Květnové omezení léků s obsahem pseudoefedrinu se neosvědčilo až tolik, jak by se osvědčit mělo. Tvrdí to lékárníci a dokládají to i policejní čísla. Protidrogoví experti objevili za prvních 8 měsíců letošního roku 220 varen pervitinu, z nichž většina vyráběla drogu právě z léků s pseudoefedrinem. Pervitin tak jako historicky tradiční česká droga stále zůstává jako hlavní problém tuzemské drogové scény. Alarmující situace je také v nárůstu zabavené marihuany, který potvrzuje vzestupný trend produkce této drogy ve velkopěstírnách. O drogové problematice hovořil v Interview ČT24 z 29. září ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, ptal se František Lutonský.
„Česká republika je drogovou samoobsluhou Evropy,“ říká Jakub Frydrych
Jak byste popsal stav od května?
Přicházíme s čísly, která máme od ledna do konce srpna s tím, že od počátku května nastal režim s omezením. Čísla a konkrétní analýzy nám ukazují, že i přes toto omezení se vaří majoritně z léků dostupných v českých lékárnách. To znamená z Nurofenu, z Modafenu, případně v kombinaci z obou preparátů.
Takže si to ti, kteří vaří pervitin, nevozí ze zahraničí, jak se předpokládalo?
Vozí si to z předpokládaných zemí – z Německa, Polska, Slovenska, ale i vzdálenějších zemí, jako je Itálie nebo Francie. Ale základní poměr domácích a dovážených léčiv hovoří stále ve prospěch domácích.
Loni jste objevili něco přes 400 varen pervitinu. Letos se na tomhle počtu asi nic nezmění, protože za prvních 8 měsíců jste našli 220 varen?
Máme před sebou ještě několik měsíců do konce roku. Předpokládáme, že konečné číslo nebude tak vysoké. (Loni to bylo přesně 434 laboratoří.) Otázkou zůstává, jestli v období, kdy došlo k omezení, by to číslo nemělo být ještě menší.
Čím to, že to číslo menší není?
Dílem si to můžeme vysvětlit předzásobením výrobců, protože omezení je účinné teprve od 1. května, ačkoliv se o něm hovořilo už delší dobu. Další charakteristický rys výrobní scény je, že se jedná o velmi malé výrobny. Jde o výrobny zhruba do 3 gramů na jeden výrobní proces.
Má to jakýsi komunitní charakter. Ti lidé si v měsíční kvótě mohou nakoupit 60 tablet nebo odpovídající množství lékové formy a jsou schopni se poskládat. Je to komunitní způsob výroby, jak jsme ho znali z prehistorických dob pervitinu.
Je nějaká naděje, že byste varen nacházeli méně? I když nevím, jestli by to dokládalo, že jich skutečně méně je.
Přesně tak. Počet varen odhalených policií pouze do jisté míry vypovídá o aktivitě policie a sofistikovanosti nebo skladbě výrobního trhu. Kromě těchto komunitních malých varen máme i varny větší, které potřebují vstupního materiálu více. V těchto případech si léky, případně efedrin, dovážejí ze zahraničí. Z těch letos odhalených 220 varen takových bylo zhruba okolo dvanácti.
To je nepoměr. Byl byste ve světle těchto zkušeností pro ještě tvrdší omezení léků s pseudoefedrinem? Byl byste třeba pro to, aby se léky s pseudoefedrinem vydávaly na recept?
Pro toto řešení bych byl ve chvíli, kdy bychom měli ještě jiné mantinely, než máme dnes. To znamená v době před naším vstupem do schengenského prostoru volného pohybu osob a zboží.
V aktuální situaci je cesta v prevenci, osvětě, ve spolupráci zainteresovaných a v pochopení okolních států vůči našemu problému. Jsme totiž metamfetaminový problém uprostřed Evropy.
A okolní státy mají prodej volný?
Jak kde. Konkrétně v Německu je prodej vázán cestou lékáren. Kupříkladu v Polsku je vyvázán i z lékárenského prodeje.
Pamatuji si, že ještě než začalo platit květnové omezení, vysoký počet spotřebovaných léků s pseudoefedrinem byl v minimu lékáren. Pouze několik lékáren prodalo obrovské množství, ze kterého se na českém území vyrobila snad tuna pervitinu. Jak jsou dnes hlídány lékárny?
Hlídány nejsou. Ve spolupráci s Českou lékárenskou komorou (ČLK) a Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) jsme vyhodnotili problematické lékárny. Bylo jich zhruba 22. Rozhodli jsme se jít cestou osvěty a spolupráce.
Konkrétně dnes jsme je seznámili prostřednictvím tiskové konference s projektem, který jsme udělali ve spolupráci s ČLK a který má umožnit lékárníkům individuálně oddeklarovat svůj osobní vztah k výrobě drog.
