Ve věku 83 let zemřel dlouholetý starosta Moskvy a jeden z nejvýraznějších ruských politiků Jurij Lužkov. Proslavil se svým živelným projevem, razantní stavební proměnou metropole i mimořádným bohatstvím, které během výkonu funkce nahromadila jeho žena Jelena Baturinová. Na konci devadesátých let se neúspěšně pokusil vstoupit do nejvyšších pater celostátní politiky.
Svérázný jako Rusko devadesátých let. Zemřel dlouholetý starosta Moskvy Jurij Lužkov
V čele moskevské radnice stál od června 1992, kdy ho do funkce jmenoval prezident Boris Jelcin. Poté třikrát zvítězil v přímých volbách v letech 1996, 1999 a 2003, vždy s velkou převahou. Podle kritiků za své postavení vděčil mohutné policejní síle rozhánějící nepočetné opoziční demonstrace. V roce 2007 ho po změně zákonů zvolila městská duma na návrh prezidenta Vladimira Putina.
Jeho vládu v Moskvě ukončil otevřený konflikt s Kremlem v září 2010, kdy ho sesadil tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv „pro ztrátu důvěry“. Kreml později ohlásil, že k odvolání vedlo „krajně neefektivní řízení města“ a „bezmezná korupce“ v metropoli. Podle jiné verze Medvěděva rozzlobilo, že Lužkov odjel na dovolenou v době, kdy Moskva celé týdny strádala dýmem z požárů v okolí metropole.
Do paměti Rusů se zapsal především svým svérázným, lidovým a živelným vystupováním, nejednou pod vlivem alkoholu.
Jurij Lužkov během soutěže plnoštíhlé Miss
Razantní proměna Moskvy
Metropole se během jeho starostování proměnila k nepoznání. Podle oficiálních statistik se rozrostla z devíti na téměř dvanáct milionů obyvatel, neoficiálně se mluvilo o patnácti milionech. Ve velkém se bouralo a na volných parcelách rostly rychlým tempem novostavby v mnohdy bizarních stylech. Přibyly mnohaproudé silnice a město zaplavily nekonečné zácpy aut.
„Nikdo tehdy nevěděl, jak se má stavět. Nikdo nemyslel na to, co by bylo vhodné. Takže si každý stavěl, jak chtěl,“ vzpomíná spisovatel Dmitrij Gluchovskij v nekrologu na webu listu Novaja gazeta.
Urbanista a známý bloger Ilja Varlamov jeho odkaz ostře odsoudil: „Lužkov znamenal zničení Moskvy, přezíravost k její historii a kultuře. Představoval sobectví a barbarství. Nejhorší problém je, že se rozhodl postavit si za života pomník. Zničil náměstí, zkazil městská panoramata, rozesel všude ošklivé pomníky a vysál všechnu šťávu města v zájmu svých kamarádů. Málokdo tak poškodil město, jako Jurij Michajlovič.“
Významnou stopu ve městě zanechal také Lužkovův přítel, sochař Zurab Cereteli. Moskva koupila řadu jeho většinou obřích instalací. Nejrozporuplnější reakce vyvolala téměř stometrová socha cara Petra I. na korábu. Podle tehdejšího tisku ji Cereteli vytvořil jako Kryštofa Kolumba a neúspěšně se ji snažil prodat Američanům, Španělům i jihoamerickým státům. Nakonec postavě uřízl hlavu, dal na ni tu Petrovu a udal dílo Moskvě.
Socha Petra I. v Moskvě
Bohatá choť
Daleko větší prospěch z Lužkovova starostování měla jeho manželka Jelena Baturinová podnikající ve stavebnictví. Vyšvihla se na pozici jedničky na žebříčku nejbohatších Rusek se jměním odhadovaným na více než miliardu dolarů. Po léta sloužila ruské opozici jako symbol korupce v metropoli.
Až po Lužkovově pádu se vyšetřovatelé začali zajímat o osud peněz z moskevského rozpočtu a o podnikání exstarostovy choti. Baturinová z exilu – má nemovitosti i v Británii a Rakousku – přirovnávala předvolání k výslechům k pronásledování žen „nepřátel lidu“ v éře sovětského diktátora Josifa Stalina.
Jurij Lužkov a Jelena Baturinová
Pokus o nejvyšší patra politiky
V roce 1999 stál Lužkov s Jevgenijem Primakovem u zrodu protikremelské koalice Vlast-Celé Rusko, s níž chtěl zastavit liberální reformy tehdejších vlád a vrátit se k větší roli státu v ekonomice a levicovějšímu přístupu. Skupina vlivných poradců prezidenta Borise Jelcina však jeho politické ambice odmítla, protože za Jelcinova nástupce už vybrala Vladimira Putina. Ve volbách v prosinci 1999 vydatně podpořila Putinovu stranu Jednota, a Lužkovova Vlast proto skončila až třetí.
Lužkov se smířil s tím, že svůj vliv za hranice Moskvy nerozšíří a rychle se vypracoval na zastánce politiky Kremlu. Dostal se do vedení prokremelské strany Jednotné Rusko. I díky tomu se tak v roce 2007 opět stal starostou Moskvy.
I po příklonu ke Kremlu se však svérázný politik občas oficiální moci odvážil oponovat. V roce 2004 vystoupil s ostrou kritikou hospodářské politiky vlády. Vadili mu především liberální ekonomové kolem Dmitrije Medvěděva. A právě ten jeho kariéru nakonec ukončil.
Lužkov poté odešel do důchodu a věnoval se včelařství a chovu koní. V pondělí podle televizní stanice REN TV zemřel v Mnichově, kde podstoupil operaci srdce.