Adamíra začínal svou hereckou kariéru na prknech Divadla mladých pionýrů, kde působil od konce války do roku 1946. Poté odehrál několik sezon ve zlínském Divadle pracujících. Účinkoval tu i ve dvou krátkých filmech a stihl se poprvé oženit. Mezi jeho divadelní kolegy patřili například Jiří Holý, Otto Šimánek, Josef Langmiler a herečka Ljuba Benešová.
V letech 1952-1962 účinkoval ve Státním divadle v Ostravě. V té době také absolvoval vojenskou základní službu. Adamíra se zde pomalu propracoval mezi přední členy souboru a ve spolupráci s režiséry Milošem Hynštem, Lubošem Pistoriem, Radimem Kovalem a Milošem Horanským, odehrál několik nezapomenutelných rolí.
Celý svůj život okouzloval diváky také svým podmanivým hlasem. Populární byl mimo jiné i díky filmovému dabingu nebo účinkování v rozhlase. Během života se projevil i jako vynikající recitátor. Několik let pracoval v pražské Lyře Pragensis, Divadle hudby nebo Viole.
Do pádu komunistického režimu vytvořil řadu významných rolí ještě v Realistickém divadle v Praze, odkud po sametové revoluci přešel do činohry Národního divadla. V téže době také začal vyučovat na pražské DAMU. Učitelské povinnosti mu však znepříjemňoval jeho stále se zhoršující zdravotní stav. Osudnou se mu nakonec stala rakovina páteře.