Oslovili jsme všechny lékárníky dopisem, který jsme sestavili s prezidentem lékárníků magistrem Havlíčkem. V tomto dopise jsme vyjádřili plnou podporu lékárníkům, kteří ctí zákony a chápou svoji odpovědnost při výdeji léčiv a dalších preparátů, které mohou být zneužity. Nabídli jsme jim formu velkoformátové inverzní samolepky, kterou si mohou vylepit na veřejná prostranství svých lékáren. Na nálepce je napsáno: Nepodporuji výrobu drog.
Jsem možná trochu naivní, ale tak nějak bych to od svého lékárníka automaticky očekával…
Pokud ji tam bude mít vylepenou, máte jistotu.
Co vlastně může lékárník dnes dělat, když k němu někdo chodí a měsíčně vypotřebuje limit na jeden občanský průkaz 60 tablet Nurofenu, Modafenu…? To mu to nemá prodat?
Zákon říká lékárníkům, že nemají vydat lék, pokud mají podezření, že bude zneužit. Omezení samotné hovoří o tom, že pokud někomu na jednu občanku vydají 60 tablet v rámci měsíce, znovu lék nevydají. Toto řešení staví lékárníky do situace, kdy jsou velmi často konfrontováni s agresivními nebo neodbytnými koncovými uživateli drog. Není proto úplně šťastné.
Stále platí, že je pro Česko v tuto chvíli největším problémem pervitin?
Pokud se přidržíme definice mezinárodního problémového užívání drog, je pervitin zdrojem 20 tisíc problémových uživatelů drog, kteří si je aplikují převážně nitrožilně. Z tohoto hlediska lze říct, že pervitin je stále největším problémem v České republice.
Proč je vůbec pervitin v České republice tak oblíbený?
V našich podmínkách do jisté míry nahrazuje kokain v západní Evropě. V našich zemích byl znovu objeven recept na jeho výrobu takzvanou českou cestou a konzumentská základna u nás je velmi široká. Takže má historickou tradici.
Konzumentská základna je široká. To znamená, že jsou to spíš uživatelé rekreačního typu?
V případě pervitinu ani v případě jiných drog se o rekreačním užívání hovořit nedá. Jsou to vesměs uživatelé problémoví, jak jsem říkal ve smyslu světové definice problémového užívání drog.
Kde se dnes lidé dostávají nejčastěji do styku s pervitinem?
Obecně vnímaná dostupnost pervitinu je velmi vysoká. Bohužel i mimo klasická místa, noční zábavy, se pervitin dostal i do klasické taneční scény, kde dřív vítězily taneční drogy, případně kokain.
V důsledku atomizace a množství malých výroben na celém území České republiky, tak lze říci, že lidé, kteří pervitin shánějí, ho jistě velmi blízko seženou, pokud se poptají.
Čím to je? Neděláte špatně svoji práci? Je vůbec možné něco s tím dělat?
Nepochybně je s tím možné něco dělat. Jde o nějakou synergickou aktivitu represe lékárníků ve věci tuzemských léčiv a našich zahraničních partnerů na různých úrovních ve věci pochopení našeho problému. A pochopitelně primární prevence jako takové.
Že by vám pomohli ze zahraničí? Jestli tomu dobře rozumím, český pervitin se vyváží?
Český pervitin se do jisté míry vyváží mimo území České republiky. To je právě produkce výroben, které vyrábí z větších množství léčiv nebo efedrinu. Cílovými zeměmi jsou Spolková republika Německo, severské státy, případně Británie.
V protidrogové centrále máte nějakých 200 detektivů. Kolik procent z nich pracuje přímo na problematice pervitinu? Jak je to vůbec rozděleno? Kdo by vám s tím měl u nás nejvíc pomoci?
V České republice ve službě kriminální policie a vyšetřování dělá přímo na drogách asi 450 lidí. Je to včetně Národní protidrogové centrály, včetně krajských pracovišť a včetně bývalých okresů dnes územních odborů.
Řeknu vlastní pocit: máte 200 policistů, plus mínus, tady v Praze, kteří nemají až takový přehled o tom, co se děje někde za humny?
Problematika je rozložená po celém území republiky. Na krajských ředitelstvích jsou vyčleněni policisté, na mnoha krajských ředitelstvích mají toxitýmy. A na územních odborech jsou další specialisté po linii toxi. Protidrogová problematika u policie tvoří jednu linii, kdy se navzájem vyměňují informace na území celé republiky. Takže s dosahem to až tak pravda není.
Ovšem je tu problém, který cítím nejvýznamněji: Že drogová problematika je v absolutních číslech problémem policie. Není to problém policie, je to problém celé společnosti. A tato úvaha nás vedla k tomu, že se snažíme angažovat další – naše názorové oponenty z adiktologie, ze strany farmaceutů, z chemického průmyslu. Nezastupitelnou roli pak má pochopitelně i primární prevence, která je opomíjena finančně i fakticky.
