Jako chlapec pásl lamy a žvýkal z hladu pomerančové slupky. Dvacet let nato se stal Evo Morales šéfem odborářů a pěstitelů koky, s nimiž organizoval protivládní demonstrace. V lednu 2006 usedl jako první indián do křesla prezidenta Bolívie. Dosáhl nebývalého růstu ekonomiky, zejména zvýšením veřejných výdajů, a zlepšil životní úroveň nejchudších obyvatel. Znárodněním nejen energetického průmyslu ale vyhnal zahraniční investory. Z výsluní ho nakonec sesadily protesty po posledních sporných volbách, díky kterým měl zůstat u moci až do roku 2025.
Evo Morales. Indiánský prezident se slabostí pro koku, kterého dostihla vlastní touha po moci
Juan Evo Morales Ayma se narodil 26. října 1959 ve vesničce Isallavi v departementu Oruro, který patří k nejchudším oblastem Bolívie. V 80. letech se začal angažovat v odborech a v roce 1991 se stal odborářským předákem v Cochabambě, kam se jeho rodiče přestěhovali za lepším živobytím.
Přízeň pěstitelů koky, v jejichž čele v Cochabambě stál, ho vynesla v roce 1997 až do parlamentu, z něhož byl však v lednu 2002 vyloučen kvůli pořádání nepovolených demonstrací.
O prezidentský úřad se Morales poprvé ucházel v červnu 2002, kdy v prvním kole získal jen o procento hlasů méně než pozdější prezident Gonzalo Sánchez. Dva roky nato zvítězilo Moralesovo Hnutí za socialismus v místních volbách a v prosinci 2005 vyhrál Morales ve volbách prezidentských s téměř 54 procenty hlasů už v prvním kole. Něco takového se v Bolívii stalo po více než třiceti letech.
Levicový politik vstoupil do prezidentského paláce nejen s rychle splněným slibem snížit platy politiků včetně sebe, ale i odhodláním zvýšit životní úroveň obyčejných Bolivijců. V zemi se snažil zavést „domorodý socialismus“, někdy bez ohledu na zahraniční investory. V prvních letech se nicméně mohl pyšnit tím, že dokázal pozvednout z chudoby půl milionu obyvatel desetimilionového státu.
Zarytý zastánce pěstování koky
V nejvyšším úřadě proslul excentrický Morales, který zpočátku i jako prezident oblékal nejčastěji černé džíny a svetr, řadou kuriózních kroků. Například v březnu 2009 na zasedání Komise OSN pro narkotika ve Vídni demonstrativně žvýkal lístek koky, jejíž pěstování celý život obhajoval jako součást bolivijské národní kultury (odpradávna pomáhá Bolivijcům zahánět únavu a hlad). V roce 2006 dokonce navrhoval rozdávat koku do škol místo mléka, neboť má hodně vápníku a obsahuje i vitaminy a vlákninu.
Nicméně proti ilegálnímu pěstování koky a proti drogovým kartelům se jeho vláda snažila bojovat. Na rozdíl od předchozích prezidentů ale bez pomoci USA – koncem roku 2008 zrušil Morales v zemi operace amerického protidrogového úřadu, jehož členy obvinil ze zapojení do protivládních protestů v separatistických provinciích.
Největší krizi v úřadě prezidenta zažil v roce 2008, kdy podle některých analytiků dokonce hrozil rozpad země. V prosinci 2007 totiž čtyři bohaté východní departementy (Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija, v němž se nachází největší zásoby bolivijského zemního plynu) vyhlásily částečnou autonomii, později potvrzenou i v tamních referendech. Morales jejich hlas ale neuznal, neboť ústava autonomii departementů nepřipouští. Nepokoje, které měly na 30 obětí, ukončila na podzim 2008 dohoda vlády s tamními prefekty.
Ekonomikou zahýbal pokles cen surovin
V posledních letech ale Moralesova popularita mezi občany klesala, a to nejen kvůli jeho stále jasnější touze po moci. Hospodářství země se začalo potýkat s poklesem cen fosilních paliv, hlavního vývozního artiklu této andské republiky. Právě díky příjmům z exportu zemního plynu se Moralesově vládě od nástupu k moci dařilo snižovat chudobu a sociální rozdíly v Bolívii, ve které 60 procent obyvatel tvoří domorodé obyvatelstvo.
První bolivijská hlava státu z řad domorodého obyvatelstva nakonec doplatila na svou snahu udržet se u moci za každou cenu. Jeho čtvrtá kandidatura, přestože mu ji původně ústava neumožňovala, vyvolala v zemi vlnu nesouhlasu. Šedesátiletý Morales ale na tyto protesty nebral ohled a v říjnových volbách za podezřelých okolností zvítězil. Po následných protestech v neděli podal demisi.
Později obvinil lídry opozice z diskriminace a spiknutí. Exprezident a jeho rival z voleb Carlos Mesa a opoziční lídr Luis Fernando Camacho se podle něj zapíšou do historie jako „rasisté a pučisté“. Morales také poděkoval lidu za solidaritu. „Dojali jste mě až k slzám. Nikdy mě neopustíte, já nikdy neopustím vás,“ vzkázal svým příznivcům.
Morales je oficiálně svobodný, má ale dospělého syna a dceru, každé z dětí má jinou matku.