Slobodan Milošević

Chorvatští vyšetřovatelé nepolevují v pátrání po obětech války ze začátku devadesátých let. I nadále nacházejí masové hroby staré i více než tři dekády. Tento měsíc vyzvedli ostatky deseti osob u města Vukovar na východě země.

Milo Djukanovič prosadil za 30 let působení ve vysokých patrech černohorské politiky odtržení od Srbska nebo větší integraci do Evropského společenství. Zájem o úplné odříznutí od vlivu Bělehradu včetně církve už ale voliči neprojevili. I proto Djukanovič, jenž čelil na přelomu tisíciletí podezření z pašování cigaret, začátkem dubna prohrál v prezidentských volbách. V sobotu jej vystřídá o generaci mladší ekonom Jakov Milatovič. Černohorci navíc půjdou za necelý měsíc k urnám znovu, budou volit nový parlament, který Djukanovič v březnu rozpustil. A strana letitého politického hegemona míří k porážce.

Přezdívá se mu Had. Údajně kvůli nevypočitatelnosti i kvůli tomu, že dokázal neustále unikat srbské policii, která po něm intenzivně pátrala. Bývalý vůdce povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a pozdější prezident nezávislého Kosova Hashim Thaçi ale podle vyšetřovatelů zřejmě dlouho unikal i odpovědnosti za některé své vlastní činy. Obžaloba zvláštního haagského tribunálu ho viní z toho, že se během války za nezávislost dopustil zločinů, kvůli kterým nyní stojí před soudem.

Byrokratický spor mezi Srbskem a Kosovem o státní poznávací značky pokračuje. Priština požaduje, aby Srbové žijící na kosovském území osadili svá auta kosovskými registračními značkami. Od dubna už se zastaralými na silnici nikdo nebude smět vyjet. Bělehrad, který Kosovo neuznává, to označuje za útlak svého obyvatelstva.

Právo nyní funguje. To, co ale nefunguje, je v tuto chvíli politika. Ta je paralyzována, řekl v pořadu Otázky Václava Moravce profesor právní filozofie a sociologie Jiří Přibáň na téma války na Ukrajině a válečných zločinů páchaných Rusy. Zmínil, že v Rusku je možný pouze palácový převrat. Podle bývalé žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu Anny Richterové je nyní nefunkční i Rada bezpečnosti OSN. Nejefektivnější vyšetřování podle ní povede Mezinárodní trestní soud.

Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT) odsoudil dva bývalé příslušníky srbské tajné služby za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti během válek, které doprovázely rozpad Jugoslávie na začátku 90. let minulého století. Oba muži dostali dvanáctiletý trest, oznámil haagský tribunál v rozsudku.

Rakouský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu Peter Handke v neděli obdržel od srbského prezidenta Aleksandara Vučiče jedno z nejvyšších státních vyznamenání. Řád dostal za mimořádné zásluhy při šíření dobrého obrazu Srbska a za trvání na pravdě bez kompromisů, uvedla agentura AFP. Spisovatel je pro podporu Srbska v 90. letech a v období režimu Slobodana Miloševiče v zemi velmi populární. Za stejné postoje ale sklízí i kritiku.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu Peter Handke zůstává rakouským občanem. Úřady ve spolkové zemi Korutany zastavily řízení o odnětí jeho občanství, uvedl deník Die Presse s odvoláním na hejtmana Petera Kaisera. Handke, který zaujímal prosrbské postoje za války v Jugoslávii, v roce 1999 obdržel pas od režimu tehdejšího jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče, což vyvolalo pochyby o možnostech jeho občanství.

Když byla 21. listopadu 1995 uzavřena dohoda ukončující válku v Bosně a Hercegovině, označil ji americký diplomat Richard Holbrooke, který jednání spoluřídil, za „nedokonalý mír“. Jako by tušil, že úmluva sice učiní přítrž krveprolití, ale harmonickou budoucnost zemi nepřinese. Na kompromisu se po třítýdenním jednání na vojenské základně u města Dayton v Ohiu shodli bosenský prezident Alija Izetbegović, srbský prezident Slobodan Milošević a chorvatský prezident Franjo Tudjman. Smlouva, kterou pak stvrdili následující měsíc v Paříži, zemi rozdělila podle zákopových linií z konce války a dala jí do vínku neobyčejně složitý politický systém, který i čtvrtstoletí po válce omezuje její životaschopnost.

Začínal jako vyšetřovatel na pražské kriminálce, později zatkl vůbec prvního válečného zločince od dob druhé světové války, starostu Vukovaru Slavka Dokmanoviče, jenž se podílel na masakru na farmě Ovčara. „Na přípravě jsme pracovali šest měsíců, nikdo nevěřil, že se to podaří. Pokusili jsme se udělat něco, co nikdo neudělal, abychom dokázali, že je to možné,“ říká bývalý vyšetřovatel Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu Vladimír Dzuro v rozhovoru s Marcelou Augustovou.

Přesně před 70 lety, 4. dubna 1949, podepsalo dvanáct signatářských zemí ve Washingtonu zakládající smlouvu Severoatlantické aliance. Hlavním cílem NATO je od počátku kolektivní obrana členských států a zachování demokracie a míru ve světě. Dnes je v Alianci devětadvacet států, jako třicátá by se měla připojit Severní Makedonie. Ministři zahraničí členských zemí NATO se u příležitosti výročí shodli, že učiní více pro zvyšování obranných rozpočtů, a přijali sérii opatření proti vojenským aktivitám stále „agresivnějšího Ruska“.

Když se Česko spolu s Polskem a Maďarskem stalo 12. března 1999 členem Severoatlantické aliance, byl to významný mezník a symbolické potvrzení pádu železné opony. Rozšíření NATO však částečně zastínila vrcholící krize v Kosovu, která se stala pro nováčky zatěžkávací zkouškou – a Česko v ní nepodalo právě přesvědčivý výkon. Necelé dva týdny po rozšíření  Aliance zaútočila na srbské cíle, aby zastavila čistky vůči kosovským Albáncům a humanitární katastrofu.