Lidé si myli ruce v Evropě už před třemi tisíci lety. Nejstarší důkaz pochází z Řecka

První důkaz, že si lidé v Evropě myli ruce, pochází z antického Řecka z druhé poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. Zjistil to mezinárodní vědecký tým složený z expertů z Polska a Kanady. Tehdejší obyvatelé pevninského Řecka k tomu využívali široké mísy, které byly zpočátku spojovány s náboženskými rituály.

Sarkofág z Hagia Triada
Zdroj: Wikimedia Commons

V jiných vyspělých kulturách Středomoří, jako je Mezopotámie a Egypt, je mytí rukou dobře zdokumentováno jak v písemných pramenech, tak na nejrůznějších obrazech. V případě Evropy a tedy Řecka ale pocházejí nejstarší informace o tomto druhu hygieny až z Homérových eposů napsaných v první polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem.

Bartłomiej Lis z Ústavu archeologie a etnologie Polské akademie věd a Trevor Van Damme z kanadské University of Victoria se rozhodli podívat hlouběji do minulosti a hledat důkazy ukazující na mytí rukou mezi obyvateli pevninského Řecka ve druhé polovině druhého tisíciletí před Kristem. Díky rozsáhlému výzkumu se jim podařilo najít důkazy o prvním použití nádob na mytí rukou v Evropě.

Výzkumníci analyzovali několik existujících písemných pramenů (tabulky psané lineárním písmem B) i vyobrazení na obrazech a pečetích a hledali náznaky, které by jim umožnily identifikovat na nich nějaké odkazy k mytí rukou.

Lis řekl agentuře PAP: „Některé seznamy obsahovaly informace o nádobách určených k mytí rukou a několik ideogramů (grafických znaků) znázorňujících nádoby nebo celé soupravy zjednodušeným způsobem připomínalo nádoby známé pro stejné účely z Egypta nebo Mezopotámie.“

Vědci také nově interpretovali jeden z obrazů na slavném sarkofágu z krétského Hagia Triada – věří, že je na něm zachyceno právě rituální mytí rukou po obětování býka. Tento kamenný sarkofág zdobený malbami je dnes v Archeologickém muzeu v Heraklionu na ostrově Kréta.

První evropská umyvadla?

Vědci také analyzovali další archeologické artefakty. Podívali se na nádoby označované jako lekane nebo kalathos, které byly původně vyrobeny z bronzu, postupem času se ale stávaly běžnějšími jejich hliněné napodobeniny.

Podle Lise a Van Damma se jedná o široké otevřené nádoby, často značné velikosti, s poměrně úzkým dnem a vybavené dvěma držadly.

Antická mísa, která mohla sloužit k mytí rukou
Zdroj: Wikimedia Commons

Lis k tomu uvedl,  že mnoho prvků naznačuje, že jejich jediným možným obsahem byla voda. „Jedná se například o výzdobu některých hliněných nádob s figurálními výjevy uvnitř nádoby. Jakýkoliv neprůhledný obsah by je učinil neviditelnými. Nicméně nejdůležitějším argumentem byly stopy skutečného použití těchto nádob, nebo spíše jejich nepřítomnosti. Jediné stopy, identifikované na vnější straně dna, souvisejí s tím, že nádobami někdo pohyboval,“ dodal.

Uvnitř nádob se totiž nikdy nepodařilo najít známky míchání nebo nabírání obsahu s použitím jiných předmětů, jako jsou lžíce nebo sběračky. Tvar nádoby je navíc ideální jak pro nabírání vody rukama, tak pro sběr vody padající shora při mytí rukou pomocí džbánu.

„Zdá se, že zpočátku to byla rituální činnost, spojená s vykonáváním obětních nebo pohřebních obřadů nebo prováděná v souvislosti s hostinami elit,“ uvedli vědci. „Ale po společenských změnách kolem roku 1200 před naším letopočtem se tento zvyk rozšířil spolu s používáním levnějších hliněných nádob. Neznamená to však, že by se v dřívějších obdobích ruce nemyly každý den – pravděpodobně k tomu jen nebyla použita zvláštní nádoba,“ dodali.