Vědci našli v přírodě šimpanze nakažené leprou. Netuší, jak se na ně nemoc mohla přenést

Vědci poprvé popsali, že divoce žijící šimpanzi se v Africe nakazili leprou. Nikdo neví, jak se na ně mohla přenést a co bylo jejím zdrojem. 

Jeden z šimpanzů nakažených leprou
Zdroj: Tai Chimp Project via Sciencenews

Před třemi lety popsala ekoložka Kimberly Hockingsová, že několik šimpanzů, které studovala v národním parku Cantanhez má na tvářích nápadná poškození. O jejich možné příčině se poradila s Fabianem Leendertzem, expertem na nakažlivé nemoci u zvířat.

„Nikdy jsem u šimpanzů nic takového neviděl,“ popsal svou zkušenost vědec, který pracuje pro berlínský Institut Roberta Kocha. Jenže jen o několik měsíců později si všiml velmi podobných lézí na snímcích šimpanzů žijících v Pobřeží slonoviny – a to je od Guine-Bissau, kde je pozorovala Hockingsová, stovky kilometrů vzdálené.

Vědec se proto pokusil zjistit, zda nemají obě pozorování společnou příčinu. V říjnu vyšla studie, kde byly popsány výsledky: podle této práce, která ještě neprošla recenzním řízením, může za obě deformace u šimpanzů stejná nemoc – lepra. Ta přitom u nich ve volné přírodě zatím pozorovaná nebyla. Kmeny nemoci, jimiž jsou primáti nakažení, se od sebe liší a vědci se domnívají, že se jí šimpanzi nenakazili od lidí.

Z dějin lepry

Lepra neboli malomocenství je nemoc, která člověka doprovází tisíce let: Nejstarší zmínka o lepře pochází z období zhruba 1500 před naším letopočtem, nejstarší tělesné pozůstatky vykazující jasné známky tohoto onemocnění sahají dokonce až do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Do Evropy se dostala ve významnější míře až s křížovými výpravami.

Přesto se toho o ní ví relativně málo. Původce nákazy objevil v roce 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto bývá bakterie Mycobacterium leprae také označována po svém objeviteli jako Hansenův bacil. Teprve nedávno byl objeven druhý původce lepry, bakterie pojmenovaná Mycobacterium lepromatosis. Od osmdesátých let dvacátého století na ni existuje spolehlivá léčba založená na kombinaci antibiotik – právě tehdy začal počet nakažených rychle klesat z desítek milionů na pouhé statisíce.

Díky existující léčbě začal klesat i vědecký zájem o lepru – její studium komplikuje i fakt, že se bakterie, které ji způsobují, nedaří laboratorně kultivovat a je třeba je rozmnožovat v pásovcích. Právě pásovci devítipásí a veverky jsou totiž zvířata, která se mohou leprou nakazit – ví se to ale jen několik desítek let. Oba druhy napadá varianta lepry, která se na ně s nejvyšší pravděpodobností přenesla od lidí. A objevilo se také několik málo nákaz šimpanzů chovaných v zajetí.

Co ukázal výzkum

Když profesor Leendertz pátral po lepře ve starších vzorcích, které byly odebrané od šimpanzů v obou oblastech v minulosti, narazil tam na několik stop. Nacházela se například ve vzorku získaném roku 2009 od šimpanze zabitého levhartem.

Vědec nevyloučil, že by se lepra mohla mezi šimpanze dostat přes člověka, u řady nemocí se to stává. Ale malomocenství se dá přenést jen dlouhodobým kontaktem, což u zvířat žijících v přírodě daleko od civilizace není dost dobře možné: nejtěsnější kontakt s nimi mají právě přírodovědci, ale i ti musí dodržovat předepsanou bezpečnou vzdálenost šesti metrů. A navíc touto chorobou nikdo z přírodovědců netrpěl.

Navíc oba typy lepry, které se podařilo u těchto primátů rozpoznat, jsou u lidí velmi výjimečné. „Nejpravděpodobnější variantou je tedy nějaký zatím nerozeznaný zdroj lepry v přírodě,“ uvedl Leendertz.

Záhadná lepra

Lepra je sice primárně lidskou nemocí, ale vědci měli už delší dobu podezření, že se u člověka nevyvinula. Některé její genetické znaky totiž naznačují, že vznikla před miliony lety, když ještě dnešní člověk neexistoval. A vypadá to, že se u tohoto zatím neznámého zdroje udržela i doposud, jen stále není jasné, co tím rezervoárem je.

Ale právě nákaza šimpanzů je důležitou stopou, která by přírodovědce a epidemiology mohla přivést na správnou cestu – tím zvířetem by totiž mohl být tvor, který je častou kořistí šimpanzů anebo je s nimi jiným způsobem v těsném kontaktu.

Hlavním podezřelým jsou v tomto případě hlodavci, na něž by nyní chtěli vědci upřít svou pozornost; nevylučují ale ani mnohem menší tvorečky, jako by mohl být hmyz nebo améby.


Ekologové, kteří nemocné šimpanze sledují, mají ale pozitivní informace: vypadá to, že tato nakažená zvířata se dokázala s leprou úspěšně poprat. Žádný z nich na ni ještě nezemřel – jen jednomu klesla hmotnost.