Oblaky patří k nejnápadnějším projevům počasí, kterých si kromě meteorologů běžně všímá prakticky každý. Vyčíst z nich, co nás čeká a jestli bude pršet nebo bouřit, není úplně jednoduché, mraky totiž mají velmi pestrou škálu podob.
Atlas mraků: Fantastická oblaka a kde je najít
Existují základní rysy, které umožňují rozdělit oblaka do deseti základních druhů. Mezi veřejností jsou asi nejznámější kupovitá oblaka kumuly (cumulus) a bouřkové mraky označované jako kumulonimbus (cumulonimbus).
Už mnohem méně známé jsou mimo meteorologické kruhy možné zvláštnosti mraků. Jde o specifické detaily v podobě různých výčnělků, útržků, hradby na obloze, kovadliny a podobně. Někdy dokonce jediný oblak může mít i několik takových prvků.
Hodně z nich je spojeno s bouřkovými mraky, s nimiž se v těchto týdnech a letních měsících obecně setkáváme častěji než jindy v průběhu roku.
Arcus je hradba na čele bouře
Začátkem minulého týdne překvapila obyvatele Prahy a okolí zvláštní podoba oblaku na čele bouřkové komplexu, který přecházel od jihozápadu. Odborně řečeno se jednalo o arcus (pochází z latiny a znamená luk nebo oblouk), který měl podobu takzvaného roll cloudu – horizontálního oblačného válce zcela odděleného od vlastní oblačnosti bouře:
Pro tento typ mraku se používá zmíněné anglické sousloví, český ekvivalent neexistuje. Vzniká na čele studeného vzduchu, který vytéká z bouře. Jeho přechod přes místo pozorování provází zesílení větru, následované nástupem srážek.
Arcus může mít ještě jinou formu, a to takzvaný shelf cloud (opět bez českého ekvivalentu), který je na rozdíl od roll cloudu spojen s oblačností vlastní bouře.
Na přední straně často nabývá klínovitého vzhledu. Vytváří se na rozhraní studeného vzduchu vytékajícího z bouře a teplého vzduchu vtékajícího do bouřkového komplexu. V tomto případě bývá zhoršení počasí zpravidla výraznější než u roll cloudu – ať už jde o prudké srážky, nebo silné nárazy větru. Zejména výskyt shelf cloudu dodává blížící se bouři hrozivý vzhled – i když srdce meteorologů v té chvíli možná spíš jásá nad úžasným nebeským divadlem.
Incus je nápadná kovadlina
Další působivou zvláštností bouřkových oblaků je incus, což přeloženo z latiny do češtiny znamená kovadlina. Jedná o rozšíření horní části kumulonimbu právě do podoby kovadliny, která má někdy hladký, jindy vláknitý nebo žebrovitý tvar. Zvláštnost vzniká, pokud stoupající teplý vzduch v bouři dosáhne tropopauzy, ležící nad troposférou (u nás obvykle kolem 11 až 12 kilometrů), kdy se výrazně mění průběh teploty s výškou. To dramaticky sníží vertikální moment pohybu vzduchu a výsledkem je pak roztékání oblačnosti do vrstvy.
Kovadlina bývá zejména u izolovaných kumulonimbů viditelná i stovky kilometrů daleko.
Mamma připomíná krávu s vemínky
Velmi zajímavou zvláštností, i když ne výlučně jen u bouřkových oblaků, je mamma (v latině prs, vemeno). Má tvar zaoblených výběžků podoby prsů, které visí na spodní straně oblaku. Souvisejí se silnou turbulencí v bouřkovém oblaku, jež strhává oblačné částice dolů a tvoří tyto výběžky. Obecně výskyt mamma svědčí o velmi intenzivních výstupných pohybech, které můžou vést ke vzniku krup, přívalových srážek i silné bleskové aktivitě.
Nebezpečná tuba
Asi potenciálně nejnebezpečnější zvláštností bouřkových oblaků je tuba. Má tvar nálevky, která směřuje z dolní základy oblaku k povrchu a souvisí s kondenzací vodní páry v silném víru – tornádu, případně, pokud vír nedosáhne až k povrchu, trombě. A právě tornádo může mít ničivé následky, zejména pokud se jedná o tornádo supercelární.
Murus a cauda
Se supercelami souvisejí další dvě zvláštnosti. Často v nich pozorujeme lokální snížení části základny s průměrem kolem jednoho kilometru, kde dochází k nasávání vlhkého a chladného vzduchu ze srážkových oblastí do mohutného výstupného proudu tvořícího supercelu. Díky vlhkosti dochází ke kondenzaci a tvorbě oblaků níže než v okolním vzduchu a vzniká tak murus, i když mezi odbornou komunitou převládá označení wall cloud.
V případě výrazné rotace wall cloudu může dojít ke spuštění tornáda. K wall cloudu pak z oblasti vypadávání srážek supercely směřuje cauda. Má tvar jakéhosi horizontálně orientovaného ocasu (v angličtině se proto vžilo označení tail cloud), který bývá k wall cloudu připojen.
Virga a praecipitatio
Další zvláštnosti už nejsou tak nebezpečné – praecipitatio znamená viditelné prodloužení oblaků srážkami, které dosahují až na zemský povrch. Pokud srážkové pruhy pod oblakem nedosahují až k povrchu (srážky se tedy vypaří, než dopadnou na zem), mluvíme o virze. Virga i praecipitatio se samozřejmě vyskytuje u řady oblaků, nejen u bouřkových.
Vlnky na nebi
Poslední tři zvláštnosti, tedy asperitas (vlnové útvary na spodní straně oblaku), cavum (průletová oblačná díra) a fluctus (v podobě zakřivených vln nebo kudrn v horní hladině oblaku) se naopak u bouřkových mraků nevyskytují.
Aby výčet zajímavostí bouřkových oblaků úplný, je nutné zmínit ještě takzvané průvodní oblaky, které doprovázejí hlavní mrak. Flumen souvisí se supercelou a jde o je pás nízkých oblaků, který se pohybuje do supercely a někdy připomíná ocas bobra.
Mraky jako čepice
Možná jste si někdy všimli oblačné čepice vyskytující se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jí můžou prorůstat – jde o pileus (v latině znamená právě čepici nebo klobouk).
Pokud se objeví závojovitý oblak velkého rozsahu u vrcholu kupovitých oblaků, hovoříme o průvodním oblaku velum.
A konečně, pod spodní hranicí kumulonimbů se někdy vyskytuje pannus, tedy roztrhané cáry oblaků. Ty svědčí o vysoké vlhkosti vzduchu a turbulentním prostředí pod oblakem, kdy stačí malý vertikální přesun k dosažení nasycení a vzniku těchto oblaků. Ačkoliv někdy připomínají tornádo nebo trombu, výrazně se liší, protože v nich nedochází k rotaci.
Jak je patrné, klasifikace oblaků podle jejich tvarů je opravdu složitá a komplexní záležitost. Znalost nejen základních druhů, ale právě i zvláštností a průvodních jevů nám přitom může pomoci v odhadu vývoje situace v následujících minutách až desítkách minut. A to někdy pomůže ochránit člověka nejen před zmoknutím.