Alexander Dubček

Česko si připomíná 56. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou z 21. srpna 1968. Představitelé státu i pamětníci tradičně pokládají květiny a věnce u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. „Dnešní Rusko se nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu,“ řekl prezident Petr Pavel. Vyzval k tomu, aby lidé neodmítali demokracii jako princip. „Srpen 1968 je i odpovědí pro to, co máme dělat dnes,“ poznamenal předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).

Podpis takzvaného moskevského protokolu je jednou z černých chvil moderních československých dějin. Dokument, kterým tuzemští komunističtí politici v srpnu 1968 fakticky stvrdili okupaci, podrobili se Sovětskému svazu a popřeli výsledky pražského jara, bývá často charakterizován jako potupná kapitulace. Z dvaceti vrcholných politiků vládnoucí KSČ ho nepodepsal jediný –⁠ předseda Národní fronty František Kriegel. Většinový souhlas ale potvrdil, že Československo i nadále zůstane sovětským vazalem.

Ozbrojený odpor proti okupaci v srpnu 1968 by nepochybně vedl k masakru, to si uvědomoval i tehdejší prezident Ludvík Svoboda, prohlásil ve speciálním vysílání ČT24 k výročí invaze historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Milan Bárta. Podle historika z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy nebylo ani možné bránit hranice. „Československá armáda byla součástí nějakého vojenského celku, její bojové útvary byly rozmístěny na západních hranicích, měly jasné úkoly pro případ války se Západem,“ poznamenal.

Česko si v pondělí připomíná pětapadesát let od invaze v roce 1968. Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadla na území státu. Invaze tak v podstatě ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“.

Alexander Dubček zůstává rozporuplnou osobností československých dějin. Idealistou, který poznal pocit absolutní prohry. Nahlédnout pod povrch mýtů o jedné z osobností pražského jara se pokusil slovenský dokumentarista Robert Kirchhoff. Snímek Všichni lidé budou bratři uvedl filmový festival v Karlových Varech mimo soutěž.

Ve věku 91 let zemřel sovětský disident Viktor Fajnberg. Byl jedním z „osmi statečných“, kteří v srpnu 1968 protestovali na moskevském Rudém náměstí proti invazi vojsk Varšavské smlouvy vedené SSSR do Československa. Na svém webu to napsala stanice Rádio Svoboda, která se odvolává na děti zesnulého. České ministerstvo zahraničí v reakci na zprávu o Fajnbergově úmrtí vyjádřilo „hluboký zármutek“. Jeho odkaz je i v dnešní pohnuté době stále aktuální, píše resort na Twitteru.

Za dílo amatérů považuje Michael Kocáb zánik Československa. Připomněl, že politici, kteří rozhodnutí učinili, měli minimum zkušeností, a je přesvědčen, že rozhodnout měli občané republiky v referendu. Vzpomínky z obou zemí někdejší federace však ukazují, že postoj Čechů a Slováků byl počátkem 90. let značně odlišný. Zatímco nynější ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vzpomíná na československý sentiment, někdejší slovenský premiér Mikuláš Dzurinda vzpomněl na agresi slovenských občanů vůči zákonodárcům, kteří se pokoušeli osamostatnění zabránit. Politici minulí i současní diskutovali o jubileu Česka a Slovenska v Událostech, komentářích.

Podle německé agentury DPA zanechala skutečnost, že při oficiálním rozloučení s Alexandrem Dubčekem nevyslovil žádný z Čechů slova uznání, hořkou příchuť. Za chybu to označil i poslední československý prezident Václav Havel. Předseda Federálního shromáždění Milan Kováč uvedl, že česká strana nevyužila nabídku,aby některý z českých státníků jejím jménem promluvil při sobotním oficiálním rozloučení. Z jeho slov vyplynulo, že se počítalo s tím, že vystoupí předseda České národní rady Milan Uhde. To bylo také avizováno na pozvánkách. Naopak Milan Uhde pro MFD uvedl, že vystoupit neměl, a program ve kterém figurovalo jeho jméno, s ním nebyl konzultován.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Ve Slovenském národním divadle se konalo poslední rozloučení s bývalým předsedou Federálního shromáždění Alexandrem Dubčekem. Smutečního aktu se spolu s rodinou zemřelého zúčastnily i přední osobnosti veřejného a politického života ČSFR, Slovenské i České republiky, poslanci Federálního shromáždění, Dubčekovi blízcí spolupracovníci a zahraniční hosté. Alexander Dubček zemřel 7. listopadu na následky zranění po autonehodě.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Letošním laureátem Sacharovovy ceny za svobodu myšlení se stal „statečný ukrajinský lid zastoupený prezidentem, zvolenými lídry a občanskou společností“. Oznámila to předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. Ukrajina se už od konce února brání agresi sousedního Ruska. Metsolaová zdůraznila, že bojuje nejenom za svou vlast, ale také za evropské hodnoty. Prezident Volodymyr Zelenskyj za ocenění poděkoval a uvedl, že země dokazuje své odhodlání bránit svobodu a demokracii každý den na bojišti.

