První zmínky o Sámově říši přinesla francká Fredegarova kronika. Sámo v čele slovanských kmenů čelil nájezdům Avarů a roku 631 rozdrtil invazi Franků u Wogastitburgu. Od té doby posiloval a rozšiřoval svou říši tak, že nakonec zahrnovala dnešní Čechy, Moravu, Slovensko a část Rakouska a Maďarska. Podnikl i několik válečných výprav do Durinska, které údajně zle poplenil. Jediným, zato zásadním problémem je, že kromě Fredegarova svědectví, až na výjimky sporadických archeologických nálezů, žádné jiné neexistuje.
Praotec Sámo
O době více neznámé než známé hovořili v Historii.cs z 12. července archeoložka Naďa Profantová z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze a archeolog Michal Lutovský z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Moderoval publicista Vladimír Kučera.
Avaři, Frankové, Slované, Sámo, říše, to jsou takové pozoruhodné názvy. Jaká byla vlastně ta doba, o které budeme mluvit?
Profantová: Byla to doba, kdy se některé věci proměňovaly velice rychle. Jde vlastně o úplný závěr doby stěhování národů a začátek nové epochy.
Slavný rakouský historik Walter Pohl charakterizoval toto období z pohledu moderních dějin tak, že tehdy existovali „dobří Evropané“, jejichž potomci utvořili současné státy a hlásí se ke svým předkům. A pak byli „špatní Evropané“, většinou nomádská etnika, která spíše plenila a v různých pramenech se objevují jako nepřátelé, ale zároveň neutvořila žádný stát, který by přetrval dodnes, takže se k nim žádné současné etnikum nehlásí. Mezi tato „špatná etnika“ patřili právě třeba Avaři.
Z té doby se pak vynořují jednotlivá jména historických postav, jako je třeba Sámo (našlo by se jich však podstatně více), o kterých ale víme velmi málo.
Lutovský: Použil jste termín říše. Když nevíme, jak to fungovalo, tak tomu řekneme říše. Ale to se může trošku plést s říší karlovskou, nedej bože s římským impériem. Nesmíme si představovat, že to byl organizovaný útvar s nějakou hierarchií, ne. Je to velmi volné označení.
Profantová: Avaři vnesli do Evropy novou vlnu neklidu. V roce 568 se usadili v Karpatské kotlině a zřejmě si podmanili část Slovanů. Nevíme, jak velká část to byla, ale Slované se rozhodně dobrovolně účastnili některých plenivých tažení, například na Balkán.
Slované ale nebyli spokojeni s dělením kořisti, protože avarská jízda dostávala větší podíl než slovanská pěchota. Dalším důvodem nespokojenosti byla povinnost platit určité daně. A asi nejkrajnějším důvodem k nevoli bylo takzvané přezimování Avarů ve slovanských osadách, které zmiňuje Fredegarova kronika. (Je otázka, jak často se to skutečně dělo. Klima v české kotlině bylo drsnější než v Panonii, takže těžko říct, zda by Avarům vyhovovalo. Nejspíše se to proto týkalo jen Slovanů na okraji Karpatské kotliny.)
Fredegar, to je vlastně jediný pramen…
Lutovský: A to, že to je jediný pramen, je právě problém Sámovy říše. Fredegar byl patrně burgundský mnich a pravděpodobně kroniku sepsal sám. Jak se skutečně jmenoval, nevíme, jméno mu dalo až 16. století, kdy se poprvé začínají opisovat a tisknout kroniky.
Pramen je to poměrně podrobný a líčí velice důkladně, kdy přišel Sámo, co se tady dělo a tak dále. Jenže jakmile to nemáte s čím porovnat, tak tomu můžete věřit, anebo nemusíte, a to je všechno. Bez archeologie bychom byli zhruba tam, kde byl František Palacký.
A archeologie potvrzuje tu kroniku, nebo nepotvrzuje?
