Československá armáda strana 2 z 2

Josef Šupa se v roce 1957 s kamarády doslova prostříhal přes elektrické dráty do Rakouska. Víc než rok tam žil v uprchlickém táboře, pak dostal vízum do Ameriky. Tam se rozhodl stát knězem, vystudoval teologii v Římě a po návratu do Spojených států pracoval jako vojenský kaplan. Po sametové revoluci pomohl založit duchovní službu v Československé armádě. Letos se kněz v penzi vrátil z Ameriky natrvalo do vlasti.

Přesně před 82 lety, 17. září 1938, vznikl Sudetoněmecký Freikorps. Šlo o polovojenskou organizaci, která bojovala proti československým ozbrojeným složkám. Během střetů padlo víc než 170 vojáků, policistů, četníků nebo příslušníků finanční stráže. I přesto, že Československo Německu tehdy válku nevyhlásilo, byla jí situace velmi podobná.

Před sedmdesáti lety, 1. září 1950, zřídil komunistický režim v rámci československé armády trestné pracovní jednotky. Příslušníci Pomocných technických praporů (PTP) se rekrutovali z řad údajných stranických nepřátel – a službou u pracovních útvarů tak prošli sedláci, umělci, kněží nebo příslušníci aristokracie. Kvůli černým výložkám se jim přezdívá Černí baroni.

Zemřel československý voják bojující u Tobruku a na západní frontě během druhé světové války Viktor Wellemín. Informoval o tom ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). Wellemínovi bylo 97 let.

Začátkem srpna 1945 vydal prezident Edvard Beneš ústavní dekret, kterým odebral drtivé většině příslušníků německé menšiny československé státní občanství. Dokument představoval podklad pro odsun Němců z Československa, přesněji pro tu „spořádanou“ část. Už před vydáním výnosu a zahájením organizovaného vysídlení totiž probíhal takzvaný „divoký odsun“ provázený násilím nejen na příslušnících či podporovatelích okupační moci, ale často i na civilistech. Maďaři, kterých se dekret také týkal, nakonec až na relativně malou část odsunuti nebyli.

Masakr karpatských Němců ze Slovenska československými vojáky na návrší Švédské šance nedaleko Přerova byl jedním z nejhorších případů msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu. Brutální vraždu více než dvou set šedesáti lidí, převážně žen, dětí a starců, nařídil důstojník československé armády Karol Pazúr před 75 lety, v noci z 18. na 19. června 1945.

Svojí statečností umožnila hrdinství ostatních. Marie Pětrošová začala téměř ihned po vyhlášení protektorátu převádět za hranice budoucí letce RAF a československé vojáky. Bylo jí teprve 19 let, přesto vodila uprchlíky v Beskydech za hranice do Polska. Gestapo ji dopadlo přesně před 80 lety. Brutálně ji vyslýchali navzdory tomu, že byla těhotná. Díky její odvaze, která zůstala zapomenuta, bojovalo v československé armádě v zahraničí několik desítek Čechů.

Po letech bojů, zajetí a bitev v legiích se mohli vrátit domů. Českoslovenští legionáři se začali z Ruska vracet už od roku 1919. Až mír, který uzavřeli s bolševiky přesně před sto lety, ale zajistil bezpečnou cestu domů všem. Na lodích, které vyplouvaly z Vladivostoku, si pak Čechoslováci vezli i zvířecí maskoty.

Do protektorátu se vrátil, protože chtěl bojovat proti Hitlerovi. 29letý parašutista Josef Vanc byl členem výsadku Carbon a po návratu domů měl pomoci ozbrojit místní odbojáře. Bojovat mohl ale pouhý měsíc. Nepodařilo se mu spojit se svojí skupinou ani s domácím odbojem. Ve vypjaté situaci, když hrozilo, že padne do rukou gestapa, ho pak zastřelil jeho vlastní kolega František Kobzík. Od Vancova narození v úterý 4. února uplynulo 105 let.

Přesně před třiceti lety zvolily československé úřady obvyklou taktiku. Jako před většinou výročí pozatýkaly řadu protirežimních aktivistů. V cele předběžného zadržení pobyl krátce i Václav Havel, a to navzdory nemoci. Režim se tím připravoval na očekávané protesty 28. října.

Česko musí kvůli situaci ve světě masivně zbrojit, řekl premiér Andrej Babiš (ANO) při připomenutí sto let od vzniku generálního štábu armády. Země podle něj ve zbrojení zaspala, stav vojenské techniky není dobrý a po revoluci došlo ke zdecimování místního zbrojního průmyslu. Prezident Miloš Zeman poukázal na oběti českých vojáků v zahraničních misích. I on se vyslovil pro vyšší investice do armády. Uvítal, že armáda plánuje vytvoření praporu bezpilotních prostředků.

Československá republika neměla po odtržení od Rakouska-Uherska pro svou nově vzniklou armádu žádné velení, chyběl jí generální štáb. Pomoci s jejím vytvořením měla Francie, hlavní spojenec meziválečné republiky, a francouzský důstojník se nakonec objevil i v čele vedení československé generality. Hlavní vojenský štáb vznikl před sto lety – 15. října 1919.

Před 81 lety, v noci na 30. září 1938, byla podepsána mnichovská dohoda. Československu nařizovala odevzdat Německu pohraniční území. Tomu předcházely boje mezi československými jednotkami a sudetoněmeckými povstalci. Padlo v nich minimálně 175 Čechoslováků. Jejich seznam vychází v knize Muži na hranici.

Bezprostředně po svém vzniku muselo Československo bojovat o velkou část svého území. Spolu s Rumunskem válčilo proti Maďarům, kteří chtěli obnovit svůj stát v bývalých uherských hranicích, tedy včetně Slovenska. Maďarská armáda došla až k Bardejovu, 1. července 1919 se ale začala stahovat. Boje si připomíná i Československá obec legionářská. V úterý vyráží na Slovensko skupina, která projde jednotlivá bojiště konfliktu a zmapuje dochované hroby, které se budou následně renovovat.

Přesně před osmdesáti lety – 27. dubna 1939 – jmenoval prezident Emil Hácha druhou protektorátní vládu. V jejím čele stanul vlastenec a významná postava československé armády generál Alois Eliáš. Někdejší legionář se kvůli své podpoře protiněmeckého odboje stal jediným premiérem okupovaného státu, kterého nacisté popravili.

Před osmdesáti lety nečelilo Československo jen nacistické okupaci. V březnu 1939 bojovala československá armáda v regulérní válce s Maďarskem o Podkarpatskou Rus. Čechoslováci čelili přesile maďarských pravidelných jednotek, polským teroristům a skupinám ukrajinských nacionalistů.

Českému historikovi Jiřímu Klůcovi se podařilo objevit v Izraeli další veterány československé armády z druhé světové války. Nejstaršímu z nich, Josefu Müllerovi, je 99 let. Mnoho z těchto posledních žijících hrdinů buď ztratilo kontakt s původní vlastí, nebo byli považováni za zemřelé.