V současné době polovyprahlá mongolská náhorní plošina se může brzy stát zcela pustou – podobně mrtvou jako třeba pouště na americkém jihozápadě. Experti varují, že tomuto regionu hrozí „začarovaný kruh“. Vedra zhoršují vysychání půdy, a tím v důsledku vytvářejí další vlny veder.
Před tímto pravděpodobným scénářem varovala v odborném časopise Science mezinárodní skupina klimatologů. Z jejich výzkumu vyplývá, že se vlny veder a sucha v Mongolsku v poslední době stupňují. A to má znepokojivé důsledky pro budoucnost.
Vědci vycházeli z údajů získaných z letokruhů stromů. Tímto způsobem, který nabízí pohled na regionální podnebí v době před moderními meteorologickými záznamy, spočítali údaje o teplotě a vlhkosti půdy. Ty naznačují, že poslední roky rekordních vysokých teplot a sucha nemají v Mongolsku za více než 250 let obdoby.
Podle závěrů studie jsou vysoké teploty v regionu urychlovány vysycháním půdy a společně tyto změny dále zvyšují úbytek půdní vlhkosti. „Důsledkem je více veder, což znamená více ztrát vody v půdě, což znamená více vln veder. Kde by to mohlo skončit, to nedokážeme říci,“ uvedli autoři studie.
Když je půda vlhká, odpařováním vody se ochlazuje vzduch na jejím povrchu. Pokud už ale půda nemá dostatek vlhkosti k odpařování, teplo se přenáší přímo do vzduchu.
Klimatologové uvádějí, že za posledních 250 let se tento problém v Mongolsku vyskytoval jen během poslední dekády. Současně upozorňují, že řada nedávných vln veder v Evropě a Severní Americe odhalila souvislost mezi teplotou vzduchu u povrchu země a půdní vlhkostí.
Vědci proto odhadují, že dochází ke změně. „Polosuché klima v této oblasti vstoupilo do nového stavu, v němž půdní vlhkost již nesnižuje anomálně vysokou teplotu vzduchu,“ domnívají se.
Mongolsko se už mění
Vědci mají pro tato zjištění oporu nejen v modelech a letokruzích, ale také v reálném pozorování změn, k nimž na Mongolské plošině dochází. Například jezera tam už zaznamenala rychlý a výrazný pokles hladiny. Od roku 2014 vědci z Číny sledovali pokles počtu jezer větších než jeden kilometr čtvereční o 26 procent, přičemž u největších jezer v regionu došlo k výraznějšímu průměrnému zmenšení rozlohy.
„Teď ale vidíme, že nemizí jen velké vodní plochy,“ uvedl jeden z autorů studie, jihokorejský klimatolog Jee-Hoon Jeong. „Voda v půdě také mizí,“ dodává. To podle něj může být pro zdejší ekosystém likvidační.
Trávy a keře nemají dostatek vlhkosti, takže nerostou. A vegetace je zase kriticky důležitá pro velké býložravce, jako jsou divoké ovce, antilopy nebo velbloudi.