Profantová: Archeologie nemůže z principu potvrzovat kroniku. Takhle to nefunguje. Archeologie může vytvořit rámec, do kterého lze příběh kroniky vsadit. Například vymezuje území Avarů podle kostrových pohřebišť. Ta jsou poměrně bohatá, jsou tam válečníci se svými koňmi, takže víme, jakou Avaři používali výzbroj a tak dále. Stejně vymezujeme i slovanská území, protože Slované naopak pohřbívali žárovým způsobem v popelnicích nebo v nějakých organických schránkách. A rozeznáváme i plochá bavorská pohřebiště, která se v detailech liší od běžných franských, třeba alamanských pohřebišť. Díky tomu si na mapě můžeme některé věci výrazně upřesnit.
Lutovský: Kolegyně sice mluvila o hrobech, ale v Čechách se jich z tohoto období dochovalo asi deset. Největší pohřebiště jsou pak dva hroby vedle sebe v Libni, jde o pohřby v urnách.
Slované tedy pohřbívali asi nějak jinak. V archeologii to není nic zvláštního. Například z vrcholu keltské civilizace (stavba oppid, mincování a řemesla, to všechno na konci starého letopočtu) se hroby také nedochovaly.
Jenže pokud nemáme hroby, neznáme hierarchii společnosti, nevíme, kde jsou bohatí, kde jsou chudí. Známe primitivní domečky. Sice se mluví o hradištích, ale z první čtvrtiny 7. století se žádná hradiště nedochovala. Nelze si totiž představovat valy deset metrů vysoké a podobně, to jsou hradiště z 9. století. Tady nešlo o sofistikované fortifikace, k jejichž vybudování je potřeba organizace společnosti, kdy někdo musel sehnat lidi a poručil stavět. To ze 7. století nemáme.
Profantová: V Maďarsku se podařilo odkrýt pohřebiště z časné doby avarské, což je doba, která nás zajímá. Byli tam pohřbeni mladí avarští muži, bojovníci, a v jednom hrobě byl uložen popel mladých žen (bylo jim okolo dvaceti let). Pravděpodobně šlo o Slovanky, čímž se podařilo ukázat, že docházelo ke sňatkům. A zajímavé je, že ženy si nejspíš samy určily, že chtějí být pohřbeny žehem. V pozdější době už tomu tak nebylo a byly pohřbívány buď jako Avaři, nebo jako Slované, ale jednotně.
To znamená, že ženy asi měly u Avarů určitá práva?
Profantová: Avaři měli mnohoženství. A kupec Sámo měl dvanáct manželek, s kterými údajně zplodil dvacet dva synů a patnáct dcer.
Fredegar píše: „Synové Avarů, které tito zplodili se ženami a dcerami Slovanů, již nakonec takový útlak nesnesli, vypověděli Avarům poslušnost a začali se bouřit.“ Tam někde je tedy počátek té „říše“. Nepovstali tedy „čistí“ Slované, kdybychom použili současné uvažování?
Lutovský: Tyto údaje se vztahují spíše k jádru říše, ne k Čechám. V první třetině 7. století v české kotlině žádní čistokrevní Slované nebyli. Slované sice přicházejí do Čech někdy v druhé třetině 6. století, ale ne jako dav, bylo to postupné. A ještě v 7. století přicházely a odcházely další proudy obyvatelstva. Nebylo to tak, že by se Germáni v určitý rok sebrali a odešli, ale ještě tady dál přežívali, stejně jako domácí obyvatelstvo.
Nějaká složka obyvatelstva je ale vždy progresivnější a v raném středověku to byli Slované. Postupně tak celé obyvatelstvo převrstvili, až všichni začali používat jazyk, domy, keramiku jako Slované. Rozhodně to ale nebylo už v první čtvrtině 7. století.
Čili o nějaké etnické vyhraněnosti se v té době nedá mluvit?
Profantová: Celá Avarská říše byla takový kotel, ve kterém se mísilo více etnik a kmenů. Příznačné je, jak podle jednoho byzantského autora Avaři přišli ke svému jménu. Při pochodu východní Evropou se jich některé kmeny obávaly, takže je vítaly dary ve formě tributů, aby s nimi Avaři nebojovali. A tyto kmeny je nazvaly Avary. Oni se tak údajně nejmenovali, ale název okamžitě přijali, protože si řekli, že jim ten exil dobře začíná, když je vítají dary. Po celou historickou dobu se pak nazývali Avary.