Národní protidrogová centrála kdysi varovala, než jsme se stali členskou zemí schengenského prostoru, že se staneme turistickou drogovou velmocí. Jsme turistickou drogovou velmocí, nebo ne?
Podle ukazatelů z evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti patří celoživotní zkušenost s drogami v naší republice, zejména u nedospělých, mezi nejvyšší a v některých drogách úplně mezi nejvyšší v Evropě. Do jisté míry je to v souvislosti s restrikcemi, ke kterým dochází v Holandsku u konopných drog. Takže obava, že se staneme drogovou samoobsluhou Evropy, nezaznívá už jen od policie.
Tedy už drogovou samoobsluhou jsme?
Zaslechl jsem tento názor i z druhé strany názorového spektra, od výzkumníků. Takže se k němu celkem přikláním.
Za prvních 8 měsíců letošního roku objeveno 220 varen pervitinu. Kolik vůbec varen u nás je? Kolik se policií podaří odhalit? Není to pověstná špička ledovce?
Domníváme se, že se jedná o třetinu až čtvrtinu faktického stavu.
A to už jsme na vrcholu spotřeby pseudoefedrinu nebo může být ještě hůř? Máte nějaké odhady, jak se trh bude měnit?
Trh se nepochybně měnit bude a determinant, které to mohou ovlivnit, je nesmírné množství. Závisí to na kupní síle komunity, na trendech, můžou přijít ataky jiných drog, které mohou tradiční spektrum rozbít.
Ale co se týče pervitinu, pervitinová scéna vykazuje jakousi konzervativnost, co se týká výrobních postupů, teritoriálních zvyklostí nebo zkušeností. Skoro bych řekl, že co do počtu problémových uživatelů můžeme očekávat víceméně stagnaci.
Pojďme se trochu podívat do statistik. Loni jste třeba zabavili šestkrát míň kokainu než v roce 2007. V roce 2007 to bylo skoro 40 kilogramů, loni necelých 8. Čím to je? Vypovídá to vůbec o něčem nebo tato čísla berete s velkou rezervou?
Tato čísla je třeba brát s velkou rezervou, protože za tím stojí jednorázové záchyty drog. Jsou to jednorázové zásilky, které se objeví v průběhu jednotlivých případů. Jeden rok chytíme 20 kilo, další rok se podaří takové dvě zásilky a jde o stoprocentní nárůst. Takže s těmi procenty u odhalených drog versus indikátor úspěšnosti bych byl opatrný.
Také třikrát víc zabavené marihuany. Kdysi jste varovali před velkopěstírnami marihuany, to se potvrdilo?
To se potvrdilo. Existuje zjevná příčinná souvislost mezi nárůstem odhalených výroben marihuany a zadrženým množstvím. V předchozích obdobích se marihuana zadržovala pouze v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Kdežto u těchto výroben dochází k odhalování rostlin nebo případně další rostlinné drti, která je zpracovávána do finálního produktu.
Ve velkém pěstují v České republice marihuanu hlavně Vietnamci. Proč si zrovna oni vyhlédli tenhle byznys?
Názory na příčiny se různí. My se domníváme, že k nám dospěla vlna ze severských států a z Británie, z Kanady, kde je vietnamská indoorová produkce marihuany masivní problém už mnoho let.Navíc marihuana pěstovaná tímto způsobem, to znamená s maximálním komfortem pro květiny, se vykazuje zvýšeným obsahem THC účinné látky a to v řádech poměrně významných, což je nebezpečnější pro uživatele.
S ohledem na návykovost nebo přestoupení k dalším drogám nebo něco podobného…?
Návykovost marihuany je sporná a vedou se o ní odborné diskuse po celém světě.
Rozumím tomu tak, že v tuto chvíli se Národní protidrogová centrála spíš soustřeďuje na velkopěstírny marihuany než na lidi, kteří si pěstují marihuanu pro vlastní potřebu?
Tak tomu, i přes některé informace z médií, vždy bylo. Konkrétně Národní protidrogová centrála se nikdy nezabývala drobnými případy, které jsou na hranici přestupku, ať se jednalo o marihuanu nebo kteroukoliv jinou drogu.
Nicméně ročně je to nějakých 2000 lidí, kteří jsou zatčeni s podezřením, že jsou zapojeni do nějakých drogových deliktů. Vedete si také statistiku, kolik z nich opravdu skončí třeba ve vězení?
Už před několika lety jsme dospěli k poznání, že pokud chceme objektivním způsobem i vůči sobě hodnotit efektivitu naší práce, je třeba, abychom se zabývali ukazateli této efektivity. Stanovili jsme si několik indikátorů, které jsou pro nás rozhodující. Základním je odsouditelnost našich případů. To znamená pravomocná odsouzení v případech, které zpracováváme. Odsouditelnost našich případů se přitom pohybuje posledních šest let přes 95 procent, loni to bylo asi 97 procent.
(redakčně kráceno)