Atentát na Heydricha minutu po minutě

Parašutisté přecházejí ulici napříč křižovatkou na zastávku tramvají linek číslo 3 a 14 ve směru od Kobylis. Zastaví se na ostrůvku a obhlížejí prostor.

Okolo půl deváté Gabčík a Kubiš přijíždějí na kolech do Libně. Zastaví se v zatáčce na rohu Kirchmaierovy třídy (dnes Zenklova) a ulice V Holešovičkách. Toto místo vybrali záměrně, jedná se o nejprudší zatáčku na Heydrichově cestě. Řidič zde musí zpomalit vůz a zatočit téměř o sedmdesát stupňů.

Reinhard Heydrich si ve své zámecké pracovně připravuje podklady k dnešnímu dni. Odpoledne odlétá, Adolf Hitler ho očekává v 17:00. Pravděpodobně bude pověřen novým úkolem. Po "úspěších" v protektorátu by měl podobně zpacifikovat i okupovanou Francii. Tajné dokumenty si dává do kožené aktovky.

Gabčík s Kubišem přicházejí do bytu Marie a Aloise Moravcových. Ti byli jedněmi z nejaktivnějších podporovatelů mužů několika parašutistických výsadků. Berou si zde kola, z nichž jedno patří synovi Moravcových Vlastimilovi, a vyrážejí směrem do Libně.

Rodina Moravcova bude zatčena 17. června 1942. Marie Moravcová spáchá sebevraždu kapslí s jedem. Nacisté ji posmrtně uříznou hlavu, kterou naloží do lihu a použijí při krutých výsleších jejího manžela a syna. Ty později zastřelí v koncentračním táboře Mauthausen.

Parašutisté nasedají v Dejvicích do tramvaje a míří směrem na Žižkov. Jejich cílem je Biskupcova ulice číslo 7, kde bydlí rodina Moravcova.

Gabčík s Kubišem odcházejí z bytu. Při odchodu ještě přejí synovi Ogounových Lubošovi hodně štěstí. "Tak, Luboši, zlom u tý maturity vaz!" říkají mu.

Luboš Ogoun maturitu úspěšně složí. Dále vystuduje balet na Akademii múzických umění a stane se známým tanečníkem, choreografem a režisérem. V roce 2002 mu prezident Václav Havel udělí medaili Za zásluhy.

Do školy se chystá také mladší syn Luboš. Na Gymnáziu Jana Nerudy u Malostranského náměstí dnes skládá maturitu. Právě od něj a jeho bratra Miloše si parašutisté půjčují aktovky, do kterých dají samopal Sten Gun a dvě bomby. Půjčí si také Lubošovu čepici a Milošův kabát.

Josef Ogoun se chystá do práce. Vyučuje jazyky a matematiku na gymnáziu Minerva, prvním dívčím gymnáziu ve střední Evropě. Před odchodem mu parašutisté připomínají rozmluvu ze včerejšího večera: "Kdybychom se nevrátili domů v obvyklou dobu, tož po nás nepátrejte."

Ke snídani usedá rodina Ogounova i se dvěma hosty, kterým říká Zdeněk a Jarek. Jan Kubiš totiž používal krycí jméno Jaroslav Navrátil, Josef Gabčík pak jméno Zdeněk Vyskočil. Sám Gabčík dle vzpomínek Marie Ogounové o jménech žertoval slovy: "Já jsem opravdu vyskočil, rozumí se z letadla, a Navrátil se vrátil do vlasti."

Po sedmé hodině ranní vstává na svém zámku v Panenských Břežanech i zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. V dnešním plánu má zastávku v kanceláři na Pražském hradě a poté odlet do vůdcova hlavního stanu v Berlíně.

Pražané si při cestě do práce kupují denní tisk. Naleznou v něm například informace o bitvě u Charkova nebo oživení hospodářství myšlenkou národního socialismu. Přečíst si také mohou propagandisticky laděný článek s titulkem "Pohřební řeči britského impéria". Netuší, že jen za pár dní budou v novinách zcela jiné pohřební proslovy.

Okolo sedmé hodiny vstávají v dejvickém bytě rodiny Ogounových v Lipské ulici (dnes Václavkova 18) parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš.

Rodina Ogounova se jako jedna z mála spolupracovníků parašutistů dožije konce války.

Dobré ráno, je středa 27. 5. 1942. Je polojasno až oblačno, obloha z devíti desetin zatažena, místy prosvítá jasné májové slunce. Teplota se pohybuje okolo 26 stupňů a vane slabý východní vítr. Takové informace o počasí si mohou poslechnout lidé z ranního vysílání protektorátního rozhlasu. Nic nenasvědčuje tomu, že by dnešní den měl být něčím výjimečný.