Britský král Karel III. byl ve Westminsterském opatství před zraky celého světa korunován. Arcibiskup z Canterbury Justin Welby mu za zvolání „Bůh ochraňuj krále!“ nasadil na hlavu korunu svatého Eduarda. Krátce předtím byly králi, který seděl na sedm set let starém dubovém trůnu, předány symboly jako meč, žezlo a jablko. Po Karlovi III. korunoval arcibiskup také královu choť Camillu. Královský pár se následně přesunul zlatým kočárem v doprovodu tisíců vojáků zpět do Buckinghamského paláce, z jehož balkonu pozdravil veřejnost.
„Bůh ochraňuj krále.“ Karel III. byl slavnostně korunován
Korunovace Karla III.
Korunovaci zahájilo procesí církevních hodnostářů i představitelů armády uvnitř Westminsterského opatství, krátce poté je následovala Camilla, a nakonec i Karel. Jedním z pážat, které neslo panovníkův plášť, byl králův vnuk princ George. Průvod uzavíral princ William se svou chotí Catherine.
Jako první absolvoval Karel III. symbolické „uznání“, při němž přítomní potvrdili, že jej považují za právoplatného panovníka. Dalším stěžejním krokem byla přísaha, při které panovník odpřisáhl věrnost Bohu a slíbil, že bude spravedlivě vládnout lidem v Británii i v zámořských teritoriích, kde je hlavou státu.
Mimo zraky veřejnosti pak byl Karel pomazán posvěceným olejem korunovační lžící, která je jediným dochovaným korunovačním klenotem ze středověkých časů. Stejně jako v roce 1953, kdy byla korunována královna Alžběta, se tato část obřadu odehrála mimo zraky veřejnosti, kolem korunovačního křesla byla vztyčena clona, za níž byl král o samotě s představiteli církve.
Po pomazání následovala investitura, při níž byly panovníkovi předány symboly jako meč, žezlo a jablko, načež arcibiskup z Canterbury Karlovi nasadil korunu svatého Eduarda používanou při korunovacích od sedmnáctého století.
Ještě před královninou korunovací čtyřicetiletý následník britského trůnu princ William složil slib věrnosti svému otci. „Já, William, princ z Walesu, ti slibuji věrnost jako tvůj poručník na život a na smrt, budu ti věrný a oddaný, k tomu mi dopomáhej Bůh,“ řekl William, když poklekl před svým otcem a políbil jej na tvář. Viditelně dojatý král mu šeptem poděkoval.
Poté korunoval Welby také Camillu, nasadil jí korunu královny Marie z Tecku, která byla vyrobena v roce 1911.
Westminsterské opatství královský pár opustil za zpěvu hymny, král měl na sobě při odchodu imperiální státní korunu, která byla vyrobena v roce 1937 a byla do ní vsazena druhá část největšího diamantu na světě - Cullinan II. Je vyrobena ze zlata a váží kilogram. Je na ní bezmála tři tisíce diamantů. Její horní část zdobí safír svatého Eduarda.
Cestou zpět jeli čtyřiasedmdesátiletý Karel III. a jeho o rok starší choť Camilla historickým pozlaceným kočárem, který váží čtyři tuny a táhlo ho osm koní. Na sobě pro tuto příležitost měli pláště zhotovené speciálně pro ně dva, na nichž jsou vyšité přírodní motivy, které jsou královskému páru blízké. Zdobí je také národní symboly Anglie (růže), Skotska (bodlák) a Irska (čtyřlístek jetele).
Z balkonu Buckinghamského paláce pak zamávali tisícům lidí, kteří se před palácem sešli navzdory tradičně deštivému anglickému počasí. Při výstupu na balkon Karla a Camillu doprovázeli další členové královské rodiny, včetně prince Williama, jeho manželky Catherine a jejich dětí prince George, princezny Charlotte a prince Louise.
Z balkonu pak přihlíželi také zhruba dvouminutovému přeletu vrtulníků a letadel královského letectva (RAF).
