Nejvyšší soud USA se rozhodl po třiceti letech opustit soudce Anthony Kennedy, kterého do úřadu vybral už prezident Ronald Reagan. Náhradníka bude za Kennedyho, který zastával mírně konzervativní proud a nejednou se rozhodl přiklonit i k liberálnímu křídlu, vybírat současný prezident Donald Trump. Jeho rozhodnutí bude mít s největší pravděpodobností vliv na Spojené státy v několika nadcházejících desetiletích.
Důvod je jednoduchý. Funkce soudce nejvyššího soudu je doživotní. Soudce není odvolatelný a o svém odchodu rozhoduje sám – pokud cítí, že ze zdravotních, politických, morálních či jiných důvodů už nechce ve své práci pokračovat, nebo, jako právě teď Anthony Kennedy, chce jít do důchodu.
„Bylo mi největší ctí a výsadou sloužit našemu národu 43 let ve federální justici, z toho 30 let u nejvyššího soudu,“ oznámil Kennedy v rámci svého odchodu z funkce.
Do úřadu jej v roce 1988 schválil Senát po jmenování prezidentem Ronaldem Reaganem. Kennedy v souladu s očekáváními sice zastával spíše konzervativní hodnoty a byl například stoupencem volného držení zbraní či rušení limitů na politické kampaně, avšak několikrát se přiklonil na stranu liberálního křídla – například když hájil práva homosexuálů či právo žen na potrat.
Hledá se osobnost pro další desetiletí
Složení osobností, které v nejvyšším soudu zasedají, výrazně ovlivňuje podobu a vývoj americké společnosti. Až do konce července, kdy Kennedy svůj post uvolní, bude v devítce soudců mírně převažovat konzervativní postoj (pět ku čtyřem).
Americká média očekávají, že prezident Trump bude při výběru nového soudce dbát na to, aby celkové vyznění soudu hovořilo více v jeho prospěch. Sáhne tedy po konzervativci tvrdšího ražení, než jakým byl Anthony Kennedy.
„Musíme vybrat někoho, kdo tu bude 40, možná 45 let,“ nechal se už slyšet Trump. Vhodného kandidáta chce najít na seznamu 25 osobností, ze kterého už loni vybral Neila Gorsucha, dalšího zastánce konzervativních hodnot.
I díky Gorsuchovi si Trump tento týden zapsal první vítězství u nejvyššího soudu, když soudci nejtěsnějším poměrem pět ku čtyřem odhlasovali platnost prezidentského dekretu zakazujícímu lidem z vybraných muslimských zemí přicestovat do USA.
Vybere Trump, odhlasuje Senát
Prezidentova kandidáta na uvolněné místo v nejvyšším soudu musí schválit Senát. Vůdce republikánské většiny Mitch McConnell již oznámil, že se o kandidátovi bude hlasovat na podzim.
Šéf demokratů v Senátu Chuck Schumer však podotkl, že opozice odmítá, aby se hlasování uskutečnilo před listopadovými kongresovými volbami. Demokraté totiž doufají, že se jim podaří ve volbách připravit republikány o jejich těsnou většinu a že budou mít možnost zablokovat případného nepřijatelného kandidáta.
Proti rozhodnutí nejvyššího soudu není odvolání
Nejvyšší soud Spojených států amerických je klíčovým orgánem soudní moci USA. Od roku 1869 v něm zasedá devět soudců, jeden z nich je předsedou. Právě do jeho rukou skládá americký prezident při inauguraci svůj slib.
Proti rozhodnutí nejvyššího soudu není odvolání. Zvrátit jej může jen další rozhodnutí nejvyššího soudu, popřípadě ústavní dodatek. Nejvyšší soud USA má poslední slovo v případech sporných zákonů či ve sporech mezi státy a federálními vládami. Rozhoduje i o ústavnosti zákonů přijímaných Kongresem.
Soudci se každoročně zabývají zhruba stovkou případů a klíčová rozhodnutí vydávají v průběhu června. Většinou jde o případy, které předtím opakovaně řešily soudy nižší instance a nejvyšší soud v nich funguje jako poslední možnost dovolání.
Rozhodnutí nejvyššího soudu se stávají precedenty, kterými se později řídí soudci v nižších instancích při posuzování podobných případů. Nejvyšší soud tedy nevydává poradní stanoviska, ale rozhoduje pouze o konkrétních případech. Na odmítnutí nejvyššího soudu tak narazil už prezident George Washington, když chtěl po soudcích právní analýzu mezinárodní situace během války mezi Francií a Velkou Británií.
V uplynulých letech nejvyšší soud například rozhodl o umožnění sňatků homosexuálů ve všech 50 amerických státech, zastavil imigrační dekrety prezidenta Baracka Obamy a pozastavil plán na snížení emisí oxidu uhličitého.
- - Marbury versus Madison (1803): Ukotveno, že Nejvyšší soud USA má legislativní moc nad Kongresem.
- Dred Scott versus Sanford (1857): Odmítnutí občanství afroamerickým otrokům.
- Brown versus Board of Education (1954): Oddělování černých a bílých studentů ve veřejných školách je protiústavní.
- Gideon versus Wainwright (1963): Obžalovaní mají právo na obhájce, i když si jej nemohou dovolit.
- Miranda versus Arizona (1966): Zatčení musí být poučeni o svých právech dříve, než budou vyslýcháni.
- Loving versus Virginia (1967): Zrušení zákonů zakazujících mezirasové sňatky.
- Roe versus Wade (1973): Ženy mají ústavní právo na potrat během prvních dvou trimestrů těhotenství.
- USA versus Nixon (1974): Prezident nesmí zneužít své pravomoci k zatajování důkazů k trestnímu řízení.
- National Federation of Independent Business versus Sebelius (2012): Potvrzení nařízení, že většina Američanů má zdravotní pojištění.
- Obergefell versus Hodges (2015): Sňatky párů stejného pohlaví jsou legalizovány ve všech 50 státech USA.
Nová šance pro bojovníky proti potratům?
Příležitostně se stává, že soudci nejvyššího soudu při posuzování nového případu změní předchozí precedent a v případě konzervativněji naladěného náhradníka soudce Kennedyho by to mohlo dát jistou šanci odpůrcům potratů.
Právní analytik CNN Jeffrey Toobin krátce po oznámení Kennedyho odchodu na Twitteru napsal, že „za 18 měsíců budou potraty zakázány ve dvaceti amerických státech“.
Reagoval tak na možné zvrácení rozhodnutí nejvyššího soudu z roku 1973, že ženy v celých Spojených státech mají ústavní právo na potrat. O změnu precedentu se pokoušeli odpůrci potratů po dlouhá desetiletí a nyní by jim při otevření nového případu konzervativnějším tribunálem mohla svitnout naděje na úspěch.
