Vizitky premiérů samostatné ČR

Václav Klaus (narozen 19. června 1941)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 1992 až 1997. První vláda samostatné ČR (2. července 1992 - 4. července 1996; demise 2. července 1996) byla jmenována ještě v době federace a tvořili ji ministři za ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS. Koalice měla 105 poslanců. Druhou Klausovu vládu (4. července 1996 - 2. ledna 1998; demise 30. listopadu 1997) pak tvořila koalice ODS, KDU-ČSL, ODA, která však měla jen 99 poslanců. Z povolebních jednání si opoziční ČSSD odnesla křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana výměnou za podporu vlády. V premiérském křesle zůstal více než pět let a teprve politická krize a odhalené podvody v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit.

Josef Tošovský (narozen 28. září 1950)

Tošovského úřednická vláda (17. prosince 1997 - 22. července 1998; demise 17. července 1998) vznikla po demisi Klausovy vlády a měla za úkol dovést Česko k předčasným volbám. Tehdejší guvernér České národní banky Josef Tošovský sestavil vládu z nestraníků, zástupců KDU-ČSL, ODA a ODS (ti posléze přešli k Unii svobody).

Miloš Zeman (narozen 28. září 1944)

Tehdejší šéf ČSSD předsedal menšinové jednobarevné vládě ČSSD (17. července 1998 - 15. července 2002; demise 12. července 2002), jejíž vznik umožnila tzv. opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS.

Vladimír Špidla (narozen 22. dubna 1951)

Vytvořil koaliční vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (12. července 2002 - 4. srpna 2004; demise 1. července 2004), která měla ve sněmovně nejtěsnější většinu 101 poslance. Po celou dobu v premiérském křesle se Špidla potýkal s vnitrostranickou opozicí a po výrazné prohře ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 se rozhodl rezignovat na vládní i stranickou funkci.

Stanislav Gross (narozen 30. září 1969)

Stál v čele druhé vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (26. července 2004 - 25. dubna 2005; demise 25. dubna 2005), která vznikla po demisi Špidlova kabinetu. Grossovi i jeho kabinetu zlomila začátkem roku 2005 vaz aféra okolo majetkových poměrů jeho rodiny.

Jiří Paroubek (narozen 21. srpna 1952)

Stejně jako jeho dva předchůdci stál v čele vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (25. dubna 2005 - 4. září 2006; demise 16. srpna 2006), která vznikla po demisi Grossovy vlády. Paroubek sice dotáhl ve volbách v roce 2006 ČSSD k nejlepšímu volebního výsledku, strana však přesto skončila těsně druhá za ODS a po osmi letech se stala opoziční stranou.

Mirek Topolánek (narozen 15. května 1956)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 2006 až 2009. Poprvé (16. srpna 2006 - 9. ledna 2007; demise 11. října 2006) se jednalo o menšinový kabinet složený z ministrů ODS a nestraníků. Kabinet však nezískal důvěru sněmovny a musel podat demisi. Druhá Topolánkova vláda (8. listopadu 2006 - 8. května 2009; demise 26. března 2009) byla koaliční vládou ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Na počátku měla ve sněmovně pouze 100 poslanců a důvěru získala díky dvěma poslancům zvoleným za ČSSD. Topolánek podal demisi poté, co sněmovna 24. března 2009 vládě vyslovila nedůvěru. K opozici se tehdy připojili i čtyři poslanci z koaličního tábora, díky nim získala potřebných 101 hlasů. Topolánek se stal prvním českým premiérem, kterému parlament vyslovil nedůvěru. Navíc to bylo zhruba v polovině českého předsednictví Evropské unii.

Jan Fischer (narozen 2. ledna 1951)

Úřednická vláda Jana Fischera byla jmenována 8. května 2009 (premiér byl jmenován 9. dubna 2009; demise 25. června 2010), šlo o vládu nestraníků, jejímž úkolem byla správa země do předčasných parlamentních voleb na podzim 2009, vzhledem k jejich nekonání do řádných voleb v květnu 2010. Ministry do ní navrhly ODS, ČSSD a Strana zelených.

Petr Nečas (narozen 19. listopadu 1964)

Kabinet byl jmenován 13. července 2010 (předseda ODS Nečas byl premiérem od 28. června 2010). Vláda vznikla po volbách, v nichž sice zvítězila ČSSD s 56 mandáty, ale nedokázala dát dohromady potřebnou většinu. Koalici složily ODS, TOP 09 a Věci veřejné s celkovými 118 poslanci. Vláda přestála pět hlasování o nedůvěře, naposledy letos v lednu. Nečasovi se stalo osudným zatčení jeho spolupracovnice Jany Nagyové, která byla obviněna z organizátorství trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a z podplácení.

Vydáno pod