Afričtí hroši, které do Kolumbie zavlekl drogový baron Pablo Escobar, mohou v tamním ekosystému zaujmout role některých dávno vyhynulých druhů. Poukázala na to studie, kterou nedávno publikoval americký časopis Proceedings of the National Academy of Science. Doposud přitom experti upozorňovali na negativní dopady afrických sudokopytníků na přírodu této jihoamerické země.
První čtyři hrochy si narkobaron Escobar přivezl do soukromé zoologické zahrady na začátku osmdesátých let. Po jeho smrti v roce 1993 se ale zvířata rozšířila do tamní přírody a přizpůsobila se místním podmínkám. Nyní jde o jediné volně žijící stádo mimo Afriku, které čítá asi osmdesát kusů – a prospívá.
Afričtí savci v Kolumbii sice dlouho budí obavy odborníků, kteří poukazují na to, že hroši devastují místní ekosystém; nová studie z amerického magazínu Proceedings of the National Academy of Science ale upozornila i na smířlivější aspekty. Rozšíření těchto velkých býložravců by totiž podle vědců mohlo tamnímu ekosystému navrátit některé – a už tisíce let ztracené – ekologicky prospěšné vlastnosti.
Náhrada za vyhynulé druhy
Escobarovi hroši mají totiž podobný jídelníček i velikost jako dnes již vyhynulé obří lamy, které se kdysi v oblasti pohybovaly. Svým chováním a velikostí připomínají také další dávno vyhynulé druhy, kopytníky ze skupiny notoungulata.
- Jedná se o skupinu kopytníků, která obývala Jižní Ameriku v průběhu třetihor a čtvrtohor.
- Asi nejznámější skupinou jsou toxodonti. Šlo o velké (až velikosti nosorožce) býložravce, kteří se živili spásáním. Měli robustní tělo a pětiprsté nohy.
- Další významnou skupinou jsou typotheria, což byli savci malého až středního vzrůstu. Někteří zástupci připomínali hlodavce, měli zuby dlátovitého tvaru.
Podle studie ale uvolněná místa po dávno vyhynulých druzích v přírodě nemusí plnit pouze Escobarovi hroši. Vědci se ve své studii zaměřili celkem na 72 invazivních nebo zavlečených druhů býložravců do ekosystému. Jejich role v přírodě porovnali s těmi, které v ní hrála pravěká zvířata.
U 64 procent případů výzkumníci zjistili, že invazivní či „uměle zavedené“ druhy připomínají pravěké osazenstvo více než zvířata, která v ekosystému žijí přirozeně. To znamená, že tyto druhy by mohly potenciálně v přírodě zaplnit dávno vzniklé mezery, což by mohlo mít vliv na mnoho aspektů ovlivňujících zdraví ekosystému – od živin rozptýlených ve vodě či půdě až po četnost výskytu požárů.
Hroši jsou například považováni za škůdce, protože svým trusem hnojí jezera. „V Africe však hraje hnojení vodních toků hrochy klíčovou roli při zvyšování produktivity rybolovu,“ poznamenal podle serveru Gizmodo Erick Lundgren z australské University of Technology, který studii vedl.
„Netvrdíme, že jsou hroši prospěšní, nebo ne,“ dodal Lundgren s tím, že by podle nich měli být tito afričtí savci studováni bez těchto označení a v kontextu delšího časového horizontu.