Ve dnech 5. a 6. června 1992 rozhodovali voliči v Československu o příštím složení parlamentů. Zatímco první polistopadové volby, konané v roce 1990, se nesly v duchu euforie z rychlého pádu komunismu, ty druhé byly doprovázeny velkou nejistotou ohledně pokračování česko-slovenské federace.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Evropský parlament (EP) předal Sacharovovu cenu určenou ruskému opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému. Jelikož ten si odpykává trest ve vězeňské kolonii, ocenění zdůrazňující svobodu myšlení ve Štrasburku převzala jeho dcera Daria. V projevu vyzvala evropské lídry, aby neustupovali diktátorům.

Lidská tvář socialismu a symbol pražského jara, výrazná listopadová osobnost, téměř první postkomunistický prezident, slovenská národní ikona, ale i kontroverzní politik – to vše byl Alexander Dubček, který se narodil před sto lety. Díky jeho svobodomyslnému pojetí socialismu je vyzdvihovanou postavou československých dějin, i přes jeho některé politické přešlapy.

Policie během středečních protestů v Bratislavě zadržela devět lidí, dva policisté byli zraněni. Informovaly o tom v noci na čtvrtek slovenské zpravodajské servery. Další výtržníky chce policie najít s pomocí kamerových záznamů.

Vzpomínkovými akcemi i protivládní demonstrací si politici a veřejnost na Slovensku připomenuli výročí sametové revoluce, která v roce 1989 vedla k pádu komunistického režimu. Stejně jako v Česku i na Slovensku je Den boje za svobodu a demokracii státním svátkem.

Když prvorepublikoví inženýři viděli, jak se staví dálnice v Itálii a Německu, měli velké plány i na propojení západních Čech a Podkarpatské Rusi. Československo mělo ambici stát se jednou z průkopnických zemí s autostrádou, čemuž paradoxně pomohla i začínající válka. Avšak i když se se stavbou české dálnice začalo už v roce 1939, první úsek začal fungovat o 32 let později. Práce přerušila válka, nástup komunismu i nedůvěra v rozkvět automobilismu. Dálnice D1 se otevřela řidičům 12. července 1971. Hotová přitom stále není, poslední desetikilometrový úsek ještě čeká na zahájení stavby.

Přední světový vědec, jeden z otců vodíkové bomby, ale také odhodlaný bojovník za lidská práva a držitel Nobelovy ceny za mír. Od narození Andreje Dmitrijeviče Sacharova uplynulo v pátek sto let. Geniální fyzik se stal později bojovníkem proti jadernému zbrojení, hlasitým kritikem sovětského režimu a obráncem pronásledovaných. Nobelův výbor jej označil „hlasem svědomí lidstva“.

Po potlačení pražského jara v srpnu 1968 se část studentů v Československu pustila do konfrontace s nastupující komunistickou normalizací. Mezi nimi také Hnutí revoluční mládeže v čele s Petrem Uhlem. Právě s touto skupinou odstartoval pátého března roku 1971 první normalizační proces. Za podvracení republiky bylo tehdy odsouzeno 16 lidí.

Letos v listopadu uplyne sto let od narození Alexandra Dubčeka. Československý politik a jeden z iniciátorů pokusu o reformu socialismu v roce 1968 se narodil ve slovenském Uhrovci, dětství ale prožil v Sovětském svazu, kam odjeli jeho rodiče. V kyrgyzském Biškeku dodnes stojí dům, který tu postavila rodina Dubčekových. Zachoval se skoro v původní podobě, je ale ve velmi špatném stavu. Pro Reportéry ČT natáčel Tomáš Vlach.

Před třiceti lety byl v tehdejším Československu v plném proudu odsun sovětských vojsk. Společně s okupačními vojáky tehdy zmizely i jaderné hlavice. Sověti je v tuzemsku rozmístili na základě přísně tajné úmluvy z prosince 1965. Nukleární zbraně se nacházely ve třech skladech, zachoval se jen jeden v Míšově na Plzeňsku. Pro Reportéry ČT natáčel Karel Vrána.

Během prvního výročí studentské demonstrace z listopadu 1989, která v Praze zahájila sametovou revoluci, Československo navštívil americký prezident George Bush. Po setkáních s nejvyššími představiteli federace i obou republik promluvil společně s prezidentem Václavem Havlem k desetitisícům občanů shromážděných na Václavském náměstí. Zde také rozezněl repliku Zvonu svobody.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Události 17. listopadu se ve velkém slavily před třiceti lety. Praha chystala úplně první návštěvu amerického prezidenta v dějinách. George Bush starší přiletěl 17. listopadu 1990 s manželkou Barbarou. Hlavním bodem programu bylo vystoupení před občany na Václavském náměstí. Šlo o výjimečný projev.

Předseda Federálního shromáždění a jedna z ústředních postav srpnových událostí roku 1968 Alexander Dubček v předvečer výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa přivítal v Praze sovětské občany, kteří proti okupaci tehdy protestovali přímo v Moskvě. Po projevu předneseném před budovou Československého rozhlasu poskytl ČST rozhovor.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

29. července 1968 bylo ve východoslovenské Čierne nad Tisou zahájeno jednání představitelů komunistických stran Československa a Sovětského svazu, jež mělo na příští dvě desetiletí rozhodnout o osudu naší republiky. Události toho dne si diváci Deníku ČST v roce 1990 mohli připomenout také prostřednictvím záběrů pořízených skrytou kamerou.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.