Ankara - Mustafa Kemal Paša patří jednoznačně k největším politikům 20. století. To, že dnes Turecko vůbec může uvažovat o vstupu do EU, je hlavně jeho zásluhou. Reformy, které v Turecku v první třetině 20. století zaváděl, nemají v celém 20. století obdoby v žádné jiné světové zemi. Atatürk (otec Turků) dokázal velice dobře využít především faktu, že to byl on, kdo po první světové válce dokázal zachránit Turecko před zánikem. Postavil se totiž do čela osvobozeneckých bojů v roce 1919, a díky tomu byla 24. července 1923 při podpisu míru v Lausanne Turecká republika uznána v dnešních hranicích.
Zemřel „otec Turků“ Mustafa Kemal Atatürk
Vzděláním voják a velice inteligentní muž dokázal díky svému obrovskému vlivu národního hrdiny prosadit změny, které neměly obdoby ani v tehdejší „civilizovanější“ Evropě. Hlavních šest bodů jeho snah je shrnuto do tzv. kemalismu.
Atatürkovy reformy se dotýkaly všech oblastí běžného života a všech vrstev obyvatelstva. Své jméno dostal naprosto zaslouženě - opravdu se stal otcem nového tureckého národa, nového tureckého jazyka, nového tureckého státu. Otomanské Turecko bylo mnohonárodnostním státem s úředním jazykem, který byl směsí turečtiny, arabštiny a mnoha dalších národních jazyků. Bylo zde používáno velice složité arabské písmo, jehož komplikovanost byla jednou z hlavních důvodů vysokého analfabetizmu v říši. A státní zřízení sultanátu bylo už ve své době značně zastaralé a nefunkční.
Atatürk proto - podobně jako třeba o sto let dříve u nás obrozenci - hledá čistý jazyk na vesnicích. Vzniká tak „stará“ a „nová“ turečtina. Stejně zásadně jako čistí jazyk od především arabských vlivů zachází i s jeho zápisem - vytváří nové písmo vycházející jednoznačně z latinské abecedy, velice mírně upravené tak, aby obsahovalo znaky pro vše, co turečtina potřebuje. Tím se zápis jazyka velice zjednodušil, tím se otevřela široká brána pro vymýcení téměř 100% analfabecie v zemi. Ruku v ruce se vzděláváním začíná stoupat i úroveň celé země.
Zakládá moderní demokratickou republiku s parlamentem, reformy jdou tak daleko, že v zemi, kde ještě před deseti lety žena nebyla než otrok a povinná výbava harému, může být žena volena. Toto právo v té době neměly ženy ani ve většině evropských zemí. Neméně zásadní změnou je oddělení státu a církve a zrušení kalifátu. Církev ztrácí veškerý oficiální vliv na dění ve státě, jsou rušeny dervišské řády, jediný státem uznávaný sňatek je státní (u nás bychom řekli na radnici), je zrušeno mnohoženství.
