Výbor UNESCO v Bahrajnu rozhoduje, které památky přibydou na Seznam světového dědictví. O zápis se uchází třicet míst a jisté to zatím mají starověký Kalhát v Ománu, největší oáza na světě Al-Ahsá v Saúdské Arábii či hora Fanjing v Číně. Žádost českého Žatce, města s bohatou historií pěstování chmele, byla zatím odložena.
Mezi třemi desítkami unikátních míst jsou historické skvosty, jako třeba architektonicky vzácné ruiny arabského města Medina Azahara z 10. století ve španělské Andalusii. „Bylo centrem kultury, vědy, lékařských objevů, astronomie, zemědělství i literatury. Je to zásadní místo pro pochopení arabské architektury v době chalífátu,“ upozornil ředitel archeologického areálu Medina Azahara Alberto Montejo.
Dostat se do světoznámého seznamu se památkám vyplatí. Na taková místa míří řádově více turistů než za pamětihodnostmi, které „razítko“ nemají.
Itálie, která má na seznamu UNESCO nejvíc klasických památek, tentokrát zaujala netradičním kandidátem z industriální éry 20. století – tvář středověkého městečka Ivrea tehdy proměnila manufaktura na výrobu psacích strojů Olivetti. Rodina ji vlastnila po několik generací a kromě továrního komplexu pro své zaměstnance postavila i obytné čtvrtě, školy, parky a kavárny.
S počátkem digitálního věku se firma přeorientovala na elektroniku a počítače. Slavnou historii teď mapuje jen místní muzeum, ostatní budovy jsou opuštěné a chátrají. „Navrhli jsme to kvůli uznání hodnot, které vedly k inovativnímu průmyslu, ať už šlo o technologický produkt nebo o vztah k zaměstnancům nebo o vztah mezi manufakturou a okolím,“ uvedl starosta města Carlo della Pepa.
Mezi exotická nominovaná místa patří třeba Staré město v Jakartě, které bylo v 17. století centrem kolonie Nizozemské východní Indie. Místní úřady teď historické budovy obnovují, vyčistily i vodní kanál, který je odděluje a chrání.
Od zápisu na seznam UNESCO si slibují vyšší příjmy z cestovního ruchu, zatím tam míří jen turisté z okolních zemí, památky objíždějí většinou na kole. „Když (Staré město) získá status světového dědictví, přijdou investice do infrastruktury, které zlepší podobu domů a vrátí jim jejich dřívější slávu,“ podotkla australská turistka Pamela Raydonová.
Výbor UNESCO musí zároveň přesunout na svůj „černý seznam“ památky v ohrožení – jako jsou tisíce let staré chrámy, svatyně, kláštery a paláce v chráněné historické zóně v Káthmándú, které se zřítily při zemětřesení v Nepálu před třemi lety. Celkem poškodily otřesy kolem tří tisíc památek po celé zemi. „Naše vláda není schopná obnovit historické dědictví,“ zlobí se jedna z obyvatelek Káthmándú.
I samotné UNESCO zasáhla rána, kterou teprve vstřebává – na konci roku ho opustí Izrael a Spojené státy na protest proti rozhodnutím, která podle nich poškozují židovský stát. Své příspěvky přestaly platit už před sedmi lety, když organizace přijala Palestinu za svého člena – výpadek v rozpočtu UNESCO je víc než 550 milionů dolarů.
