Kyjev – Zrušením sporných zákonů a demisí premiéra Mykoly Azarova pokračuje dnes vnitropolitická krize na Ukrajině, která trvá již přes dva měsíce a má na svém kontě několik mrtvých a desítky zraněných. Jak se ale na pouliční násilnosti v Kyjevě dívají ti, kdo stojí na druhé straně barikády? Vojáci a policisté podle svých slov především plní rozkazy svých nadřízených.
Zpověď z druhé strany kyjevských barikád: Je normální, když policista hoří?
Člen zásahové jednotky Berkut, kterého ruský zpravodajský web lenta.ru označuje pouze jako Romana, utrpěl vážné pohmožděniny, když ho jeden z demonstrantů zasáhl kamenem do holeně. Roman podle svých slov v té době pouze stál za štítem a nikoho nenapadl. Dva dny předtím dokonce vzplál poté, co byl zasažen Molotovovým koktejlem, podařilo se jej ale uhasit.
Roman si stěžuje, že většina médií informuje o událostech na Ukrajině jednostranně a prezentuje jednotky Berkut jako „ty zlé“. Tvrdý zásah svých kolegů proti demonstrantům přitom považuje Roman za oprávněný. „Vám připadá normální, když policista hoří? To jsou podle vás mírumilovní demonstranti?“ namítá a připomíná Oranžovou revoluci před deseti lety. „Tehdy lidé také vyšli s vlajkami a také tam stál policejní kordon, ale demonstranti přišli ke klukům s květinami, ne s Molotovovými koktejly. Vždyť jsme také lidi, děláme jen svou práci. (…) Nesouhlasím s tím, aby lidé z Berkutu mlátili demonstranty, ale když jim jde o život, považuji to za normální,“ říká Roman a připomíná, že radikální demonstranti dokonce vyhrožují, že popadnou nože a podřežou příslušníky Berkutu, jejich matky a děti. „To vám přijde normální? Nebojím se o sebe, ale o svou rodinu,“ říká.
Policejní kordon v Kyjevě
Roman rozhodně popírá informace, že by on a jeho kolegové stříleli ostrými – prý šlo výhradně o gumové projektily. V případě mrtvých demonstrantů se domnívá, že je omylem trefili jejich spolubojovníci, případně je zasáhly jejich podomácky vyrobené granáty. Nedomnívá se, že by zásah jednotek Berkut byl nepřiměřený: „Jen plníme rozkazy. Poručí nám - a my to uděláme. Neporučí – a nebudeme dělat nic.“
To v rozhovoru pro lenta.ru potvrzuje i raněný voják Semjon, který slouží u jednotek ministerstva vnitra. Bez rozkazu podle něj nelze udělat vůbec nic, jeho úkolem je stát na místě a chránit kordon. „Není možné, aby kolem nás lidé prošli k parlamentu – za žádnou cenu,“ vysvětluje svou roli. „Přísahal jsem věrnost ukrajinskému lidu, a teď mi vlastně není jasné, komu jsem přísahal,“ říká. „V přísaze se nemluví o prezidentovi nebo mých velitelích, ale o lidu. Když mi velení dá rozkaz, půjdu rozhánět demonstranty. Ale jestli se to dlouho potáhne, jednoduše všeho nechám a dám se na stranu lidu. Nevydržím to, trpím už dva měsíce. Je mi dvacet, chci mít rodinu,“ říká. Současně zdůrazňuje, že do lidí nikdy střílet nebude. „Na tři sta až pět set procent vám ručím za to, že z našich střílet nebude nikdo,“ dušuje se. U členů Berkut už si tím jistý není, protože v jejich případě nejde o vojenskou službu, ale o práci. „Jestli neumějí dělat nic jiného než způsobovat lidem bolest a střílet, tak kam by šli? Zůstanou tady a budou pracovat,“ vysvětluje. Ani on nechápe, proč na ně radikálové útočí. „Bez rozkazu pro ně žádné nebezpečí nepřestavujeme,“ zdůrazňuje s tím, že na Majdanu je kolem tří desítek provokatérů, přičemž ostatní demonstranti jsou lidé jako on.
A jaký je politický postoj obou mužů? Roman podporuje vládu, protože pro ni pracuje, ale opozici by prý ani tak nepodporoval. „Klička jsem si vážil jako boxera, ale skutečný sportovec se má držet svého kopyta a necpat se do politiky. Kolik let schytával rány do hlavy? Vždyť se na něj podívejte, jak mluví!“ říká Roman. Podobně prý smýšlejí i jeho kolegové a nejinak to vidí i Semjon: „Mocenskou změnou se nic nezlepší. O co jim jde? Svrhnou Janukovyče, ale koho tam dají místo něj? Někdo horší se najde vždycky, ale máme vůbec někoho lepšího?“