peklem a našli zde pomocnou ruku. Bývalí odsouzení a prostitutky se mění v laskavé zdravotní sestry. Na své farmě se starají o koně, pěstují obilí, pečou chléb, vyrábí dřevěné hračky; přisvojili si obchodního ducha. Po čase jsou schopni vrátit se do běžného života. Nyní se Marian snaží o změnu cikánského slumu tím, že krok za krokem vzdělává jeho obyvatele. Ve skutečnosti je konfrontován s byrokracií státu - ale i se samotnými Romy. Svádí „donkichotský“ boj s drsnou realitou romského života. Pohybuje se na tenké hranici mezi životem a smrtí. Budeme svědky jeho úspěchu, nebo tragédie?

Česká republika - Slovensko, 2013
90 minut
Režie: Ladislav Kaboš
Koproducent: Patrick Diviš (ČT TS Brno)

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...