Když dokončovala studium, myslela si, že svůj život zasvětí školství. Učebnice němčiny ale brzy vyměnila za texty zpravodajských reportáží. „Přihlášku na konkurz do televize jsem si podala v poslední možný den. A vyšlo to,“ říká Lenka Solanská. Sympatická moderátorka v rozhovoru vzpomínala na své začátky v České televizi.
Lenka Solanská: Události v regionech jsou moje srdeční záležitost
Brněnské studio České televize nedávno pořádalo konkurz na nové moderátory. Sama jste před lety něčím podobným prošla – jak na to vzpomínáte?
Teď už s úsměvem, ale tehdy to pro mě byla skoro noční můra. Myslela jsem si, že jdu spíš na nějaký pohovor a teprve potom někoho vyberou. Vůbec mě nenapadlo, že rovnou dostaneme texty a půjdeme s nimi přímo před kameru. V momentě, kdy jsem vešla do studia, jsem zapomněla úplně všechno, snad i to, jak se jmenuju. Nevím, na co se mě ptali, ale výsledek byl, myslím, úplně katastrofální. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by někdo projevil zájem. Jsem ráda, že to nakonec vyšlo, ale opravdu to byl hrozný zážitek. (smích)
Měla jste už před tím nějaké zkušenosti s moderováním?
Zkušenosti jsem před nástupem do televize neměla žádné. Jediné vystupování na veřejnosti jsem zažila s pěveckým kroužkem nebo s recitováním. Své začátky v televizi jsem pociťovala, jako by mě někdo hodil do splavu. Na druhou stranu to byla úžasná škola.
Jaká byla Vaše motivace se na konkurz do televize přihlásit?
Po škole jsem začínala jako učitelka němčiny na druhém stupni základní školy, jenomže pořád mě něco táhlo vyzkoušet ještě něco jiného, zabrousit do jiné oblasti. Obcházela jsem různé firmy a ptala jsem se i na jiná místa. Mezi tím se objevil inzerát s tímto konkurzem. Přihlášku jsem poslala poslední den, kdy ji bylo možné podat.
Takže to byla spíš náhoda, že jste skončila právě v televizi?
Úplně náhoda to nebyla. Samozřejmě mě to lákalo, zajímalo. Měla jsem o tom své představy, i když musím říct, že později jsem je musela hodně poupravit.
Moderátorka Lenka Solanská o svých začátcích v České televizi (zdroj: ČT24)
Od začátků jste prošla celou řadou různých televizních pořadů. Na které z nich vzpomínáte nejraději?
Začínala jsem jako redaktorka v Jihomoravském večerníku, což je stejný pořad, který moderuji doteď, akorát teď už jsou to Události v regionech. Mezi tím jsem dělala také třeba Toulavou kameru, pro křesťanský magazín, zprávy pro ranní vysílání tady v Brně, nějaký čas jsem pracovala i v pražském studiu, v Dobrém ránu… byla toho spousta. Asi nejvíc mě vždy bavil a stále baví Jihomoravský večerník, potažmo Události v regionech. Je to pro mě opravdu srdeční záležitost.
Jak vzpomínáte na práci v pražském studiu? Jak dlouho jste tam byla?
Asi tři roky. Pro mě to byla zase úplně odlišná zkušenost, musela jsem se přizpůsobit jinému rytmu, učit se nové věci. Byla to pro mě vítaná změna, ale stále jsem se tam necítila úplně doma, vždy jsem se těšila zpátky do Brna. Měla jsem sice štěstí na výbornou partu lidí a dodnes tam mám přátele, ale tehdy ani nebylo dost času se s nimi vídat, volno jsem trávila většinou ve služebním bytě. V tomto mi to nevyhovovalo.
Mnozí diváci, kteří Vás pravidelně vídají jako moderátorku regionálního zpravodajství možná neví, že dříve jste sama pracovala i jako reportérka. Dokázala byste se k této práci vrátit?
Předpokládám, že bych se do této role asi dokázala znovu vžít, ale nevím, jestli bych si na to ještě troufla. Už je to docela dlouho a je pravda, že člověk z toho svým způsobem vypadne.
Jak dlouho jste se tomu věnovala?
Do terénu jsem jezdila asi pět let, později jsem se ale zaměřila hlavně na moderování.
Je pro Vás moderování pohodlnější?
