V srpnu 2018 odstartovala ke Slunci Parkerova solární sonda. Té se podařilo ponořit zatím nejhlouběji ze všech lidmi vyrobených těles. Sonda uskutečnila 3 ze 24 průletů sluneční koronou a podařilo se jí také odeslat zpátky na zem obrovské množství naměřených údajů. Vědci je teď vyhodnotili a zjistili řadu nových poznatků třeba o slunečním větru. Výsledky vyšly v odborném žurnálu Nature.
NASA uvedla, že ji tyto poznatky přiblížily k nalezení odpovědí na základní otázky o naší hvězdě. Pomůže to nejen poznání hvězdného počasí, ale také ochraně astronautů a kosmické technologie před řadou ničivých projevů Slunce.
Při pohledu ze Země se Slunce jeví jako neměnné místo – ve skutečnosti je ale naše hvězda nesmírně aktivní a dochází na ní k výrazným změnám nejrůznější povahy – chrlí výrony světla a dalších částic, ale také zmagnetizovanou hmotu v podobě oblaků o hmotnosti miliard tun. A tohle všechno se nějak projevuje i na Zemi: částice mohou poškodit naše družice, narušovat satelitní komunikaci i navigaci a v extrémních případech dokonce způsobovat rozsáhlé výpadky elektrického proudu.
Dynamický sluneční vítr
Sluneční vítr je stabilní a neměnný tok plazmatu, jen občas se v něm objevují drobnější turbulence. Tak to alespoň vypadá při pohledu ze Země – jenže v té době už má za sebou 150 milionů kilometrů letu. U Slunce je to ale podle dat ze sondy nesmírně dynamický systém. Když vědci tato data z těsné blízkosti Slunce viděli poprvé, ani nemohli věřit, že jde o stejný fenomén.
Ukázalo se, že vítr tvořený plazmatem je u Slunce nesmírně turbulentní, a dokonce během něj dochází k situacím, kde se magnetické pole úplně otočí a vítr pak místo od Slunce míří k němu.
Sluneční vítr se navíc od hvězdy nepohybuje po přímce. Protože Slunce rotuje, částice zpočátku tento pohyb napodobují – podle NASA to připomíná dítě točící se na kolotoči. Zatímco u Země už pozorujeme vítr, který se pohybuje rovně, tento výzkum poprvé sledoval částice v době, kdy ještě svou trajektorií Slunce sledovaly.
Síla této rotace byla mnohem silnější, než vědci čekali – ale současně se mnohem rychleji proud částic „narovnával“. Celý tento fenomén není ještě zdaleka pochopený, astronomové ho budou studovat i nadále.
Předpověď kosmického počasí
Klíčové pro bezpečnost Země před kosmickým počasím jsou znalosti výronů takzvané koronární hmoty a také bouří energetických částic. Tyto jevy se od Slunce k Zemi díky své energii dostanou během několika minut a mohou poškodit řadu elektronických zařízení; právě kvůli nim dochází k některým blackoutům.
Sonda to mohla studovat přímo u Slunce, tedy ještě v době, kdy se částice v těchto bouřích chovají ještě jinak než v době, kdy doletí k Zemi. Z pozorování těchto jevů nyní astronomové získávají data, která by měla v budoucnu pomoci pomáhat tyto jevy včas předvídat.
