Nacistické Německo strana 3 z 3

Přesně před 80 lety – 29. ledna 1941 – zemřel Ioannis Metaxas. Řecký diktátor během své čtyři roky trvající vlády masově pronásledoval politické oponenty, budoval policejní stát a uplatňoval tvrdou cenzuru. Na druhou stranu se však nekompromisně postavil Mussoliniho Itálii, za což ho Řekové dodnes oslavují.

Úřady ve Spolkové republice Německo zasáhly proti další skupině hlásící se k neonacistické ideologii. Tamní ministerstvo vnitra zakázalo neonacistickou skupinu Wolfsbrigade 44, která usilovala o svržení demokracie. Na Twitteru o tom v úterý informoval mluvčí resortu Steve Alter. Brzy ráno policisté prohledali byty členů organizace ve třech spolkových zemích. Našli zbraně i hákové kříže.

Přesně před 75 lety přepsala justice v Norimberku základy mezinárodního práva. Vůbec poprvé stanuli před tribunálem jako obžalovaní představitelé vlády poraženého státu – nacistické třetí říše. Zodpovídali se z toho nejhoršího – zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.

15. září 1935 přijal nacisty ovládaný německý parlament novou červenou vlajku se svastikou uprostřed bílého kruhu. Ta se stala symbolem druhé světové války a zla, které režim Adolfa Hitlera během dvanácti let svého fungování spáchal. Ve stejný den byly schváleny i zákony o ochraně německé cti a německé krve a o říšském občanství, lépe známé pod názvem norimberské zákony. Ty dodaly formální legitimitu antisemitským opatřením Hitlerovy diktatury a připravily půdu pro fyzickou likvidaci židovské menšiny. Zákony zůstaly v platnosti až do září 1945, kdy je spolu s další nacistickou legislativou zrušila Spojenecká kontrolní rada.

Namibie odmítla jako nedostatečnou nabídku německé vlády na odškodnění za masakry domorodých obyvatel v době, kdy byla tato africká země kolonií Německé říše. Na Twitteru to uvedl namibijský prezident Hage Geingob. Berlín nabídl odškodnění deset milionů eur (262 milionů Kč), informovala agentura DPA. Geingob věří, že dojde k revizi návrhu, vadí mu například, že Německo odmítá použít slovo „reparace“.

Přesně před sto lety vzniklo samostatné město Český Těšín. Rozhodnutím velvyslanecké konference o rozdělení sporného území Těšínska mezi Polsko a Československo se někdejší předměstí Těšína oddělilo od starobylého města za řekou Olší. Stalo se tak 28. července 1920. Pro obě města znamenalo rozdělení problém. Český Těšín přišel o historické centrum a Cieszyn o vlakové nádraží. Zrušena byla i tramvajová trať, která spojovala nádraží s centrem.

Nacistické Německo a Sovětský svaz se na postupu vůči Polsku domlouvaly, připomněl v Událostech, komentářích politolog a ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj. Řekl to v souvislosti s deportacemi obyvatel tehdejšího východního Polska do Sovětského svazu, které začaly před osmdesáti lety. Území, které Rudá armáda obsadila v září 1939, museli v první vlně opustit zaměstnanci polských civilních a vojenských úřadů, lesníci a policisté. Transporty směřovaly na Sibiř, na sever SSSR a do Kazachstánu. Odejít muselo až čtyři sta tisíc lidí.

Před pětasedmdesáti lety, 10. června 1944, postihl francouzský Oradour-sur-Glane podobný osud jako české Lidice a Ležáky. Příslušníci jednotek SS tu během největšího masakru v obsazené Francii připravili o život 642 lidí, včetně žen a dětí. Trosky zpustošené obce zůstaly po válce nedotčeny a Francouzi je do současnosti udržují jako pietní místo. Co k vyhlazení Oradouru vedlo, dodnes není zcela jasné.

V ranní sněhové plískanici 15. března 1939 vjely na území Československa první německé okupační jednotky. Přijely tak, jak byly zvyklé z Říše: po pravé straně vozovky. Stejné pravidlo Němci záhy zavedli v celém protektorátu. Československo však mělo ke změně nakročeno už o několik let dříve.

Mnichovská dohoda znamenala pro Československo nejen ztrátu významné části území, ale také výrazné změny v politickém uspořádání. Česko-Slovensko však nevydrželo ani půl roku, a politické pořádky se měnily znovu. Prezident a předseda vlády už byli pouhými loutkami, skutečnou moc měl říšský protektor, jehož dohledu podléhala celá česká autonomní správa. Postupem času pak státní správa i samospráva přecházely do německých rukou.