Lidé si už nepamatují, jak vypadala pandemie covidu. Ukazuje to nová studie, která zkoumala vzpomínky lidí na dobu lockdownů a začátků vakcinace. Právě to, jestli respondenti podstoupili, nebo nepodstoupili očkování, mělo největší dopad na to, jak si tři roky staré události pamatovali.
Paměť lidí i na nedávnou minulost je nespolehlivá. To se učí studenti historie už v prvním semestru. Že to platí i pro tak zásadní událost, jakou byla covidová pandemie, prokázal výzkum, v němž spolupracovali vědci z několika zemí. V článku v odborném žurnálu Nature popsali, jak moc jsou vzpomínky ovlivněné politickými a společenskými postoji.
Většina zdravotnických organizací na celém světě v současné době považuje celosvětovou pandemii covidu-19 za ukončenou. Lidé se sice stále ještě mohou virem SARS-CoV-2 nakazit, mohou skončit v nemocnici a také na něj mohou umřít, ale společnost je už dostatečně promořená i proočkovaná (k listopadu dostali lidé po celém světě 13,53 miliard dávek), takže nemoc už nezahlcuje nemocnice a nevyvolává tak paniku.
Pandemie byla pro řadu lidí nejvýznamnější událostí v jejich životech, měla na ně největší dopad. A to nejen kvůli počtu mrtvých, ale také proto, jak se na dobu lockdownů „zastavil svět“ a také kvůli společensky vyhrocené atmosféře spojené s očkováním.
Vzpomínky lžou. Všem
V nové studii vědci tvrdí, že jedním z poučení, které je třeba si z pandemie vzít, je rozdílnost vzpomínek na ni. Tedy jakmile pandemie skončí, lidé si ji budou pamatovat různě v závislosti na svých politických názorech, v tomto případě na názorech týkajících se očkování.
Vědci provedli dotazníkový průzkum u více než deseti tisíc lidí z jedenácti bohatých zemí severní polokoule. Respondenti dostali jednoduchý úkol – měli ohodnotit, jak velké u nich bylo jejich riziko spojené s covidem během pandemie. Toto zadání lidé ale nedostali poprvé, stejnou otázku totiž dostali už jednou, přímo během pandemie. Psychology zajímalo, jak se odpovědi teď po pandemii liší a co je hlavní příčinou případných změn postoje.
Ukázalo se, že lidé, kteří se nenechali očkovat a pokládali to za velmi důležité, si pamatovali hrozbu jako výrazně nižší, než uváděli v průběhu vrcholící pandemie. Platilo ale také, že očkovaní lidé měli vzpomínky přesně opačné – pamatovali si své riziko jako větší. Jinak řečeno, obě skupiny si přepisovaly historii na základě svých politických pocitů týkajících se očkování.