V minulosti se to bralo jako kronikářská historka, ale moderní bádání se k tomu vrací. Je to totiž klidně možné, že měli úplně jiný název, když vycházeli z Asie, a úplně jiný, když přišli do Karpatské kotliny.
Čili proti Avarům se postavil franský kupec Sámo, o němž, jak jsem teď pochopil, také mnoho nevíme?
Lutovský: Jenom tu jedinou Fredegarovu větu: „Homo nomen Samo, natione Francos, de pago Senonago.“ Čili: „Člověk jménem Sámo, původem Frank, z kraje senonského.“ Každé to slovo se dá překládat různě, hledají se různé významy. Už jen na jménu „Samo“ (ne Sámo, to je takové české) se vyřádila spousta historiků a jazykovědců. Uvažovalo se, jestli to není židovské jméno Samuel nebo dokonce slovanský titul – samovládce. Objevuje se také možnost Samoslav, že Sámo mohl být Slovan…
Profantová: Víme, že Slované stejně jako jiná etnika používali u vůdčí vrstvy složená jména – Rastislav moravský, Boleslav český a tak dále. A také víme, že Sámo byl zvolen, což je zajímavá informace, protože pozdější panovníci byli většinou dědičného rázu, i když i ty musel potvrdit nebo zvolit sněm. Sámo byl možná jako cizinec zvolen proto, že domácí elity byly ve sporu a nechtěly, aby byl někdo z nich povýšen. To je možnost, která se opakuje i ve středověku.
Zajímavé rovněž je, že je zapsáno, že Sámo byl prospěšný svým lidem, používá se tam latinské slovo „utilitas“. V korutanském obřadu, kterým se nastoluje nový kníže, přitom musí budoucí vládce odpovědět na otázku, jak bude prospěšný svému lidu. A také se tam používá slovo „utilitas“. (Tento obřad je v určitých rysech podobný pozdějšímu přemyslovskému nastolovacímu obřadu, který ale známe mnohem méně než obřad korutanský.) Je tedy možné, že tady byla jakási ritualizovaná forma nastolení Sámovy vlády.
Byl Sámo kupec? Byl to Frank?
Lutovský: To taky nevíme. Byl původem Frank – natione Francos –, ale to může být politický název. Franské království byl konglomerát různých kmenů, většinou germánských. Nevíme ale, jestli Sámo byl skutečně Frank nebo Galoříman, tedy obyvatel nejbohatší římské provincie, Galie, kterou Frankové osobou Chlodvíka anektovali. A to „de pago Senonago“ – z kraje Sens… Tak to Fredegar napsal, ale doklady, že tomu tak skutečně bylo, o tom nemáme.
A ten kupec?
Profantová: Důležitější než to, jestli byl Sámo skutečně kupec, je, že tato zpráva dokládá existenci dálkového obchodu i pro naše území. Dálkový obchod z této doby je totiž i archeologicky dost špatně doložen – nálezů je poměrně málo.
V 80. letech a v letech 2006 až 2009 se nám podařilo odkrýt obrovské sídliště takzvaných časných Slovanů v Roztokách u Prahy. Objevili jsme tam přes 340 domů, což je na tu dobu zcela výjimečné. Přestože většina z nich byla vyklizena, v několika málo případech jsme nalezli komodity, které se tam dostaly obchodem. Jsou to například časně avarské korálky, náhrdelník, který nosily ženy jak v Avarské říši, tak u Slovanů (možná je byzantského původu). Také je to jantar, který se tam musel dostat ze severu, i když třeba oklikami. A jsou to také železná nákončí opasku, která mají nejbližší analogii v Bavorsku.
Něco malinko tedy víme, ale je to spíš ilustrační. Přesnou trasu obchodních cest z toho sestavit nemůžeme.
