Britská královská rodina mezi sebe přijímá Meghan Markleovou. Rozvedenou Američanku, herečku a míšenku. A to se vší slávou a parádou. Před 80 lety napsala jiná Američanka, také rozvedená a společensky známá, docela jiný příběh. Vstup Wallis Simpsonové do královské rodiny hrozil ústavní krizí, kterou odvrátila jen abdikace krále a nucený život v exilu.
Meghan není Wallis. Rozvedená Američanka už britské královské rodině nevadí
Případy Wallis Simpsonové a Meghan Markleové ukazují, jak moc se britská monarchie – jakkoliv je jí neustále vytýkána zkostnatělost – za posledních 80 let změnila.
Meghan Markleová a princ Harry
Kvůli Simpsonové dostala královská rodina Británii v situaci těsně před druhou světovou válkou do parlamentní krize, zatímco příchod Markleové znamená pro královskou rodinu šanci chytit nový dech pro 21. století.
Přesto bude závan událostí z roku 1936, kdy se král kvůli nevhodnosti své vyvolené vzdal trůnu, citelný i v sobotu.
Svatba Meghan a prince Harryho proběhne v kapli svatého Jiří na zámku Windsor, jen pár minut chůze od královského pohřebiště Frogmore, kde jsou Edward s Wallis pochovaní. „Až bude Meghan procházet uličkou kaple, Edward se bude otáčet v hrobě,“ tuší královský životopisec Andrew Morton, který vedle skandálních knih odhalujících život Harryho matky Diany napsal i životopisy Meghan Markleové a Wallis Simpsonové.
Panovník musí oficiálně udělit svolení k sňatku prvním šesti následníkům trůnu
Rodina Wallis otroky vlastnila. Rodina Meghan k otrokům patřila
„Kdysi se panovník musel vzdát trůnu, aby si mohl vzít rozvedenou Američanku. Teď královská rodina přijímá další rozvedenou Američanku s otevřenou náručí. Rodina Wallis kdysi vlastnila otroky, kdežto Meghan sama má mezi předky otroky,“ zdůrazňuje Morton.
Králi k vytouženému sňatku v roce 1936 nepomohl ani slib, že se Wallis nikdy nestane královnou a že si jejich případní potomci nebudou nárokovat následnictví trůnu. Tehdejší vláda premiéra Stanleye Baldwina byla naprosto neoblomná – sňatek panovníka s rozvedenou ženou by poddaní nikdy nepřijali. Odmítavé stanovisko vydali i premiéři Austrálie, Kanady a Jihoafrické unie.
Ironií je, že anglikánská církev vznikla kvůli nechuti papeže Klementa VII. anulovat manželství krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou. Král, nespokojen s tím, že mu Kateřina nedokázala dát mužského potomka, na papeže dlouho naléhal a následně se i bez souhlasu Říma tajně oženil s Annou Boleynovou. Papež nakonec Jindřichovi povolení k rozvodu udělil, rozkol mezi Anglií a Římem však už nebylo možné překlenout. V roce 1533 vydal Jindřich VIII. Act of Submission, čímž definitivně ukončil papežův vliv na dění v Anglii a sám se stal hlavou anglikánské církve. Všichni jeho následovníci se stali „obránci víry“, z čehož plynul i odmítavý postoj panovníků vůči rozvodům.
Jindřich VIII. (Joos van Cleve)
Udržet královskou tvář za každou cenu
Krédem a nutností všech královských rodin je „nebýt jako ostatní“. Jejich úkolem je vytvářet a veřejně prezentovat ideální model chování a života a pokud možno plnit pohádkové představy o královských rodinách. Včetně té, která praví, že „spolu žili šťastně, až do smrti“. Královně Alžbětě II. se to díky více než sedmdesát let trvajícímu manželství s princem Philipem daří a u svých poddaných se i díky tomu těší výjimečné úctě.
Zejména pro britského panovníka je otázka rozvodu ošemetná záležitost, vzhledem k tomu, že je hlavou anglikánské církve. A Alžběta II. bere tuto svou roli navýsost vážně. Proto v 50. letech zakázala své sestře Margaret vztah s rozvedeným důstojníkem. I tak se ovšem princezna Margaret nakonec stala v rodině „průkopnicí“, když se v roce 1978 rozvedla. Po provalení jejích nemanželských vztahů ani nešlo jinak.
Stalo se tak přesně v době, kdy kvůli změně společenských zvyklostí počty rozvodů ve Velké Británii strmě rostly. Rozvod už nebyl stigmatem, ale všeobecně přijímaným faktem. A princezna Margaret přiměla i svou rodinu k modernějšímu postoji.
Definitivní průlom nastal v 90. letech, kdy se rozvedli hned tři královnini potomci. Jako první princezna Anna, následoval ji princ Andrew a nakonec i samotný následník trůnu, princ Charles.
Královská rodina se znovu sladila s celospolečenským trendem – počátkem 90. let totiž počet rozvodů v Británii kulminoval. A i když královna nebyla z rozpadu manželství svých dětí nadšená, i ona nakonec přejala všeobecnou představu, že je lepší nefunkční svazek ukončit.
Tváří v tvář realitě se stal rozvod pro královskou rodinu přijatelný. K rozhodujícímu okamžiku došlo v roce 2002, kdy anglikánská církev povolila rozvedeným uzavírat druhé manželství, i když jejich bývalý partner ještě žil.
Princ Charles uzavřel civilní sňatek s Camillou Parker-Bowlesovou 9. dubna 2005, následně dostal pár i církevní požehnání v kapli svatého Jíří ve Windsoru
To uvolnilo cestu princi Charlesovi. Jeho bývalá žena Diana byla sice po smrti, bývalý muž jeho nastávající Camilly ale stále žil. Povolení k sňatku dostali a v roce 2005 se Charles – budoucí král a hlava anglikánské církve – jako první rozvedený člen královské rodiny oženil s rozvedenou ženou. Církevní požehnání jejich sňatku v kapli svatého Jiří ve Windsoru se stalo nejvýraznějším potvrzením faktu, že rozvod už není pro monarchii stigma.
„Edward a Wallis by se opravdu divili, jakou proměnou monarchie za posledních osmdesát let prošla,“ říká Edward Morton. A i když se dvůr dál snaží držet tradic, minimálně ve věci manželství a rozvodů budou mít další členové královské rodiny mnohem větší svobodu, než měli jejich předchůdci.
