Původ lidského druhu i většina inovací, které jsou s jeho rozvojem na úsvitu dějin spojené, se nejčastěji zasazují do Afriky nebo Evropy. Věda zatím zanedbávala tropické oblasti Asie, a to přesto, že i tam má druh Homo sapiens dlouhou historii. Nová studie ukazuje, že právě do těchto oblastí by se nyní měla pozornost antropologů obrátit. Na Srí Lance totiž byly objevené nejstarší stopy používání luků a šípů mimo Afriku a možná i výroby oblečení.
Srí Lanka je místem, kde se v Asii našly nejstarší doklady po druhu Homo sapiens. Právě odsud také pocházejí nejstarší stopy po lidském osídlení v tropických pralesích; bylo to v době před asi 48 tisíci lety. Je to důkaz, že toto prostředí nestálo před migrací lidského druhu jako hradba. Naopak dokázalo tehdejšího člověka slušně uživit. Vědci ale zatím přesně nevěděli, jak. Většina potenciálních zdrojů potravy je totiž v tropických pralesích velmi rychlá.
A právě na to našla odpověď nová studie, která nyní vyšla v odborném žurnálu Science Advances. Spolupracovali na ní australští archeologové, vědci z německého Institutu Maxe Plancka a vláda Srí Lanky.
Její autoři dokázali najít nejstarší stopy po používání luků a šípů mimo Afriku – pocházejí z doby před přibližně 48 tisíci roky. Důkazy spočívají v dobře zachovaných hrotech šípů vyrobených z kostí – sloužily k lovu rychlých drobných zvířat, na něž jsou pralesy tak bohaté.
Podle autorů práce další nálezy naznačují, že jiné nástroje sloužily k výrobě sítí nebo oblečení. Vědci soudí, že by to mohlo vrhnout úplně nové světlo na to, jak jsou některé inovace spojené se specifiky různého životního prostředí.
Vynalézaví lidé doby kamenné
Evropské inovace jsou spojené s jeskynním uměním, vynikajícími technologiemi zpracování kostí a výrobou teplého oblečení – všechny tyto technologické adaptace sloužily jako obrana před zimou.
Adaptace v Africe zase pomáhaly k životu v rozsáhlých savanách – právě tam vznikly první luky a šípy a také symbolické umění. Nálezy z poslední doby naznačují, že lidé se tam také poprvé dokázali přizpůsobit životu v sousedství moře.
Spoluautor studie, profesor Patrick Roberts, uvedl, že jde jen o jeden z mnoha důkazů o tom, jak se lidé v době kamenné šířili po planetě a na různých místech přicházeli s inovacemi a adaptacemi vhodnými pro dané oblasti.
Unikátní naleziště
Také na Srí Lance, podobně jako z Evropy z doby kamenné, pochází nález z jeskyně. Vědci tam detailně prozkoumali jeskynní systém Fa-Hien Lena, který je už od poloviny 80. let 20. století považován za vůbec nejdůležitější jihoasijskou archeologickou lokalitu. Řada nálezů naznačovala, že jsou špičkovou adaptací na tropické prostředí, ale vědcům chyběly důkazy. Nyní se našly – pocházejí z detailního průzkumu kosterních nástrojů mikroskopy.
Podle Michelle Langleyové, která artefakty zkoumala, nesou některé z nástrojů stopy, které jsou jako vejce vejci podobné tomu, jak vypadají opotřebení hrotů šípů.
- Úplně nejstarší stopy po používání luků a šípů pocházejí z jihoafrické jeskyně Sibudu Cave, z doby před přibližně 70 tisíci – 60 tisíci lety.
- V Evropě pocházejí nejstarší nálezy z doby mezi 17,5 – 18 tisíci lety z německého naleziště Mannheim-Vogelstang.
Doposud nejstarším dokladem o existenci luků a šípů v Asii (i kdekoliv mimo Afriku) je nález pocházející z doby kolem roku 32 tisíc před naším letopočtem. Srílanské artefakty jsou tedy výrazně starší. Další nástroje zase naznačují používání pro lov ryb v tropických potocích a říčkách, mohly se používat pro výrobu sítí ale také oblečení. Jasné důkazy mluví i o výrobě barevných korálků z místních materiálů a úpravě mušlí, které se sem musely dostat od moře – dohromady je to podle autorů práce dokladem prastaré, ale již velmi komplexní lidské společnosti využívající podmínek tropického pralesa jižní Asie.
Naši vynalézaví prapředci
Nález podle vědců také říká, že už nemá smysl řešit, kde lidé „objevili“ používání nějakého konkrétního nástroje. Je totiž zřejmé, že podobně jako u luků a šípů se to stalo vícekrát na různých místech planety, a to zřejmě nezávisle na sobě. V Africe luky pomáhaly ulovit velká zvířata na savaně, na Srí Lance s nimi lovci dokázali zabíjet menší kořist, například opice nebo velké pralesní veverky, jako je ratufa cejlonská.
Také oblečení se mohlo vyvinout v tropech současně jako v Evropě, ale mělo zřejmě úplný jiný účel: zatímco v chladné Evropě sloužilo především jako ochrana před chladem, v pralese mohlo mít spíše roli ochrannou – před větvemi, trny nebo komáry.
„Lidé v té době prokazovali výjimečnou vynalézavost a schopnost využívat velký rozsah různých podmínek,“ konstatovala Nicole Boivinová, která na této studii také pracovala. „Tyto dovednosti jim umožnily asi před 10 tisíci lety osídlit téměř všechny světadíly – a to z nás udělalo ten globální druh, jímž jsme v současnosti,“ dodala vědkyně.