Lutovský: Časně slovanské vesnice, jako byly v Březně nebo v Roztokách, byly opuštěny v míru. Jejich obyvatelé si proto všechno vzali s sebou a nám zůstaly jenom střepy a to, co je zašlapáno v podlaze. Přitom kdybyste z jakéhokoli pravěkého období vykopal 350 domů, máte hangáry plné archeologického materiálu. Ale z Roztok toho tolik není. V tom je celá ta naše bída – zkrátka tam nenechali nic cenného.
To si odnesli i hřebíky?
Lutovský: Hřebíky si odnesli, ale to je nejen u nás. V Kronice Franků tourského biskupa Řehoře je uvedeno, že když spálili dům jakéhosi šlechtice, odnesli si velkou kořist v podobě hřebíků, které vytáhli z popela.
Historie.cs - Praotec Sámo (zdroj: ČT24)
Hovoří historik a archeolog Ladislav Čepička:
O tom, jak bojovali Slované, nemáme zprávy z našeho území, ale z Balkánu. Byly to spíše houfy, nijak zvlášť organizované. A na našem území nepředpokládáme vyrovnané šiky s vojenským výcvikem, protože místní obyvatelstvo bylo víceméně usedlejší a převážně orientované na zemědělskou výrobu.
Používané zbraně byly všeobecně evropské a vycházely z pozdních římských tradic. Nejčastěji používanou, zejména u Germánů, byla sekera franciska. Potom to byl dlouhý meč a scramasax, kratší jezdecký meč s výraznou krevní rýhou uprostřed a jednostranně broušeným ostřím. Používaly se také vrhací oštěpy, kopí, štíty. Slované určitě používali i luky, které viděli u Avarů a které se snažili napodobit. Neměli je však tak dokonale propracované jako Avaři, Hunové, Skytové nebo Sarmati. Plejáda zbraní se od přelomu století tedy nijak moc neměnila, jen zanikla římská taktika legií a podobně.
Pokud jde o ochranné odění v 6. nebo 7. století, nemůžeme si představovat vrcholně středověkého rytíře nebo kyrysníka z třicetileté války. Na takové úrovni zručnost tehdejších kovářů a pasířů nebyla. Nejfrekventovanější (u Slovanů i u Franků) byly kožené brigantiny, poskládané z kožených destiček a zdobené různými předměty.
Profantová: Představa kupce je (dokonce se to objevuje v knihách), že to nebyl bojovný muž, ale takový kupčí. Tenkrát to však muselo být trošku jinak. Musel mít ozbrojenou karavanu, protože naše končiny, aspoň ve franském prostředí, byly považovány za velmi divoké a nebezpečné, za divoký východ.
Válku s franským králem Dagobertem pak vyvolalo to, že někde na území Sámovy říše (Čechy, Morava a tak dále) byli přepadeni a zabiti franští kupci. Za toto příkoří byla požadována finanční náhrada, což Sámo odmítl. Celkem rozumně ale diskutoval o tom, že by se mohl zřídit jakýsi tribunál, který by rozhodoval v dalších podobných případech, že to nemůže rozhodnout jenom velvyslanec a jedna osoba. To se s ohlasem Franské říše nesetkalo a vlastně se z toho stala skrytá záminka, proč sem přišel franský vyslanec Sicharius. Sámo, který věděl, že střet je nevyhnutelný, hrál o čas a nechtěl Sicharia přijmout k audienci. Sicharius toho po určité době měl dost, takže se údajně převlékl do podoby Slovanů (změnil oděv a účes) a tak se dostal k Sámovi.
Tehdy vznikl konflikt, který je zajímavý dvěma věcmi. Jednak že se Sámo nedokázal ovládat, v určité fázi mu „ruply“ nervy a Sicharia vykázal. A jednak mu měl Sicharius podle kronikáře nevhodným způsobem připomenout, že by měl být závislý na Franské říši a vlastně jí platit jakýsi tribut. Sámo to ve fiktivním dialogu, který nám Fredegar zprostředkovává, sice zcela nepopřel, ale řekl, že pokud je nazývá božími psy, oni se budou jako psi chovat a rozdrtí je svými zuby. To je už úplně jasné, že k válce dojde.
