„Měl jsem štěstí v objevování věcí, které nikdo nečekal,“ říká nositel Nobelovy ceny Sir Harold W. Kroto

Hostem Petry Krmelové v rubrice Profil Dobrého rána byl 18. května Sir Harold W. Kroto, nositel Nobelovy ceny za chemii ze Sussexské univerzity v Brightonu ve Velké Británii. Do Prahy přijel na konferenci Věda a budoucnost Evropy.

Proč jste před lety začal dělat vědu, konkrétně chemii?
Zajímalo mne všechno jako všechny děti, byl jsem zvědavý. Věda je oblast pro zvědavé lidi. Zajímám se i o grafiku a když jsem byl malý, tak jsem dělal oboje. Můj otec trval na tom, že musím být dobrý v matematice, abych dostal dobré zaměstnání. Kdyby věda nefungovala, tak bych se vrátil ke grafice. Pořád na to ještě čekám, nevím, možná, že to udělám už příští rok.

Když se člověk rozhoduje, jestli grafika nebo chemie, s čím do toho jde? Jde do toho s tím, že ve vědě vydělá peníze, objeví něco zásadního, nebo nad tím takto vůbec nepřemýšlí?
Nemyslím si, že se tímto způsobem vyvíjí kariéra člověka. Člověk jde po cestě, někde zahne, když to funguje, tak jde po té odbočce dál. Nikdy jsem si nemyslel, že to bylo rozhodnutí na celý život. Šel jsem na univerzitu, studoval jsem chemii, ale zajímaly mne i jiné věci – hrál jsem tenis, dělal jsem muziku, zajímalo mne umění, grafika. Pak jsem dostal práci v Kanadě, kde jsem pokračoval ve vědě a byl jsem v tom dobrý. Následně mi nabídli místo v Sussexu. Nyní jsem už v důchodu – před dvěma lety jsem se vzdal svého místa. Dnes pracuji na univerzitě v Tallahassee a dělám nejen výzkum, ale snažím se působit v oblasti celosvětových vzdělávacích programů.

Napadlo vás, když jste začínal, že budete jednou nositelem Nobelovy ceny? Byl to váš sen?
Vůbec ne. Kdyby mi lidé řekli, že dostanu Nobelovu cenu, tak bych si myslel, že jsou blázni. Nezáleží úplně na tom, jak jste chytrý. Samozřejmě musíte být dobrý vědec, ale také musíte mít trochu štěstí. V životě jsem zjistil, že čím více pracujete, tím se stáváte v životě šťastnějším. Člověk by neměl jít do něčeho s tím, že vyhraje nějakou cenu. Nedělám sporty, protože si myslím, že se nemají dělat pro soutěž - pro to, aby někdo něco vyhrál. Začal jsem dělat vědu, protože mne zajímala, protože jsem v ní byl dobrý. Taky jsem si tím zajistil pohodlný život a asi to stačilo k tomu, abych dostal Nobelovu cenu – nestěžuji si.

Setkáváte se s mladými lidmi, vědci. V čem to mají dnes těžší, nebo jednodušší oproti vám, když jste začínal?
Žijí ve světě, který naprosto závisí na technologii. Kdysi jsem byl schopen opravit si cokoli v domě, pro mladé lidi je to obtížné, protože všechno závisí na vědě a technologii. Je velký rozdíl mezi technologií a schopnostmi malých dětí, takže zde je obrovská mezera. Proto děti, které chtějí dělat vědu, to mají mnohem těžší. Jsou zde také další faktory. Dělám semináře pro osmileté, devítileté děti a snažím se v nich vzbudit zájem. Internet v tomto pomůže, měl by se stát druhou revolucí ve vzdělávání.

Když dnes mladý vědec začíná, je pro něj lepší začít v soukromém sektoru, nebo ve státním?
Výzkum v soukromých společnostech není to, co bych za výzkum označil. Je to v podstatě vývoj – výzkum, který míří k nějakému cíli. Skutečný výzkum je hledání nových věcí, a ten se dělá na univerzitách. To je základní výzkum, kdy se snažíte pochopit věci, které jsou kolem vás a kterým nerozumíte. Ve světě průmyslu jde o něco jiného: průmyslové podniky musí přežít v soutěžním prostředí, mají své cíle a pokud je nesplní, tak musí přijít s něčím jiným. Takže to se velmi liší od výzkumu v akademickém světě, který jsem dělal celý život. Měl jsem štěstí v objevování věcí, které nikdo nečekal. Lidé počítali s tím, že v tom budu pokračovat. K tomu jsou právě univerzity, aby pracovaly s mladými lidmi a rozvíjely jejich zájem. To nikdy nemůžete očekávat od soukromých podniků.

Do Prahy jste přijel diskutovat o tom, jak urychlit v Evropě vědecký a technický pokrok. Proč ho vůbec urychlovat?
Obvykle jezdím na konference a hovořím o věcech, které jsou nejdůležitější pro mne. Nejde ani o to, jak je vědecký vývoj rychlý, ale o to, jak využíváme a často zneužíváme jeho výsledků. Přitom víme, že jsou zde problémy, které musíme vyřešit – problém udržitelnosti, přežití. Jde o to, abychom používali technologie moudře. Máme mnoho příkladů nerozumného využívání výsledků vědy. Například proč jsem přišli s atomovou bombou, to je jeden z nejnerozumnějších příkladů. Je zřejmé, že když se podíváte kolem sebe, tak technologie, která by měla lidem sloužit, jim naopak škodí. Podívejte se na televizi. Já se dívám na zprávy, ale ten zbytek je nuda. Sledování televize žádným způsobem nepomáhá zvýšení intelektuálního standardu ve světě.

(redakčně kráceno)