Rušný život izraelského literárního zachránce Maxe Broda

Tel Aviv - I přes literární kvalitu svých děl je Max Brod znám paradoxně jako „objevitel“ významných literárních osobností. Prostřednictvím Brodovy vědecké, sběratelské a redakční činnosti se čtenářskému světu otevřela díla Franze Kafky, Franze Werfela, Jaroslava Haška či Leoše Janáčka. Známé přátelství s nejvýznamnější osobností pražské židovské literatury spolu se silným smyslem pro zachování kvality pomohlo zachránit Kafkova mistrovská díla, která patří k celosvětovým literárním skvostům.

Max Brod se narodil 27. května 1884 v Praze. Pocházel z rodiny úspěšného židovského úředníka, díky čemuž mohl získat nadstandardní vzdělání. Vystudoval gymnázium a práva, posléze pracoval jako poštovní, finanční a soudní úředník. V letech 1929 až 1939 Brod působil jako divadelní a hudební kritik v Prager Tagblattu - pražských německých novinách. Byl rovněž viceprezidentem Židovské národní rady v Československu.

Jeho přátelství s Kafkou se zrodilo už za studií. Paradoxně začalo neshodou nad dílem Friedricha Nietzscheho. Brod filozofa nazval podvodníkem a Kafky se tím dotkl - následná diskuze přerostla v mimořádný vztah, který trval až do Kafkovy smrti. Díky Brodovi se zachránily a byly vydány Kafkovy romány, o svém příteli napsal několik studií a byl editorem jeho děl. Známý je fakt, že Brod nesplnil Kafkovo poslední přání, aby jeho neuveřejněná díla zničil.

Brodovo dílo je tematicky velmi široké. Známým se stal svojí trilogií o konfrontaci s okolním světem: Tychona Brahe cesta k Bohu (1916), Reubeni, kníže židovské (1925) a Galilei v zajetí (1948). Do jeho románové tvorby pak náleží Česká služka, Franci, čili láska druhého řádu nebo Osudný rok. Další významnou oblastí Brodovy literární činnosti byly eseje, v nichž se zabýval nábožensko-filozofickými otázkami, svým vztahem k židovství a k Bohu.

Kvůli hrozícímu nebezpečí holocaustu odjel spolu s manželkou Elsou v březnu 1939, v předvečer obsazení Československa, posledním vlakem ze země. Usadil se v Izraeli, kde se stal jedním z předních organizátorů kulturního a uměleckého života. Působil také jako dramaturg divadla Habimah v Tel Avivu. Do Prahy se Brod vypravil ještě v červnu 1964, aby zahájil kafkovskou výstavu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...