Hovoří historik a archeolog Ladislav Čepička:
Pro raný středověk je charakteristické, že se válčilo v létě, většinou koncem července a začátkem srpna. Franské vojsko bylo vyzbrojeno nepochybně lépe než slovanské. Bylo to území plně christianizované, existovala tam výrobní centra a i zdroje surovin byly mnohem lepší, než měli Slované na našem území.
U bitvy u Wogastisburgu je zajímavé, že to jméno skutečně existovalo, jednalo se asi o nějakou kupeckou osadu. Sámovi se Dagoberta podařilo porazit. Roli v tom sehrálo asi i to, že pod Sámovým vedením bylo rychle vybudováno opevnění, jak to máme dokázáno u Fredegara o několik let později, kdy se takto bránil durynský vévoda proti Siegfriedovi, synovi Dagoberta.
Jenže celkem sem směřovaly tři výpravy – Langobardů, Alamanů a Euroasijců (Dagobert v čele svého vojska). A zatímco Dagobert se zastavil u Wogastisburgu, další dvě výpravy úspěšně vyplenily velkou část území a odvezly si značnou kořist.
Jaké jsou důkazy pro to, že stateční Slované rozdrtili germánské agresory?
Lutovský: Žádné. Tak to píše Fredegar, to je všechno. Jedno tažení, ze západu na východ, bylo podle Fredegara organizováno ve více proudech. To bylo důležité, protože tak toho mohli víc vypálit a zároveň se lépe uživit. Lidí v osídlené krajině v Čechách bylo tehdy totiž velmi málo. Kvalifikované odhady pro 11. stolet hovoří asi o milionu lidí. Takže na začátku 7. století tu mohlo být 200 nebo 300 tisíc lidí.
Jak mohlo být velké to vojsko?
Lutovský: To nikdo neví. Z roku 805 víme mnohem podrobněji o tažení syna Karla Velikého do Čech, ale také nevíme, jestli to byly tisíce nebo stovky vojáků.
Profantová: Důležité bylo strategické rozhodnutí Sáma při organizaci obrany. Alamanský a langobardský proud (Langobardi byli najaté žoldnéřské vojsko) nechal volně plenit na svém území, brát zajatce do otroctví a tak dále. A všechnu svou obranu, protože neměl zřejmě dost vojska, soustředil proti austrasijskému proudu, který přišel asi z Pomohaní, a nechal se oblehnout. Obléhání tenkrát nebyla věc úplně jednoduchá a často byla neúspěšná, což asi dopomohlo Sámovi k vítězství.
Pod vedením Sáma se tedy slovanský kmenový svaz zbavil avarské nadvlády, odrazil daleko silnější a organizovanější říši a logicky silnější a organizovanější franské vojsko. To tedy Slované nemohli být holubičí povahy?
Profantová: Ne, žádný národ nemá takovouto charakteristiku. To vychází ze Herdera, 19. století, našim obrozencům se to líbilo – byli jsme od Germánů pořád utlačováni, ubližovali nám, tři sta let jsme trpěli a já nevím co všechno. Tak se do toho dá holubičí povaha.
Z druhé poloviny 6. století máme zprávu o taženích, která vedli Avaři spolu se Slovany, někdy i Slované samostatně. Líčí se tam docela velké krutosti, narážení na kůl a tak dále. A ostatně ani příchod Slovanů do našich oblastí nebyl úplně mírový. Oni přišli na území, které nebylo liduprázdné, byť bylo relativně vylidněné.
V roce 626, tedy tři roky po objevení se Sáma mezi Slovany, došlo k obrovské bitvě, kdy byla Avary a Slovany obléhána přímo Konstantinopol. Používali k tomu lodě, takzvané monoxyly, které se na moři nepohybovaly tak dobře jako byzantské obranné lodě. Přesto kronikář říká, že Byzanc nezachránila její bojová síla, ale bouře, která částečně zničila slovanské loďstvo, zatímco byzantské lodě to přestály.
