Bohumil Kejř strana 2 z 2

Svátky a významné dny v našich kalendářích mají dvojí roli: buď aby nám připomněly, co stojí za to slavit, nebo nám naopak ukázaly nějakou temnou stránku minulosti, kterou není radno přejít bez zastavení a která má už navždy zůstat jako vztyčený prst nad tím, co se nesmí nikdy opakovat. Čemu je se zapotřebí všemi prostředky bránit.

K Vánocům patří radost, pokoj, ale i štědrost, jak to ostatně zaznívá i z označení pro nás toho nejdůležitějšího vánočního vrcholu - Štědrého dne. A koledníci v lidových popěvcích nejrůznějšími způsoby vyjadřovali a vyjadřují, že se sluší alespoň v tento čas otevřít pohostinně svůj dům a štědře obdarovat ty, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe.

17. listopadu 1808 zemřel v indiánské osadě Goshen v Ohiu za zpěvu delawarských pohřebních písní, které sám složil, téměř 88 let starý kmet Ganousserarcheri, příslušník kmene Munsijů. Odcházel z tohoto světa s vnitřním pokojem, dokonce bychom mohli říci, že po celoživotních nesnázích ochotně, zároveň však hluboce ctěn a milován svými "rudými bratry".

Současný svět ve zrychleném tempu vnucuje závažná témata, o kterých je potřebné nejen referovat, ale které je nutné komentovat a analyzovat možnosti dalšího vývoje, a tím i dopadů na společnost, ale svým způsobem i na každého jednotlivce.

Ve složitostech života někdy nelze rozplést zašmodrchané klubko narušených vztahů, vyčíslit jednotlivé pohledávky, prozkoumat, komu bylo ublíženo více a komu méně, a všechny záležitosti spravedlivě narovnat za pomoci paragrafů. Nechybí-li na obou stranách vůle se domluvit, smířit se třeba i s tím, že bude spravedlnost poněkud pokulhávat, je-li odhodlání se k minulým sporům již nevracet, pak může být tlustá čára elegantním řešením. Je jisté, že tento nástroj nesmí být zneužíván a že je třeba zkoumat, zda si tímto způsobem nechceme jen ulehčovat nepříjemnosti při pitvání nějakých nechutností, či zda nevzdáváme lehkovážně ohledy na vyšší principy mravní. Nicméně, tlustá čára může uzavřít bolestivou kapitolu ne vždy radostného soužití.

Poslední den prvního pololetí se objevila v médiích zpráva o úmyslu ministryně pro menšiny a lidská práva Džamily Stehlíkové zareagovat náležitě na přání zhruba 80 % měst a obcí, které by si přály mít větší pravomoci pro regulování heren, včetně videoterminálů. Příslušná zastupitelstva si snad v tomto případě nechtějí osobovat kdovíjaká práva jen z touhy po moci a jejího svévolného uplatňování, ale pociťují, že je třeba se nějak vypořádávat s tímto význačným - a jistě rizikovým - fenoménem naší doby. Pokusme se povšechně zamyslet nad hráčstvím v nejrůznějších podobách, jeho souvislostmi i důsledky.

Televizní přenos našeho úvodního utkání na letošním fotbalovém Euru mě donutil zamyslet se nad svým češstvím. Byl jsem chvíli docela na vážkách, ale snad jsem tyto pochybnosti zdárně překonal, i když je to asi můj soukromý pocit, se kterým by mnozí pohrdlivě nesouhlasili.

Do poslední chvíle se dařilo panu premiérovi držet v tajnosti jeden z bodů a cílů své mise do Spojených států. Ostatně, dost věcí se mu daří dlouho držet v tajnosti, až se zdá, že je to jeden z charakteristických rysů jeho jednání a politických způsobů. Nad tím se netřeba příliš pozastavovat, ona většina věcí stejně někdy na povrch vyplave, ať chceme nebo nechceme. A jsou skutečnosti, které by dokonale a navždy utajené postrádaly svůj smysl. Jako například předávání premiérské medaile.

Každé roční období má svá kouzla i rizika. A také jsou významné dny a všelijaká výročí, jež je příjemné si užít, ale také takové, na které snadno zapomeneme. Nebo se na ně alespoň nedokážeme včas a náležitě nachystat. Zvlášť nepříjemné důsledky to může mít třeba v případě narozenin našich blízkých rodinných příslušníků. Vánoční svátky však nemůžeme přehlédnout i  kdybychom se o to usilovně snažili. Připomínají se nám dávno před započetím adventní doby tisícerými způsoby (a povšimněte si – čím dál dříve), především laž pompézní výzdobou, barnumskou reklamou nabízeného zboží a služeb, intenzivním shonem a neproniknutelnými tlačenicemi. A samozřejmě i zvukovou kulisou linoucí se zhusta pouze chraplavým reprodukčním zařízením a vytvářenou "vánočními šlágry", nejčastěji koledami národními i zdomácnělými. Tato kulisa nás ani tak nemá dostat do sváteční nálady, jako spíše udržovat v chorobné nákupní horečce.

