Křížení s kočkou domácí je jeden z faktorů, který zásadně ohrožuje evropské populace vzácné kočky divoké. Míra hybridizace se mezi různými oblastmi Evropy liší. Díky společnému přeshraničnímu projektu „Hledáme kočku, pozor, divokou!“ jsou dnes k dispozici první důkazy, že se jedinci kříží i v karpatské populaci na moravsko-slovenském pomezí.
Křížení kočky divoké s domácími kočkami je problém. „Ztráta genetické čistoty kvůli křížení s kočkou domácí může způsobit ztrátu některých lokálních adaptací nebo zvýšit přítomnost škodlivých mutací, které se ve vyšší míře vyskytují u přešlechtěných domácích koček,“ uvedla zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která se dlouhodobě věnuje genetickým analýzám u kočky divoké a rysa ostrovida.
„Naše výsledky ukazují, že výskyt hybridů je alespoň v některých oblastech Slovenska vyšší než například v Německu,“ dodává. Nejvyšší výskyt hybridních jedinců vědci zjistili v oblasti Strážovských vrchů, které leží naproti Bílým Karpatům přes údolí řeky Váh. Zaznamenali tam celkem čtyři hybridy, což je 15 procent z celkové populace zdokumentované v této oblasti.
V Německu přitom rozsáhlý monitoring odhalil, že podíl hybridních jedinců dosahuje maximálně 3,5 procenta. Z evropských zemí je vůbec nejhorší situace ve Skotsku, kde tento problém způsobil zánik geneticky čisté populace kočky divoké a tamější lesy už v současné době obývají v podstatě jen kříženci. O záchranu druhu se tam proto snaží pomocí návratu koček chovaných v zoologických zahradách.
Kočka divoká versus kočka domácí
V Česku se kočka divoká vyskytuje v jihozápadních Čechách, kam se šíří z Německa, a na moravsko-slovenském pomezí, tam se karpatská populace rozšiřuje ze Slovenska. Jde o skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti, a to i v důsledku záměny s domácími mourky.
„Rozlišování koček divokých a koček domácích na základě vzhledu může být problematické, obzvláště pro laickou veřejnost. Výskyt hybridů toto rozlišování významně komplikuje i odborníkům,“ říká zoolog Martin Duľa z Hnutí DUHA Šelmy a Ústavu ekologie lesa LDF MENDELU, který koordinuje monitoring kočky divoké v Javorníkách, kde zatím kříženci zachyceni nebyli.
Kočka domácí pochází z příbuzného druhu – kočky plavé, která se vyskytuje v severní Africe a na Blízkém východě. Dnes je považována za samostatný druh. Do kontaktu s evropskou kočkou divokou se dostala zhruba před dvěma tisíci lety, kdy ji do Evropy přivezli starověcí Římané. Oba druhy se mohou bez problémů vzájemně křížit a mít plodné potomstvo.
„Jistotu při určení míry hybridizace nám poskytuje až správně provedená analýza DNA. Zatím byli hybridní jedinci zachyceni jen v karpatské populaci, nikoli v populaci v jihozápadních Čechách, tam je ale monitoring zatím mnohem méně intenzivní,“ vysvětluje Jarmila Krojerová.
Ke křížení dochází většinou v oblastech, kde je divokých koček méně a zároveň se v lesním prostředí vyskytují zdivočelé nebo toulající se kočky domácí. Na slovenské straně Bílých Karpat dokonce fotopast zachytila hybridního samce při páření se samicí kočky divoké. „Páření dokazuje, že se hybridní jedinci dále zapojují do reprodukce, čímž šíří cizorodé geny do dalších generací,“ říká Pavel Dekař z Hnutí DUHA Šelmy, který se monitoringu kočky divoké v Bílých Karpatech věnuje řadu let.
„Podrobný monitoring kočky divoké pomocí chlupových pastí a fotopastí s následným využitím analýzy DNA je jedinou možností, jak nejen odhalit podíl hybridních jedinců, ale také zjistit početnost kočky divoké či mapovat přítomnost koček domácích v lesním prostředí,“ dodává Branislav Tám ze slovenské NZOO Bojnice, který koordinuje monitoring v oblasti Strážovských vrchů.