Tato drtivá porážka změnila avarskou společnost. Od roku 626 přestávají Avaři pořádat každoroční (nebo aspoň ob dva roky) plenicí tažení a začínají se proměňovat uvnitř říše. A i když Karpatská kotlina byla pro kočovníky oproti stepím, odkud přišli, malá, což vyvolávalo ekonomické problémy, intenzivně se začali zabývat opatřováním obilovin a dalších potravin, ať už směnou, nebo vymáháním od Slovanů. Takže model soužití se měnil právě v této době.
Sámo tedy vedl toto uskupení, vzkvétalo pod jeho vedením, dokonce dělalo loupeživé výpravy do Durynska a Sas. Ale pak umřel a potom se to rozpadlo nebo skončilo?
Lutovský: To nevíme. Skončil pramen, je ticho a my nevím nic, jelikož nemáme z této doby doloženou žádnou elitu. Samozřejmě se asi nedá předpokládat, že Sámo umřel a všechno skončilo…
Profantová: Pro polohu Sámovy říše máme některé opěrné body, které lze archeologicky vymezit. Nejdůležitější je pás, který vede v okolí Bratislavy kolem Dunaje a směrem k Vídni, kde byla důležitá avarská pohřebiště, a pak kousek na jih, kde hranice uhýbá trošku víc k Balatonu. Druhá strana je dána výpady do Bavorska, kdy hranice musela sousedit s Durynskem. A víme také, že srbský vévoda Dervan po vítězné bitvě u Wogastisburgu začal platit Sámovi poplatky, tribut pacis, nejspíš v dobytku, přičemž předtím odváděl daně Dagobertovi. Takže došlo ke změně a Sámova říše se rozšířila severozápadním směrem.
Myslíte, že by se někdy mohl stát zázrak a objeví se nějaké důkazy, které toto období, o kterém nevíme vlastně nic, přesněji popíšou? Může se něco takového stát?
Profantová: Písemný pramen, to si myslím, že nehrozí. U archeologie je větší šance, že se najde něco nového, ale archeologie nikdy nevypovídá tak jednoznačně, jak by historici chtěli. Může se zlepšit naše představa o tehdejších obchodních cestách, o komoditách. Dnes víme, že kromě zakázaných zbraní to byli otroci a tak dále. Ale mohli z Avarie vozit i hedvábí, Avaři si oblékali hedvábné kaftany a zřejmě kontrolovali část hedvábné stezky. Jednotlivé nálezy hedvábí jsou i na západě Franské říše. Ale kudy to proniklo, se samozřejmě neví.
Takže nevěříte v nějaký doklad?
Profantová: Je případ hezkého objevu, který nám tu mozaiku, byť jenom vzdáleně, doplnil. Je to objev kaganského hrobu v Maďarsku mezi Dunajem a Tisou nedaleko městečka Kecskemét z konce 70. let. Jdo o úplně náhodně nalezený (podle toho také bohužel vypadala první fáze záchrany) bohatý hrob kagana, který bojoval proti Sámovi od roku 631 a později (pohřben byl v 70. až 80. letech 7. století).
Tento kagan přišel v boji o jedno oko, což mu krásně ošetřili, takže to přežil a skončil jako jednooký vůdce východního typu, jako pravý Avar. V hrobě měl obrovskou výbavu. Například byzantskou amforu se čtyřiceti litry dobrého vína, zlatý pohár a další zlatem okovaný dřevěný džbánek, zlatý picí roh a tak dále. Měl tam též kaftan, opasek, toulec asi se šedesáti šípy a zlaté náprstky na prstech. Obličej měl překrytý závojem, na kterém byly ve zlatě udělaná ústa a oči. Víme také, že mu do hrobu dali květinovou výzdobu. To vše jsou krásné detaily o pohřebním ritu. Co ale nevíme a co by bylo pro nás nejdůležitější, je rok pohřbu.
(redakčně kráceno)