Pravěcí Evropané jedli mořské řasy a vodní rostliny. Dokazuje to analýza zubního kamene

V jídelníčku lidí na Západě se v současnosti mořské řasy objevují spíše výjimečně, ale naši předci, kteří žili v Evropě zhruba před osmi tisíci lety, konzumovali řasy a další vodní rostliny běžně. Důkazy našli archeologové, kteří zkoumali zubní kámen v chrupu asi tří desítek dávných obyvatel starého kontinentu. Ve většině vzorků objevili chemické markery, které ukazují, že vodní rostliny byly obvyklou součástí stravy.

Studie zveřejněná v odborném časopisu Nature Communications se zaměřila na složení zubního kamene v nalezených kosterních pozůstatcích starých dva tisíce až osm tisíc let z archeologických nalezišť od Španělska po Litvu. Ze 37 zkoumaných vzorků se ukazatele dokládající konzumaci řas objevily ve 26 případech.

„(Zubní kámen) slouží jako lapač pro veškerý materiál, který projde ústy,“ vysvětlila jedna z autorek výzkumu Karen Hardyová z univerzity v Glasgow. Právě proto se z něj podle vědců dá částečně odvodit, co našim předkům sloužilo jako potrava. Řasy a vodní rostliny přitom mají „specifické, neobvyklé a komplexní chemické složení“, které lze vystopovat relativně dobře.

„Silně to naznačuje, že dávné populace si byly relativně dobře vědomy výživové hodnoty řas,“ domnívá se další spoluautor výzkumu Stephen Buckley z univerzity v Yorku. Konkrétně analýza ukázala, že lidé mimo jiné jedli červené, zelené i hnědé řasy, ale také sladkovodní rostliny příbuzné leknínům nebo takzvanou mořskou kapustu, odborně katrán přímořský.

Návrat ke katránu

Katrán se v poslední době vrací na evropské stoly –⁠ nejčastěji se z něj jí řapíky, které se konzumují podobně jako chřest a podobně také chutnají. Podle dietologů má také skvělé vlastnosti, obsahuje například několikanásobně více vitamínu C než citrusy. 

Jeho obliba je natolik velká, že ho to dokonce začalo ohrožovat. Jeho tradiční sběr byl už v řadě zemí na pobřeží Atlantiku zakázán, takže se tam začal pěstovat na zahrádkách.