Ostrava - Gabriela Lefenda je od 15. února novou vedoucí redaktorkou zpravodajství Televizního studia Ostrava. Je zkušenou moderátorkou, má za sebou také roky redaktorské práce v regionálním i celorepublikovém zpravodajství. Působila v Polaru, na Nově, v TV RTA Ostrava. Pro Českou televizi pracuje od roku 2010, kdy začala moderovat Dobré ráno z moravskoslezského regionu. Půl roku také moderovala Události v regionech.
Dobrý redaktor má pro mne cenu stříbra po babičce
Když jste ty zprávy jen četla jako moderátorka, říkala jste si často, že je reportáž špatně natočená nebo špatně zařazená?
V době, kdy jsem se stala moderátorkou zpravodajství, působili již v redakci editoři, které jsem si vybrala pro současnou spolupráci, takže jsem s tím, jak byl postavený bodový scénář, neměla problém. Samozřejmě, že jako zkušený novinář jsem si občas řekla, že některé zprávy bych řadila jinak, některé bych možná jinak natočila, v některých mi scházel nápad. Jako moderátor jsem se ale spíše soustředila na to, jak jsou napsány texty, které jsem měla říkat, na čtené zprávy, které jsem si musela upravit tak, aby mi „seděly do pusy" a zároveň nepostrádaly význam.
V čem vidíte hlavní slabiny zpravodajství ČT z moravskoslezského regionu?
Pod reportáž se vždy podepisuje redaktor. Troufám si říci, že redaktoři mé redakce jsou profesionálové, a protože jejich reportáže vždy pečlivě probíráme na poradách, snažíme se veškeré možné zádrhele eliminovat. Kladu velký důraz na to, aby redaktoři nosili vlastní témata, mluvili s lidmi o tom, co je zajímá a trápí. Jediné, co se člověk naučí až praxí, je pojmenovat problém, říct, proč o něm točím, napsat to do minuty a půl. Osobně bych si přála, aby v Událostech a na ČT24 náš divák viděl kromě smogu, nezaměstnanosti a různých problémů i pozitivní věci. Mám velkou radost, když redaktor přijede z terénu spokojený, motivovaný, diskutuje o tom, co natočil a má ten správný reportérský „drive“. Bez vnitřní motivace se stane rutinérem a na práci je to pak vidět.
Jak chcete dosáhnout zlepšení kvality zpravodajství?
Mluvit s reportéry o tom, co a jak točí. Vědět o jejich problémech a dbát na komunikaci s těmi, bez nichž by naše dobrá reportáž nevznikla - s kameramany, střihači. Chválit, pokud je co, být striktní, pokud se stane chyba. Říkám s nadsázkou, že reportér, který nosí vlastní témata, má pro mě cenu stříbrného příboru po babičce. Dobrý manažer se obvykle obklopí těmi, kteří mohou být lepší, než je on sám. V mé redakci pracují redaktoři, kterým nemám problém říct: „Tak dobře jako ty bych to nenatočila“.
Jak se odráží změny trendů a pravidel, které můžeme sledovat v hlavní zpravodajské relaci, v regionu?
Zcela zásadní je pro nás nabídka, kterou vytváříme směrem do Prahy - do Událostí a pro ČT24. Denně to musí být určitý podíl kvalitních témat. Je více než zřejmé, že pokud se točí o problému, vždy jej ukazujeme na konkrétním člověku. Vždy říkám, že pokud je v reportáži nápad, je hotová. Také mám ráda reportáže, které jsou „kino“. Když kameraman vystihne přesně obrazem, co se dá slovy jen doplnit, je to „ono“. Praha po nás žádá prvotřídní kvalitu. A měřítka pro zařazení regionální reportáže do Událostí jsou přísná.
Jakou má perspektivu regionální zpravodajství v České televizi? Není ho stále méně?
Naopak, myslím si že od září, s příchodem nových kanálů ČT, přibude i prostoru pro regiony. Už teď víme, že budeme dodávat více kultury, mají přibýt i nové pořady. A důležité je také říci, že pokud my z Ostravy a Olomouce nabídneme téma, které je skutečně dobré, žádný editor z Prahy jej nebude mít problém odvysílat. Jde jen o to, mít co nejlepší témata a dobře je zpracovat. A to je v pořádku.
Jaké novinky jste dosud zavedla ve zpravodajství?
V prvé řadě jsem místo denní zpravodajské relace Události v regionech plus ve 12:20 zavedla namísto besedy s hostem běžné zpravodajství, které je postavené na živých vstupech reportérů z terénu. Divák se tak dozví, na čem redaktoři pracují, a je to vlastně malá reklama na večerní Události v regionech. Změny proběhly také ve stanovení pracovních kompetencí a personálním složení redakce. Další programové změny ještě chystáme. Chci svou redakci propagovat směrem k divákovi tak, aby měli pocit, že právě redaktoři jsou těmi, od kterých se dozví, zda se děje něco zásadního nebo zajímavého.
Je něco, co vás ve fungování zpravodajství v Ostravě překvapilo?
Protože jsem měla šanci poznat, jak funguje zpravodajská redakce ještě před mým jmenováním, překvapená jsem nebyla. Věděla jsem přesně, co zaslouží změnu a co zlepšení, kam zaměřit pozornost a síly.
Kdy a o čem jste natočila první reportáž? Pamatujete si?
Úplně přesně snad ani ne, ale jednou z prvních reportáží byla v roce 1996 spolupráce na tragickém případu výbuchu v Městské nemocnici Ostrava. Uklízečka tehdy našla cestou do práce igelitovou tašku s odjištěným granátem, ten vybuchl v její šatně v nemocnici. Zemřela i se svou kolegyní na místě, další ženu výbuch těžce zranil.
Bavila vás více práce v terénu nebo moderování ve studiu?
Byli jsme v Dobrém ránu parta optimistických lidí, navíc jsem měla vždy štěstí na moderátorské kolegy. Terén je prima, dlužno podotknout, že je to velmi těžká a psychicky náročná práce, která člověka musí pohltit a bavit. Proto mám radost z každého svého zpravodajského kolegy, který přijde s nápadem. Moderování zpráv je, podle mě, za odměnu. Kdoví, třeba se ještě s diváky u obrazovky potkáme.