Fanoušci i odpůrci
Podél trasy korunovačního průvodu již v týdnu vyrostlo stanové městečko s obyvateli z celého světa. Mnozí fanoušci královské rodiny zde také stáli celou noc ve frontě, aby získali dobré místo.
V sobotu se ale nescházeli jen příznivci monarchie, na Trafalgarském náměstí se shromáždila také malá skupina protestujících, kteří usilují o její zrušení. Policie zatkla vůdce antimonarchistického hnutí a pět dalších členů této skupiny. Zřejmě kvůli tomu, že si přinesli megafon, uvedla agentura AFP s odvoláním na mluvčího skupiny.
Celkem při korunovaci britská policie zatkla dvaapadesát lidí. Viní je ze rvaček, narušení klidu a spiknutí za účelem narušení veřejného pořádku. Zůstávají zadržení ve vazbě. Policie uvedla, že „obdržela informace naznačující, že demonstranti chtěli narušit korunovační průvod“. Jednotlivci se podle ní chtěli pokusit poničit památky barvou, prolomit bariéry a narušit oficiální přesuny.
Sedmdesát let po Alžbětině korunovaci
Korunovace se konala téměř přesně sedmdesát let poté, co tento obřad absolvovala Karlova matka Alžběta II. Její syn se stal čtyřicátým britským panovníkem korunovaným ve Westminsterském opatství. Ceremoniál, který prakticky nemá ve světě obdoby, má především symbolický význam a představuje potvrzení pouta mezi panovníkem, státem a anglikánskou církví.
Karlova korunovace je podstatně menšího rozsahu než ta jeho matky v roce 1953. Její korunovaci tehdy podle paláce sledovalo ve Westminsterském opatství 8200 hostů, Karlově osobně přihlíželo zhruba přes 2200 hostů.
Vedle státníků z 203 zemí byli na slavnost pozváni také nositelé Nobelovy ceny, náboženští představitelé nebo pracovníci komunitních a charitativních organizací. Další čtyři stovky mladých lidí zastupujících charitativní organizace měli sledovat korunovační bohoslužbu a průvody z kostela svaté Markéty v těsném sousedství opatství.
„Korunovace je v podstatě čtvrtinová na rozdíl od korunovace v roce 1953, i když se klasické tradice dodržují. Tu nynější korunovaci můžeme víc připodobnit ke korunovaci Jiřího VI. a královny Alžběty z roku 1937. Tehdy také byla i korunovace královny, což je výjimečnost,“ upozorňuje historik Jaroslav Valkoun.
Korunovace je tradiční záležitostí
Událost je pro monarchii o to významnější, že přichází po sedmi dekádách panování Alžběty II. „Britové měli sedmdesát let dvě jistoty: platit daně a královnu. Královna najednou není a většina Britů tak poprvé v životě zažije korunovaci – tento skutečně specifický ceremoniál a současně velkou oslavu britství, monarchie a koruny. Zažili jsme různá jubilea, královské svatby, ale toto je něco zcela mimořádného,“ dodává historik s tím, že vzhledem k pokročilému věku Karla III. (74 let) je pravděpodobné, že nynější generace se dočkají ještě další korunovace. „A to je opravdu výjimečné.“
Korunovace je nyní podle něj primárně ceremoniálem pro lid, zato v minulosti byla určena pro politický národ. „Mohli jsme to vidět v jednotlivých krocích – vzdávání holdu, slibu věrnosti a loajality. V dnešní době je to ale čím dál více záležitost lidovější, má přimknout lid k monarchii,“ podotýká Valkoun.
Karel III. se stal panovníkem Spojeného království už loni 8. září, v okamžiku úmrtí své matky. Historik vysvětlil, že král může svou funkci vykonávat i bez korunovace. „Ale tradice jsou hodné následování. Británie nemá ústavu, ale konstitucionální zvyklosti jsou důležité. Něco je při korunovaci předepsané – například přísaha a pomazání. Ale zároveň je možné tam vnášet nové prvky. A v tom je budoucnost a hlavní výhoda britské monarchie, že se umí přizpůsobit a modernizovat. Což je do budoucna důležité.“