Uběhlo patnáct let od smrti papeže Jana Pavla II., který během více než čtvrtstoletí pontifikátu ovlivňoval nejen katolickou církev. Svět ho znal jako obhájce práv slabých a utiskovaných. Pro věřící byl papež milujícím otcem, pro své rodné Polsko v dobách komunismu nehynoucí nadějí. Ostré kontroverze ale vyvolávaly jeho silně konzervativní názory na homosexualitu, eutanazii, antikoncepci, potraty či boj proti nemoci AIDS.
O výjimečné historické roli Jana Pavla II. vypovídá hned několik skutečností. V říjnu 1978 se například stal po 455 letech prvním neitalským papežem. Byl také nejdéle úřadující hlavou katolické církve 20. století a třetím nejdéle sloužícím papežem všech dob.
Za svůj pontifikát vykonal celkem 104 zahraničních návštěv. Mimo jiné osmkrát poctil oficiální návštěvou své rodné Polsko. Českou republiku navštívil v 90. letech minulého století třikrát.
Zájem o prvního slovanského papeže neutichl ani po jeho smrti, například jeho pohřbu se zúčastnilo na dvě stě hlav států bez rozdílu vyznání i politické příslušnosti. Po 87 dnech od úmrtí začal proces blahořečení, kterého se Jan Pavel II. dočkal v květnu 2011.
Za svatého pak byl prohlášen v dubnu 2014. Církev přičítá Janu Pavlu II. dvě zázračná uzdravení – francouzské jeptišky trpící Parkinsonovou chorobou a ženy, která se vyléčila v den jeho beatifikace.
Za války ilegální studia i záchrana Židů
Budoucí hlava katolické církve se narodila 18. května 1920 jako Karol Wojtyla ve Wadowicích do vojenské rodiny nedaleko Krakova. Matka mu zemřela, když mu bylo osm let. Studia filozofické fakulty Jagellonské univerzity v Krakově musel přerušit a za druhé světové války se podílel na záchraně Židů. V roce 1942 začal studovat ilegálně teologii a filozofii, univerzitu přitom absolvoval v roce 1946, kdy byl také vysvěcen na kněze.
Jeho cesta do čela katolické církve začala v roce 1963, tehdy se stal krakovským arcibiskupem. O čtyři roky později byl jmenován kardinálem. Celkově 264. papežem se stal v říjnu 1978. Zvolení muže, který měl zkušenosti s nacismem i komunismem, uvítaly desítky milionů věřících v komunistických zemích téměř jako zázrak.
Papež, který přijal jméno Jan Pavel II., již od počátku stavěl do čela zahraničněpolitické agendy otázku dodržování lidských práv. Díky otevřenosti a srdečnosti si ihned získal obrovskou popularitu. Vedle toho například zakázal kolaborantská kněžská sdružení, včetně československého Pacem in terris. V prosinci 1989 přijal ve Vatikánu Michaila Gorbačova.
A prolomil i další tabu – jako první papež veřejně uznal historickou diskriminaci židovského obyvatelstva křesťany, v dubnu 1986 se pomodlil společně s rabínem v hlavní římské synagoze. Během poutní cesty po Svaté zemi v roce 2000 vyjádřil politování nad holocaustem a antisemitismem a o rok později v Sýrii bezprecedentně navštívil mešitu.
V roce 1999 také vyjádřil lítost nad „krutou smrtí“ Jana Husa a poprosil jménem všech katolíků za odpuštění křivd spáchaných v dějinách českého národa na nekatolících.
Na druhou stranu ale Jan Pavel II. proslul také nekompromisními teologickými i politickými postoji, na kterých odmítal cokoli měnit.
K hodnotám, které hlásal, patřila například jednota a nezrušitelnost manželství. Kritiku zejména z řad liberálů také vyvolávalo jeho odmítání homosexuality nebo antikoncepce.
Atentátníkovi odpustil a zažádal o jeho milost
Během 27 let v papežském křesle čelil Jan Pavel II. i několika útokům. V květnu 1981 ho turecký terorista Mehmet Ali Agca zasáhl několika výstřely do břicha a do ramene. Papež přežil a útočníkovi odpustil. V červnu 2000 pak italský prezident Carlo Ciampi udělil Agcovi na papežovu žádost milost.
Druhému vážnému pokusu o atentát unikl Jan Pavel II. v květnu 1982, kdy se jej pokusil ultrakonzervativní kněz napadnout bajonetem v portugalském poutním místě Fátima.
