Otrokovice - Přesně před osmdesáti lety se zlínský průmyslník Tomáš Baťa pustil do nevídaného projektu. U nedaleké vesnice Otrokovice nechal vysušit bažiny a postavit na nich nové továrny i rozlehlé zahradní město. Kulaté výročí zrození takzvaného Baťova teď připomíná výstava v otrokovické radnici.
Tomáš Baťa starší levně koupil od napajedelské hraběnky bažinaté rejdiště miliard komárů u Otrokovic. Dobře věděl proč. Zlín už pro jeho plány nestačil. „On neměl spojení s železnicí – to měly Otrokovice. On neměl spojení prostě letecké. Chtěl si dokonce připravit i lodní dopravu,“ vysvětlil spoluautor výstavy o historii budování Baťova Jiří Tichý, člen Klubu přátel historie Otrokovic.
Vodní trysky ukrajovaly blízký kopec, směs se řinula dřevěnými koryty, na konci se usazovala, vysychala, zvedala a zpevňovala terén. „Byl to unikátní technický experiment, který ve světě dosud nemá obdoby. A sice, že se přemístilo tři milióny kubíků zeminy až na vzdálenosti dvou a půl kilometru,“ zdůraznil Tichý.
Nevídaným tempem, nezměrným úsilím i důmyslností vznikala plocha pro nové budovy – továrny, obchody, školy, Společenský dům a stovky domků rodinných. V každém nechali řemeslníci tabulku se svými jmény a termíny. Podle jedné z nich stavěli domek pouhé dva měsíce. Otrokovická kronikářka Věra Kramářová říká: „Já sama zde bydlím už 72 let. Stále v původním domku, který prožil a přežil všechno možné, včetně pověstné záplavy v roce 97 a pořád se nám tady bydlí opravdu velice dobře.“
V nejstarších mapách se tato oblast jmenovala Bahňák. Po smrti Tomáše Bati zakladatele, při leteckém neštěstí v roce 1932, se začalo mluvit o Baťově. Oba názvy – Baťov i Bahňák – používají lidé dodnes. Při pohledu z výšky se Baťov příliš nemění. Z blízka už místy přestává být typicky cihlově červený. „Někteří říkají – už to není to, co to bylo. S takovým trošičku despektem v hlase. Ale jiní říkají – ano, není to to, co to bylo. Je to zajímavější, není to fádní, je to pestré, je to živé. Prostě to město žije dál, dodala s úsměvem kronikářka.
