Teď ale vědci našli vysvětlení, které vyplývá ze životních změn těchto (vzhledově mnohdy bizarních) tvorů. V larválním stadiu totiž začínají svůj život v mělké vodě mezi ostatním planktonem, kde je dost potravy. Teprve za nějaký čas tyto ryby sestoupí do hloubek oceánu, kde stráví zbytek života.
Právě „zelené“ čípky využívají larvy, protože potřebují vidět za vyšší intenzity světla. Později jsou čípky postupně nahrazovány tyčinkami, a to i na molekulární úrovni. Vědci pro tento výzkum využili data o dvaceti druzích hlubokomořských ryb.
Podle týmu je zmíněný vývoj typický pro většinu těchto ryb, i tady je však výjimka – skupina ryb stříbrooček. Ty mají v buňkách oka směs čípkových a tyčinkových genů. Podle vědců tedy odborníci předpokládají možnost, že se v budoucnu prokáže, že hranice mezi čípkem a tyčinkou u těchto ryb není ostrá.
Výsledky současného výzkumu publikoval časopis Molecular Biology and Evolution. Prvním autorem je doktorský student katedry zoologie Nik Lupše.
Musilová za výzkum evolučních procesů u ryb v úterý převzala cenu Neuron pro mladé vědecké naděje. Mezinárodní tým, který vedla, také předloni vzbudil velkou pozornost, když zjistil, že zkoumaným hlubokomořským rybám umožňují namnožené tyčinkové fotoreceptory v sítnici rozlišovat barvy v temných hloubkách. U ostatních obratlovců tyčinky ve tmě zajišťují černobílé vidění, barvy rozlišují při dobrém světle právě pomocí čípků. Studii tehdy publikoval časopis Science.