V něčem určitě, ale co se týká stresu, nedá se to úplně porovnávat. Když jste jako reportérka v terénu, musíte být ve střehu už při natáčení. Jako moderátorka dostanu spoustu podkladů, které si musím připravit. Stres většinou začíná ve chvíli, kdy se blíží čas vysílání, textů od redaktorů mám pořád málo a už je mi jasné, že všechny nestihnu přečíst, případně opravit. Další stres následuje při vysílání. Každý den je jiný, pokaždé je jiná situace a i když jsem si už stokrát myslela, že jsem všechny možné krizové situace zažila, vždy mě praxe přesvědčí, že nezažila.
Pokud byste se nestala moderátorkou a zůstala třeba ve školství, myslíte si, že Váš život by byl výrazně jiný i v soukromí?
Řekla bych, že výrazně jiný by nebyl, i když to nemůžu říct jistě, jelikož každé povolání člověka nějakým způsobem ovlivňuje, někdy asi i deformuje. Ale co se týká povahy, zájmů, to se jen tak nezmění.
Poznávají Vás lidé na ulici? Je Vám příjemné, když Vás někdo přímo osloví?
Jsou lidé, kteří mě na ulici poznají naprosto stoprocentně. Jiní naopak váhají, mají pocit, že ten obličej už někde viděli a začnou mě zkoumat, což je možná ta nejhorší varianta, protože znervózním, co si o mně asi myslí. (smích) Opravdu je lepší, když přijdou rovnou, zeptají se, pozdraví. V naprosté většině jsou tato setkání příjemná. Dostávám i dopisy, dříve klasické, dnes už se více píšou e-maily. Příjemné je, že píšou i lidé nejen z jižní Moravy, kde vysíláme, ale prakticky z celé republiky, chtějí fotky, podpisy. Mnozí píšou povzbudivé zprávy, což je pro mě jedna z mála zpětných vazeb.
Zažila jste v tomto směru i nějakou kuriozitu?
Například jsem dostala dopis celý ve verších. Přišla i pozvánka na zabijačku nebo na husu. Jednou za mnou zase přišel jeden dědoušek přímo do studia, a když jsme spolu scházeli po schodech, tak mi tam spadl a musela jsem ho sbírat… je toho spousta.
- Moderátorka Lenka Solanská v redakci zpravodajství zdroj: ČT Brno
- Moderátorka Lenka Solanská ve studiu Událostí v regionech zdroj: ČT Brno
Jak se na vysílání připravujete? Máte nějaké osvědčené rituály?
Na každé vysílání je dobré se pečlivě připravit, potom se cítím líp. Jenže ne vždycky to stihnu. Pokud je to možné, rozhýbám obličej různými grimasami, které bych nerada vystavovala na odiv světu. Rozdýchávám se, je dobré si rozhýbat i tělo, trošku si v uvozovkách zacvičit. Když není čas, tak si alespoň cestou z maskérny do studia rychle něco zabrebentím, abych rozpohybovala jazyk.
Jako moderátorka musíte na televizní obrazovce vždy vypadat dobře. Užíváte si, když Vás někdo opečovává, líčí, češe…?
Konkrétně to líčení jsem si užívala spíš v začátcích, kdy pro mě bylo něco nevídaného, že se o mě někdo stará. Dnes už na to není ani tolik času, v hlavě většinou něco řeším, musím se s maskérkou domluvit na další den… často ani nemrknu a už jsem venku.
Čím se bavíte, když zrovna nemáte svůj „moderátorský týden“ v České televizi?
Vyřizuju si různé věci, které normálně nestíhám, ráda doma vařím. Když mám opravdu hodně času, tak si pustím nějaký film nebo oblíbený seriál, čtu, sbírám kameny. Tak trošku se věnuju esoterice a snažím se cvičit. Už dlouho cvičím jógu, chodím si zaplavat, mám ráda i kolo nebo běžky.
Lenka Solanská
- Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1985-1990).
- Po dokončení studia čtyři roky pracovala jako učitelka němčiny na druhém stupni základní školy.
- V České televizi začínala v roce 1995 jako redaktorka Jihomoravského večerníku (dnes Události v regionech) a pořadu Souvislosti.
- Jako moderátorka působila také v pořadech Křesťanský magazín, Toulavá kamera, Dobré ráno, Zprávy, Regiony nebo Události, komentáře.