Praha/ Independence - Vstup České republiky do Severoatlantické aliance bývá označován za jeden z největších úspěchů české zahraniční politiky po listopadu 1989. Česko se členem NATO stalo předáním ratifikačních listin v americkém městě Independence (Missouri) 12. března 1999. Do severoatlantických struktur v týž den vstoupily i Polsko a Maďarsko. Členy NATO se tyto tři země staly poté, co jejich ministři zahraničí Jan Kavan, Bronislaw Geremek a János Martonyi předali své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační dokumenty.
Členství v NATO je pro Česko nadějí i závazkem
O zapojení země do struktur aliance se začalo diskutovat krátce po listopadu 1989. Zpočátku byla možnost členství v NATO názorem úzké skupiny nastupující politické garnitury. Zatímco málokdo pochyboval o nezbytnosti rozpuštění Varšavské smlouvy, vstup do aliance, kterou komunistická propaganda desetiletí líčila jako „imperialistickou válečnickou organizaci ohrožující světový mír“, byl pro mnohé nepřijatelný. Zaznívaly i argumenty, že členství v NATO by znamenalo ztrátu suverenity, možnost rozmístění jaderných zbraní na českém území či nasazení českých vojáků v zahraničí.
„Dává nám to velkou naději, že už nebudeme nikdy okupováni nebo obětováni nějakému agresorovi.“
Jedním z největších zastánců členství ČR v NATO byl prezident Václav Havel. Právě Havel patřil už v roce 1985 k signatářům dokumentu Charty 77, tzv. Pražské výzvy, která navrhovala zahájit jednání mezi NATO a Varšavskou smlouvou o rozpuštění vojenských bloků. S obdobným návrhem vystoupil v květnu 1990 ve Štrasburku, kde jako prezident ČSFR naznačil možnost přeměny NATO a Varšavské smlouvy v nový bezpečnostní systém.
Havel 26. února 1999 při podpisu listin o vstupu ČR do NATO
. „Dává nám naději, že naše země už nikdy nepodlehne ani nebude obětována jakémukoli agresorovi, a zároveň vyjadřuje jasné odhodlání spoluodpovídat za svobodu národů, lidská práva, demokratické hodnoty a mír na našem kontinentě.“
Česká rozhodnutí alianci ne vždy potěšila
Ihned po vstupu do aliance čekal na Čechy velmi složitý úkol - schválení vojenského zásahu v bývalé Jugoslávii kvůli situaci v Kosovu. Spojeneckých náletů se ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. Česká politická scéna ale reagovala na kosovský konflikt nejednoznačně. Politici tehdy vládní ČSSD i tehdejší šéf sněmovny Václav Klaus s vojenským zásahem nesouhlasili. Vláda jen těžko hledala kompromis mezi svým rezervovaným postojem k akci NATO a plněním spojeneckých závazků. Ve Washingtonu i v bruselském sídle aliance byli liknavým přístupem nového spojence zklamáni. Ani česko-řecká iniciativa, jež měla přispět k urovnání kosovského konfliktu, nevyvolala v alianci větší ohlas.
Další odhalení českých slabin přinesl rok 2001. Generální tajemník NATO George Robertson dal tehdy v Praze najevo, že aliance nechápe, proč Česko neplní své vojenské závazky. Češi vyčkávali s plány na reformu armády - problémem bylo zavedení a používání systému obranného plánování, který by zajistil kompatibilitu s aliancí. Teprve odvolání tehdejšího ministra obrany Vladimíra Vetchého a odhodlání jeho nástupce Jaroslava Tvrdíka prosadit profesionalizaci i celkovou reformu armády částečně napravily nepříliš příznivý obraz země v NATO.
Do NATO přes Partnerství pro mír
Sbližování s NATO zahájilo někdejší Československo krátce po listopadu 1989. V lednu 1993 se nově vzniklá samostatná Česká republika stala členem Severoatlantické rady pro spolupráci a v březnu 1994 podepsala dokument o připojení k projektu Partnerství pro mír. Summit NATO v červenci 1997 v Madridu rozhodl, že aliance bude v první vlně rozšířena o Česko, Maďarsko a Polsko. Týž měsíc byl otevřen samostatný český úřad při NATO a v listopadu 1997 ČR ustavila svou misi při alianci. V březnu 1999, osm let po rozpuštění Varšavské smlouvy, se začlenění ČR do NATO stalo realitou.
Česká pozice v alianci se výrazně zlepšila v období po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy USA i aliance ocenily ochotu a schopnost Česka podílet se na boji proti terorismu. Češi útok teroristů rozhodně odsoudili, zavedli zvýšená bezpečnostní opatření uvnitř státu a zapojili se do celosvětové kampaně. Na výsluní se Česká republika dostala v listopadu 2002, kdy hostila summit Severoatlantické aliance, který se konal poprvé za někdejší železnou oponou.
- Prezident Havel na summitu NATO v roce 2001 zdroj: www.nato.int http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/731/73061.jpg
- Podpis vstupu ČR do NATO autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/733/73218.jpg
- Václav Havel 26. února 1999 při podpisu listin o vstupu ČR do NATO autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/730/72970.jpg