Kdo jsou lidé Hlučínska? Nová expozice přibližuje specifický region

Hlučín - Muzeum Hlučínska otevře v sobotu novou stálou expozici, která se věnuje historii tohoto specifického regionu mezi Ostravou a Opavou, který patřil v minulosti střídavě k Česku a Německu.

Nové výstavní prostory muzeum vybudovalo za téměř devět milionů korun v hospodářském křídle hlučínského zámku. Expozice s názvem Kdo jsou lidé na Hlučínsku chce vlastně poprvé přinést celistvý pohled na komplikované dějiny tohoto území.

„Výstavu jsme přitom postavili především na osudech lidí a jejich příbězích. Chceme ukázat, čím vším si tady lidé museli projít,“ uvedl ředitel muzea Metoděj Chrástecký. Dodal, že muzeum o takové expozici uvažovalo řadu let, roky však trval sběr exponátů, materiálů i dokumentace, ale také shánění peněz. Plán, do kterého se aktivně zapojila také Společnost přátel Muzea Hlučínska v čele s Jiřím Siostrzonkem, se podařilo uskutečnit i díky evropské dotaci z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko.

Reportáž Venduly Horníkové (zdroj: ČT24)

Vedle klasických tabulí a vitrín s dokumenty a jinými exponáty muzeum vytvořilo také elektronický archiv a badatelnu. Součástí expozice, která využívá multimediální a interaktivní prvky, je i několik dokumentárních filmů. Scénáristou expozice je scénograf a šéf výpravy Národního divadla moravskoslezského David Bazika.

Hlučínsko leží mezi Ostravou a Opavou, na severu je vymezeno hranicí s Polskem, na jihu a západě řekou Opavou, na východě Odrou. Vládcové si s tímto územím několikrát pohráli. Marie Terezie se Hlučínska vzdala na základě vratislavského míru v roce 1742. Na dalších 178 let připadlo Prusku, později Německu. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 prezident T. G. Masaryk úspěšně usiloval o připojení Hlučínska k novému státu. Roku 1938 bylo ale opět přičleněno k Německu. Asi dvanáct tisíc mužů muselo narukovat do německé armády a bojovat za Hitlera. Po 2. světové válce se opět hranice změnily a lidé z Hlučínska měli problémy zase s Čechy. Odsunuto do Německa jich bylo nakonec jen pět procent.