Jako chlapec pásl lamy a žvýkal z hladu pomerančové slupky. Dvacet let nato se stal Evo Morales šéfem odborářů a pěstitelů koky, s nimiž organizoval protivládní demonstrace. V lednu 2006 usedl jako první indián do křesla prezidenta Bolívie. Dosáhl nebývalého růstu ekonomiky, zejména zvýšením veřejných výdajů, a zlepšil životní úroveň nejchudších obyvatel. Znárodněním nejen energetického průmyslu ale vyhnal zahraniční investory. Z výsluní ho nakonec sesadily protesty po posledních sporných volbách, díky kterým měl zůstat u moci až do roku 2025.
Evo Morales. Indiánský prezident se slabostí pro koku, kterého dostihla vlastní touha po moci
7 minut
Horizont ČT24: Morales vyvedl lid z chudoby, nakonec ale pod jeho tlakem rezignoval
Juan Evo Morales Ayma se narodil 26. října 1959 ve vesničce Isallavi v departementu Oruro, který patří k nejchudším oblastem Bolívie. V 80. letech se začal angažovat v odborech a v roce 1991 se stal odborářským předákem v Cochabambě, kam se jeho rodiče přestěhovali za lepším živobytím.
Přízeň pěstitelů koky, v jejichž čele v Cochabambě stál, ho vynesla v roce 1997 až do parlamentu, z něhož byl však v lednu 2002 vyloučen kvůli pořádání nepovolených demonstrací.
O prezidentský úřad se Morales poprvé ucházel v červnu 2002, kdy v prvním kole získal jen o procento hlasů méně než pozdější prezident Gonzalo Sánchez. Dva roky nato zvítězilo Moralesovo Hnutí za socialismus v místních volbách a v prosinci 2005 vyhrál Morales ve volbách prezidentských s téměř 54 procenty hlasů už v prvním kole. Něco takového se v Bolívii stalo po více než třiceti letech.
Levicový politik vstoupil do prezidentského paláce nejen s rychle splněným slibem snížit platy politiků včetně sebe, ale i odhodláním zvýšit životní úroveň obyčejných Bolivijců. V zemi se snažil zavést „domorodý socialismus“, někdy bez ohledu na zahraniční investory. V prvních letech se nicméně mohl pyšnit tím, že dokázal pozvednout z chudoby půl milionu obyvatel desetimilionového státu.
Zarytý zastánce pěstování koky
V nejvyšším úřadě proslul excentrický Morales, který zpočátku i jako prezident oblékal nejčastěji černé džíny a svetr, řadou kuriózních kroků. Například v březnu 2009 na zasedání Komise OSN pro narkotika ve Vídni demonstrativně žvýkal lístek koky, jejíž pěstování celý život obhajoval jako součást bolivijské národní kultury (odpradávna pomáhá Bolivijcům zahánět únavu a hlad). V roce 2006 dokonce navrhoval rozdávat koku do škol místo mléka, neboť má hodně vápníku a obsahuje i vitaminy a vlákninu.
Nicméně proti ilegálnímu pěstování koky a proti drogovým kartelům se jeho vláda snažila bojovat. Na rozdíl od předchozích prezidentů ale bez pomoci USA – koncem roku 2008 zrušil Morales v zemi operace amerického protidrogového úřadu, jehož členy obvinil ze zapojení do protivládních protestů v separatistických provinciích.
Největší krizi v úřadě prezidenta zažil v roce 2008, kdy podle některých analytiků dokonce hrozil rozpad země. V prosinci 2007 totiž čtyři bohaté východní departementy (Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija, v němž se nachází největší zásoby bolivijského zemního plynu) vyhlásily částečnou autonomii, později potvrzenou i v tamních referendech. Morales jejich hlas ale neuznal, neboť ústava autonomii departementů nepřipouští. Nepokoje, které měly na 30 obětí, ukončila na podzim 2008 dohoda vlády s tamními prefekty.
Ekonomikou zahýbal pokles cen surovin
V posledních letech ale Moralesova popularita mezi občany klesala, a to nejen kvůli jeho stále jasnější touze po moci. Hospodářství země se začalo potýkat s poklesem cen fosilních paliv, hlavního vývozního artiklu této andské republiky. Právě díky příjmům z exportu zemního plynu se Moralesově vládě od nástupu k moci dařilo snižovat chudobu a sociální rozdíly v Bolívii, ve které 60 procent obyvatel tvoří domorodé obyvatelstvo.
První bolivijská hlava státu z řad domorodého obyvatelstva nakonec doplatila na svou snahu udržet se u moci za každou cenu. Jeho čtvrtá kandidatura, přestože mu ji původně ústava neumožňovala, vyvolala v zemi vlnu nesouhlasu. Šedesátiletý Morales ale na tyto protesty nebral ohled a v říjnových volbách za podezřelých okolností zvítězil. Po následných protestech v neděli podal demisi.
Později obvinil lídry opozice z diskriminace a spiknutí. Exprezident a jeho rival z voleb Carlos Mesa a opoziční lídr Luis Fernando Camacho se podle něj zapíšou do historie jako „rasisté a pučisté“. Morales také poděkoval lidu za solidaritu. „Dojali jste mě až k slzám. Nikdy mě neopustíte, já nikdy neopustím vás,“ vzkázal svým příznivcům.
Morales je oficiálně svobodný, má ale dospělého syna a dceru, každé z dětí má jinou matku.
