Uplynulo sto dní od puče v Myanmaru. Junta je méně brutální, naděje na demokracii jsou ale mizivé

Události: Situace v Myanmaru (zdroj: ČT)

Sto dnů po puči vyšly v Myanmaru znovu do ulic tisíce lidí a demonstrovaly proti vojenské juntě, která po převratu sesadila civilní vládu. Armáda nasadila v posledních třech měsících proti demonstrantům bezpečnostní složky. Při represích zemřely stovky lidí.

Zpravodajka ČT v Číně Barbora Šámalová vysvětlila, že současné protesty již nejsou tak početné jako dříve. Většinou jsou to bleskové akce, lidé se narychlo svolají a sejdou. Uspořádají bleskový pochod a rozptýlí se dříve, než dorazí jednotky, které by zatýkaly a zabíjely.

Zásahy armády také nejsou tak krvavé. Podle zpravodajky to vypadá, jako by se armáda snažila ukázat, že je vše v pořádku; zdání ovšem klame a junta ani sto dnů po puči nemá situaci pod kontrolou.

Studio ČT24: Sto dnů od puče v Myanmaru (zdroj: ČT24)

Politické možnosti lidí, kteří se chtějí juntě postavit na odpor, jsou nicméně minimální. Většina lidí, která byla spojená s vládou bývalé premiérky Su Ťij, je ve vězení, nebo se neví, kde jsou a zda jsou vůbec naživu. Velkým problémem pro juntu jsou polovojenské ozbrojené etnické skupiny, které působí v pohraničních oblastech. Ty vypověděly armádě příměří a útočí na vojenské posty, čímž armádu dost zaměstnávají, protože tam musí přesouvat posily.

Ve městech odpor organizují zejména mladí lidé, je tam patrná generační propast. Mladí lidé prožili velkou část života v rodící se demokracii a nechtějí se toho života vzdát. Staří zažili už několik převratů, a tak ví, že pokud se přizpůsobí, přežijí. Takže spíš vyzývají k tomu, aby protesty ustaly.

Každodenní realita

Lidé si museli zvyknout třeba na to, že ve městech platí zákaz vycházení, nejčastěji po desáté hodině večer. Většina lidí je ale opatrných a snaží se být doma už před osmou hodinou. Armáda totiž využívá vojenské kontroly k tomu, aby lidi šikanovala a zatýkala. Někteří vojáci si taky kontrolami přivydělávají a zabavují lidem šperky, telefony či peníze.

Rovněž cílené i náhodné razie se staly součástí života tamních obyvatel. Armáda každý večer v osm hodin zveřejňuje seznam hledaných osob a jsou na něm nejen aktivisté a protestující, ale i intelektuálové nebo populární osobnosti, které na sociálních sítích podpořily hnutí. Obávají tam také lékaři, kteří se zapojili do stávky.

Na vesnicích se mužská populace skrývá, protože se bojí razií a toho, že by je vojáci mohli postřílet. Jinak vše funguje víceméně normálně, třebaže stávky narušují chod například státní správy, dopravy i obchodu.

Opozice srocená pod Vládou národní jednoty vyzývá Spojené státy i další spojence k jednání o ukončení puče. Odezva ale dle Šámalové není silná a také sankce jsou velice omezené. Sankce na ekonomiku přijaly totiž jen západní země, jako USA, Velká Británie a EU. Asijské země se zdráhají k sankcím připojit. Tvrdí, že v zákulisí se může diplomacií dosáhnout více. Nedávno dokonce pozvali šéfa vojenské junty na jednání ASEANu, čímž v podstatě legitimizovali jeho vládu.

To, co se děje ve světě, Myanmaru nepomáhá takovým způsobem, jakým by bylo potřeba. „Junta má spojence v sousední Číně, která je nejenom investorem, ale proslýchá se, že zásobuje armádu moderními technologiemi, dokonce že tam posílala IT specialisty, aby jí mohli blokovat internet či sledovat obyvatelstvo. Problém ale také je, že Čína je stálým členem Bezpečnostní rady OSN a zablokovala rezoluci proti Myanmaru,“ shrnula Šámalová.