Staroměstské náměstí, 10. 11. 2007 - pozdní sobotní odpoledne, chladné, deštivé, přinášející brzké zšeření, vůbec neslibovalo nějaký potěšující estetický zážitek. Zvláště když se ve vzduchu vznášela tíseň z ohlášené akce neonacistů a obavy z reakcí jiných skupin. Tuto ponurou atmosféru umocňovala policejní technika (obrněná vozidla), hloučky těžkooděnců, kolem kterých bylo nutno projít… Ne, nebyla to povzbuzující cesta, kterou jsem se ubíral. Ale její cíl stál za to! Viděl jsem kolem sebe krásné lidi, kteří se nedali odradit ani hrubě nevlídným počasím, ani tím, do čeho se mohli "namočit" jiným způsobem než snášejícími se v tenkých, ale vytrvalých, mokrých šňůrkách z podzimního nebe.

Staroměstské náměstí, 10. 11. 2007 - pozdní sobotní odpoledne, chladné, deštivé, přinášející brzké zšeření, vůbec neslibovalo nějaký potěšující estetický zážitek. Zvláště když se ve vzduchu vznášela tíseň z ohlášené akce neonacistů a obavy z reakcí jiných skupin. Tuto ponurou atmosféru umocňovala policejní technika (obrněná vozidla), hloučky těžkooděnců, kolem kterých bylo nutno projít… Ne, nebyla to povzbuzující cesta, kterou jsem se ubíral. Ale její cíl stál za to! Viděl jsem kolem sebe krásné lidi, kteří se nedali odradit ani hrubě nevlídným počasím, ani tím, do čeho se mohli "namočit" jiným způsobem než snášejícími se v tenkých, ale vytrvalých, mokrých šňůrkách z podzimního nebe.

Zatímco neustále probíhají na nejrůznějších úrovních dohady, zda umístění amerického radaru na území České republiky má být schváleno (či odmítnuto) celonárodním referendem, jsme seznamováni s výsledky různých anket a průzkumů. Není bez zajímavosti, jak na ně odkazují i naše veřejnoprávní média: Na telefonický průzkum, pořádaný Američany, prý většina dotázaných odpověděla, že nesouhlasí s umístěním radaru na našem území. Z podrobnější zprávy vysvitlo, že ta většina byla tvořena 51 procenty. Což je sice matematicky správně, vezmeme-li však v potaz i nějakou statistickou chybu, pak je to interpretace tendenční…

Ať o to stojíme či nikoliv, různými formami jsme upozorňováni na volbu "Rok stromu 2007“ a nyní už i víme, že bychom mohli hlasovat pro vybrané finalisty. Je úlevné (a působí to jak tišivé pohlazení), že se přece jen objevují podobné soutěže a ankety. A nejen ty často nabubřelé a provázené agresivní reklamou o nejhezčí dívku, popřípadě nejhezčí ženskou část, ale také o nejlepšího manažera, bankéře, kopálistu, hokejistu, nejpopulárnějšího zpěváka, nejpovedenější auto – prostě o vše, co může být nějakým způsobem aspoň pro nějaký okruh lidí zajímavé a co také přitáhne dostatečně silné sponzory.

Na letošní rok připadá jedno velmi vzácné kulaté výročí – Jednota bratrská vznikla před pěti sty padesáti lety, v roce 1457. Její zrod se odehrál na okraji tehdejší společnosti, v téměř zpustošeném kraji - v obci Kunvald na úpatí Orlických hor, litickém panství krále Jiřího z Poděbrad, který potřeboval nově osídlit tuto válečnými útrapami těžce poznamenanou oblast.

Ospalá letní hladina nad českou kotlinou zrcadlí ty obvyklé jevy, na které jsme si již takřka přivykli a nevyvádí nás z míry: odráží svět, ve kterém žijeme, s jeho těžkostmi a bolestmi, s drobnými radostmi, se skandálky takzvaných celebrit a počínáním politiků, které nám v některých ohledech připadá nedostatečně domyšlené – ale takové to je. Někdy sluníčka příliš mnoho, někdy příliš málo, ale vcelku poklidná hladina, kterou jen chvílemi něco jemně rozčeří – např. optimistický vánek z výsledků našich fotbalových mladíků. Ale rozhodně to není záležitost, která by tak úplně brala všechny, ostatně, je to jen příslib pro příští časy a klání. Ale jinak spíše klid a pohoda…